OBEC LOZICE

Podrobnosti zde: Obec Lozice - Historicky první dlabání dýní...

Stejně jako mladší děti, i ty straší si za odměnu mohli vybrat výlet. Takně jsem doufala, že pojedeme do Prahy, nebo aspoň do Hradce. No, nevyxšlo to. Chtěli opět Pardubice a LASERGAME.. A místo školy. Slib je slib.

            Ve středu 23.10., v 8:00 ráno se sešla většina dětí s Mácou, hlavní organizátorkou, v Luži na náměstí, aby se přepravili do Chrasti a následně vlakem do Pardubic. Cestou k nim postupně přistupovali další. To, že o 17-ti puberťácích veděli všichni, ani nemusím zmiňovat.

            Vše probíhalo standartně. Až na mě.... Já jsem byla ráno v práci a dle plánu jsem na ostatní čekala před budovou, jako vždycky. No jo, ale oni se nám přestěhovali o 2,4 km dále. Máca s dětmi aspoň trefili dle navigace lokalitu, i když gynekologická ambulance je trochu zarazila. Nicméně si s majitelem přes telefon upřesnili patro a vše bylo v pořádku. Já dorazila o ¾ hodinky později. Ještě že máme internet.

            Mládež již plně běhala ode zdi ke zdi a všude se schovávala. Stříleli jak divý, i do vlastních řad. Na dvě hodiny se z lasergasme stal pavilón opic. Řev, rány a otřesy. A neskutečně spokojené děti/mládež. Majitel byl zvyklý a ještě po nich uklízel odpadky.

            Ve dvanáct rychlý přesun do kina na Beetlejuice. Všichni popcorn nebo nochas a coca-colu a již běží hororová komedie. Ušní bubínky se otřásají řevem a „panty“ neustálím brebentěním nad vývojem filmu. Ve tři třicet došlo na dlouho očekávaný rozchod po AFI. Jak když do nich střelí. Tajně jsem doufala, že se mi v půl páté všichni vrátí. Vrátili. Spokojené, bez kapesného a plné dojmů a zážitků jsme je večer na nádraží v Chrasti vrátili rodičům. V plném počtu.

                                                                                                                                                                         Marcela Votroubková st.

Poskytnutí programové účelové dotace z rozpočtu PARDUBICKÉHO KRAJE na požární techniku a věcné prostředky požární ochrany JEDNOTKY SBORU DOBROVOLNÝCH HASIČŮ OBCE LOZICE-II. kolo roku 2024.

Obec Lozice dostala pro své hasiče dvě radiostanice Motorola. Děkujeme 

70% nákladů hradí Pardubický kraj, 30% Obec Lozice.

Hned 8 z našich si chtělo přičichnout k práci hasiče. Navlékli mundůry a už zkoušeli hasit, vystřihávat z auta, nebo obvazovat. Perný, ale krásný víkend. 

Více na stránkách: SDH Jevíčko

My jsme na ZHBV závodit nemohli, protože jsme nesplnili podmínky k připuštění. Ale vypomohli jsme Rybářům z Luže. Postavili jsme na start jednu hlídku mladších a jednu starších. 

Mladší šli první. Ve složení Supr Zástěra, Terka Svobodová, Šíma Kučera, Cvrček Kuřík a Domča Havlíček jsme ještě před startem zopakovali, s čím by se mohli setkat. Uzle jsme ani nezkoušeli, kluci se nejdřív musí naučit zavazovat tkaničky.... Plni očekávání vyraili na start. První bylo stanoviště se schazováním flašek tenisákem. No, musí ještě zapracovat. Nejlépe se trefovala Terka. Uzlemi jenom prošli, ale v ostatních si vedli obstojně. Domču teda boleli nožičky, takže trochu stávkoval, ale celkově obsadili 2. místo. Jsme na ně pyšní.

