Okrskové kolo v Luži (muži, ženy a děti)
Na okrskové kolo se vždy těšíme. Rivalita mezi sbory je obrovská. Všichni se těšíme, že se zase po roce uvidíme a poklábosíme. Tentokrát tento úkol připadl Luži.
První zádrhel se objevil již týden předem, kdy se nám začala hádat elektrika na dětské mašině. Nelenili jsme a v neděli jí dovezli do Štítů k dvornímu opraváři. I přes drobnou skepsy jsme si jí přivezli ve čtvrtek 8.5., s vyměněnou cívkou, víkem a kabely.
V pátek 9.5. na tréninku dětí, jsme vše připravili do auta a vozíku. Bylo toho hodně....
Když jsme chtěli popojet autem, otočím klíčkem a nic. Panika, běs a hrůza v očích. Auto bylo již 3x na opravě a stále zlobí. Vše se přeložilo na vozík a pan Krejčí nám ho ráno odtáhnul na hřiště.
Byl krásný slunečný den. Konečně teplo. Vše slibovalo nádherné výkony. První nastoupili mladší děti. Soutěžíme jen s Luží a již několik let jsme ti lepší. Nechtěli jsme tuto linii přerušit. No nebylo nám přáno. Poprvé za tuto sezónu, nám vše klaplo. Kluci spojili dělič a pelášili, jak kdyby jim za patama hořelo.
Nádhera, než se ozvala mašina. Takový traktor Zetor jsme dlouho neslyšeli. Řvala jak „kráva“ a voda nikde. Zase elektrika. Po opravě. V podstatě totéž se opakovalo u starších, jak A tak B týmů. Zklamání bylo obrovské.
Mašina, auto , mašina – PROČ??????
Již při pokusu mladších jsem on-line komunikovala s opravářem. Vyměnte svíčky, zněl pokyn. Bafla jsem fábinku a letěla do Lozic. Rychlostí blesku jsem byla zpět, ano-ještě, že nikde nestáli......
V tu chvíli přišel na řadu Mates a pan Cvrček a vyměňovali o sto péro. Poslední dotočili ve chvíli, kdy děti již skládaly hadice na plato. Ale jak to tak bývá, druhý pokus mladším už nevyšel. Druzí.
Starší. K prvním pokusům se ani nebudu vracet. Snad jen do bodu, kdy se Kopy rozhodl doskákat k platu po zadku.
V druhém pokusu se stalo nemožné. U Áčka se nepodařilo Aničce nabrat a proto čas 22:09 a 3. místo. Béčko se nechtělo nechat zahanbit. Makalo co to dalo a s časem 18:30 bylo spokojené. Druzí. Luže hold nyní vyhrála. No když měli to výročí......
Pak přišli na řadu ženy. Tentokrát se o zlato utkaly tři týmy. Lozice, Hroubovice a Srbce. Ty sice nechtěli, že prý nemají natrénováno, ale nic jim to nebylo platné. Nakonec jsme i v tomto pořadí skončili. Lozice byly opět nespokojené se svým výsledkem, protáčel se nám koš. 23:50s.a Zlato.
Muži – řežba až do konce. Facebook se poslední týden plnil jedním tréninkem vedle druhého. Téměř všechna družstva dávala přispěvky. Nikdo neponechal nic náhodě.
Lozice Zbytek si věřil. Hned prvním pokusem 20:91s nenachal nikoho na pochybách. Ostatní jim zlehka šlapali na paty a my již začali doufat. Bohužek, jako poslední běžela Bělá. Vybičovala se k neuvěřitelnému výkonu 20:56s a na nás zbylo jen stříbro. No nic, stejně jsme na chlapy pyšní. Už jen proto, že jich 5 běželo za Bělou. Takže jsme vlastně vyhráli.
Jako dobrovolnou disciplínu jsme běhali 100m překážek. S různými pády, vyorání první brázby, či návštěvou u krtka v obýváku, jsme dopadli takto.
Ženy: Máca Votroubková 19:25 (1.místo), Viktorie Komárková 20:07(2 místo), Míša Teplá 20:90(3 místo), Kamča Šillerová 23:29(4 místo) – všechny z Lozic
Muži: Milan Slabý Doly 19:13(1místo), Vítek Hrnčál Lozice 20:53 (2 místo), Vojtěch Kopecký Lozice 20:66(3 místo), David Bačík Lozice 21:60, Jakub Macháček Doly 24:25, Mates Votroubek Lozice 24:53, Alda Svoboda Bělá 24:53, Jiří Terer Luže 30:56, Vojtěch Svoboda Radim/Lozice 31:53.
Marcela Votroubková