Starší: Kopy Kopecký, Mára Novotný, Bzuk Havlík, Zdenička Dostálová a Ondra Havlíček. I oni se drtili před startem. Díky kamarádům z Vojtěchova se jim povedl i osmičkový uzel. A i zde nejvíc brzdila rychlost a opět srážení flašek. Asi by jsme měli více trénovat :). Celkově si ale vedli naprosto skvěle a obsadili 3. místo.

Nejenom děti zanechali stopu... Ale měli jsme i nezanedbatelný počet rozhodčích. No, musíme být všude...

                                                                   Marcela Votroubková st.

           Rozhodli jsme se dětem vynahradit předčasně ukončenou sezónu a vzít je na výlet. Těžko bychom našli společné téma, takže mladší jsme vzali do Hradce. Většina z nich nezná jízdu vlakem, takže proč jim to neobvzláštnit.

Sešli jsme se na Uhersku. 8 dětí a 2 dospělí. Jízda vlakem byla pro děti neskutečným zážitkem, a když mohli i stát v uličce, tý jo, není  nic lepšího. V Pardubicích jsme museli rychle přeběhnout na jiné nástupiště. Měl to být lehký úkol, ale zastavili nás eskalátory. Některé děti na ně neuměli nastoupit. A čas utíkal... Takže se změnili v batožinu, hodili jsme je na ramena a na poslední chvíli doběhli. MHD už byla jen třešnička na dortu. Již nyní měli tolik zážitků, že pusu nezastavili. 

A co teprve Tongo. Vběhli tam jak uragán. Nic jim nechybělo. Najít je nám činilo poměrně potíže. Seděli jsme uprostřed a jen čekali, odkud se vyloupnou. Od chobotnice, z ryby, ze skluzavky.Po dvou hodinách už byli trochu unavení, tak jezdili na kolech. ALe domů se jim nechtělo ani po 4 hodinách. Cestu domů jsme jim vylepšili "nákupíkem". A ve vlaku už jim padali víčka. Myslím, že rodiče mají pěkný večer.....

                                                                                                                     Události okem Marcely Votroubkové st.

Povodňový úklid 16.9.- 21.9.2024

Probouzíme se do slunečného dne. Všichni zničení a zmlácení událostmi minulého víkendu. Nikdo toho moc nenaspal. Lozice takovou to vodu nikdy nezažili. Povodeň jsme přežili, ale co dál.

            Hned ráno se scházíme na OÚ, snídáme-už si nepamatuji, kde se vzala, asi stolečku prostři se. Jsou tu jak hasiči, tak dobrovolníci z Lozic. A začínají se objevovat i dobrovolníci z okolí. Tak nějak automaticky se rozdělíme na party a vyjíždíme k jednotlivým domům, kde se vše vyhazuje do kontejnerů, které se přes noc zajistili. Všichni to vyhazují před domy a naši objíždějí a svážejí.  Kontejnery od Technických služeb Chrudim, tak firma Trunec, která je rovnou i vyvážela. Pomohlo Město Luže, které poskytlo skládku v nadstandartní pracovní době.

            Já vyrážím, na druhém kole, se zápisníkem dům po domu, zapisuji si jejich škody, výšku hladiny, požadavky a telefonicky posílám naše kam je potřeba. VŠUDE VLÁDNE JEN ZMAR A ZMAR. Slzy jsou v každém domě.

Hned ráno přijíždí SDH Markovice a přiváží hadice, aby jsme měli s čím čerpat vodu. Zajistilo ORP Chrudim.  Týmy žabáků objíždí a čerpají a čerpají. Sklepy a studny. Sbory nám půjčují čerpadla, jak kalová, tak plovoucí.  

Na pilíři bílého mostu sedí 4 čtyřmetrové „bago“, v průměru tak 140cm. U modrého mostu je přes dlouhý strom. Zde se bojíme, že se snižující hladinou uvolní a vezme vodovod. Voláme Povodí, které si s oběma hravě poradí.

            S Bárou, starostkou, fungujeme stejně jako včera. Já na starosti lidi, ať už postižené, tak dobrovolníky a hasiče, ona administraci a telefonování s úřady, zajišťování jídla, pomůcek a všeho. Skvěle komunikovala přes sociální sítě, kde žádala o pomoc. Cokoli napsala, do večera jsme měli. Patřila mezi vyplavené a přesto fungovala naprosto skvěle. Klobouk dolů.

NESKUTEČNÁ SOLIDARITA pro tak malinkou obec. Čím jsme si to zasloužili. Nikdy to nebudeme schopni vrátit. Nikdy si vás nemůžeme všechny zapamatovat Ať už dárce, tak dobrovolníky či SDH.

Následující události a dny, se mi slévají, protože byli jak přes kopírák. HASIČI, měli své týmy, které se doplňovali dobrovolníky a okolními sbory. S těmi obcházeli občany dle seznamu a pomáhali vyklízet. Vše bylo mokré a „smradlavé“. S majiteli se museli prát o každou věc. Vyrvávali podlahy, zdi.....Přes bahno občas ani netušili, co vyhazujou. Sbory z okolí posíláme na práce, kam už opravdu nechceme. Bez jakýchkoli řečí jdou.

Zásobovací tým rozvážel jídlo a pití, na oběd se chodilo na obecák. Všichni vyplavení a pomocníci. Byli jsme na 60 a více  jídlech. Nutili jsme zaplavené chodit k nám, aby na chvíli „vypadli“ z domů. Mohli si s někým popovídat. Ne vždy se dařilo. Tým rozvážel i tolik potřebné věci, v tuto chvíli košťata, lopaty, stěrky, kýble a hadry. Rukavice i čistící prostředky, prostě vše co bylo potřeba. A vším, co bylo po ruce. Osobními auty, kárkami, koly, traktůrky domácí výroby.

Za catering neskutečné díky Wendy Dědové. Kolikrát to vypadalo, že na židli vyčerpáním usne, ale stačilo říct catering a vždy s úsměvem vyskočila a dotyčného obsloužila (káva, čaj ohřát oběd....). Starala se i o materiál, který nám dováželi firmy a lidi. Přes rukavice, savo nářadí....prostě všechno. „Kde to je?“ a jen ukázala.

Materiál:

Dobrovolníci i firmy přiváželi všechno, co bychom mohli potřebovat. Zastavilo auto, něco vyházelo a zase odjelo. Někdy takovou rychlostí, že jsme ani nestihli poděkovat. Bylo hezké vidět, že jakmile zastavilo auto, kdo měl ruce volné, šel pomáhat vyndávat. Vše jsme skladovali před OÚ, a teprve večer stěhovali dovnitř. Totéž i s finančními dary. Přišla babička o holi, do ruky mi dala obálku a než jsem stihla dotelefonovat, byla pryč. I tady byli firmy, SDH i obyčejní lidé.

Opět jedna z mnoho úsměvných i v této chvíli. Před OÚ zastavilo pohřební vůz. Z něj vyskočil pán v černém a šel směrem k nám. Jeden z hasičů pronesl“ A vy nám vezete co? Balzamovací líčidla?“. Pán pochopil a s úsměvem na rtech odpověděl: “ Nevypadáte, že by jste to potřebovali....“. A svižným krokem zmizel v kanceláři.

Jídlo se k nám řinulo ze všech stran, vždy samozřejmě po dohodě. „Na zítřek máme, co středa-jasně, bude tam“. Oběd, večeře, snídaně...... jídlo i pití. Firmy, i obyčejní lidé. Polévky, kuřátka, slané, sladké....zákusky, buchty, vždy bylo kam šáhnout. A když nebylo, tak stačilo zavolat. Firmy nám plnili přání na počkání.

 V 18:00 se končilo. Odpočinout si museli jak hasiči, tak vyplavení. Kolem sedmé večer se všichni ploužili na obecák. Únava a vyčerpání, jak fyzické, tak psychické, z nich bylo citit na hony. Posedali si na kýble, krabice nebo na zem kolem úřadu. Jídlo se jim doneslo do rukou, už nebyli schopni vstát. Večery jim ale vlévaly život do žil. Naprosto nezávazné klábosení, vtipkování a drobné hry, z nich dokázali všechno schodit. Ulička slávy se stala populární a musel jí projít naprosto každý. KAŽDÝ Z TĚCHTO 53 LIDÍ, LOZICKÝCH HASIČŮ A OBČANŮ, JE VÍTĚZEM. KAŽDÝ SI ZASLOUŽÍ NESKONALOU ÚCTU. Každý pomáhal jak to jen šlo, co to šlo a každý si šáhnul na dno svých sil. DĚKUJEME.

A ráno znova do práce, znova do vyplavených domů, znova do mokra. „Kolik dostanu lidí a kam mám jít“. „jaké studny čekají?“, „co dál“. Je až neskutečné, co jsme za těch 10 dnů, co jsme byli spolu, jako vesnice dokázali. Jedinkrát jsme se nepohádali, jedinkrát jsme si nevynadali. Každý dělal co mohl, žádné zbytečné otázky, žádné upřednostňování. Naprosto skvěle namazaný stroj, jako jeden člověk. Jen a jen slova chvály. Táhli jsme všichni za jeden provaz.

Na obecní majetek se dostalo až mezi posledními, na hasičárnu až jako poslední. Až z fotek jsme pochopili, že se otevřela a některé věci odplavali. A co zůstalo a bylo pod vodou, muselo stejně pryč. I tady se hasiči hádali o každou věc, kterou chtěl někdo vyhodit, i tady nám zbyli oči pro pláč. Pryč je toho opravdu hodně. Zachraňovali jsme hlavně lidi a na vlastní nezbyl čas. Totéž bylo vlastně s kapličkou.  A další věci nevydrželi nápor při uklízení. Ale stále jsou to jenom věci, které se dají koupit nebo opravit. Musíme myslet pozitivně, budeme mít všechno nové.

Jedni z našich kamarádů měli mít menší rodinnou oslavu narozenin, kterou ale zrušili kvůli událostem. Opravdu netušili, že místo menší rodinné, bude velká a s námi. Na zahradě rychlostí blesku vyrostli 3 stany, dovezlo se pivo a klobásy a už jen roztopit gril. Myslím, že tak nádhernou oslavu majitelé nezažili.

Nemohu si vzpomenout na všechno, co se událo, třeba , že byl boj o čtyřku tojtojku J, a že když jsem ukázala televizi, kde budou volby, málem padli do mdlob (tuny materiálu pro lidi, mokré věci a všudypřítomné bahno a písek..). Ale zvládli jsme to. Jako lidi, jako obec......

                                                                     Marcela Votroubková st.

                                                                                       perem a okem Marceli Votroubkové st.

TISÍCILETÁ POVODEŇ 15.9.2024

Neuvěřitelné zprávy o vytrvalých deštích a následných povodních se na nás hrnuly ze všech stran. Nikdo tomu nechtěl věřit. To prostě zvládneme.... Přesto.

Již ve středu 11.9.2024 jsem prověřila dostupnost písku v JZD. Našeho bylo málo, takže jsme se domluvili, že si můžeme půjčit jejich a následně ho zaplatíme. Pytlů jsme měli 500. I zde jsme pro jistotu zavolali na Krizové centrum v Chrudimi a vyškemrali ještě 100. Požádala jsem starostku obce Jenišovice, zda by mi je tam nevyzvedla. Jí se podařilo získat pro nás ještě dalších 100. Tím pádem jsme byli ny 700 kusech.

            Ve středu večer přišlo s prosbou SDH Hroubovice, půjčení násypky na písek. Měli asi 50 pytlů a chtěli si to naplnit za sucha. My stále vyčkávali. Dle předpovědi to mělo být špatné až v sobotu. Ve čtvrtek 12.9.2024 jsme začali i my. V JZD postavili nad písek nůžkový stan a plnili. ŠLO nám to od ruky. Kluci to rovnou rozváželi hasičským autem na hromady po vesnici. Stále prší.

Pátek 13.9.2024 jsem ještě na pohodu odjeli téměř všichni do práce. Doma zůstal jen Láďa a Míra D. Již v 11:00 volala paní Nováková, že by chtěla pytle nad zahradu. Po návratu hned řešili zaseknutý strom. Vytáhlia rozřezali. No a pak jsme přijeli z práce i ostatní a rovnou hnali na pytlování. Sešlo se nás 15. A dalších 5 je rovnou rozváželo, už k jednotlivým domům. Starostka obcházela domy podél řeky a všechny upozorňovala na povodně a nabízela pomoc s přípravami. Všem radila, aby opustili vesnici a jeli k příbuzným. Z aktivovala prosbou i místní faru, kde by lidé mohli být. V 21:00, kdy byl již 2 povodňový stupeň, jsme si určili hlídky a mazali spát. Stále prší. Vše řádně zapisuji do malého bločku, časy-kdo-kde a kam. Pro KOPIS i ORP Chrudim. Můj spánek byl 22 minut.

SOBOTA 14.9.2024

O půlnoci jsme již byli na 3 povodňovém stupni. Zpráva z ORP-zajistěte evakuaci, nás docela vystrašila. No nic. Řešíme zaseknutý strom na splavu, bohužel nám již muselo pomoct povodí a já noční evakuaci paní Bittlové do Pardubic. Voda jí dosahovala k domečku. Půlka hasičů spí, půlka pobíhá.

O půl sedmé ráno se řeka vylila i na silnici. Evakuaci většina lidí odmítla, i přesto že již byla zavřená silnice. Základna hasičů, a všech, se stěhuje na „obecák“. Zajišťuje se jídlo pro všechny. Přesně si nepamatuji, kým, ale jídlo bylo po celý den. Catering, respektivě ohřívání jídla, kávu, čaj, zásobování, nám zajišťovala Wendy. Byla úžasná.

 V 8:00 se scházíme na další pytlování, které končí až ve čtyři odpoledne, kdy už nemáme pytle.  Tam i zpět jezdí kyvadlová doprava – Láďa Dolanský s traktorem, pytle se rozváží i bagrem s Honzou Mlejnkem. Hasičské auto je na techniku, čerpadla a ostatní dopravu. Pytluje se vzadu v JZD. Lidé již mají rozřezané prsty od vázání provázky, i přes rukavice. O zádech ani nemluvě. Snaží se protáčet, aby to všechno vydrželi. Daří se i v evakuaci, 18 lidí se nechává „ukecat“ a opuští domov.

 V 13:30 přestalo pršet, aby v  16:00 znova začalo. Stále se snažíme dělat co můžeme, kdo nepytluje, tak zabezpečuje domy, veškerý nábytek zvedá na špalky a cihli, kdo co chce, stěhujeme do patra. Totéž kaplička i hospoda. Vše na 3 cihli. Tolik vody tu v životě nebylo, to prostě musí stačit. Obecní traktůrky, křovinořezy, sekačky, vše se dávalo pod stříšku. Vzpoměli jsme si i na sportovní mašiny, stoly i židle z klubovny. Mysleli jsme si, že jsme připraveni na kulminaci v sobotu večer. I s policí, která hlídala rabování. Uklízelo se i hřiště a kompostéry. Co šlo rozebrat, se dávalo na silnici. Začali se objevovat i novináři. Zatím nám lezli jen na nervy. „můžeme si vás natočit“...vy funíte s elektrocentrálou, nebo udržujete balanc, ať se vám ta šipka do vody povede a oni stále otravují.......“ne“ byla většinová odpověď. Většina z nás už vodu ani nevnímala. Mokří až po prsa. Neřešili jsme kam si sednout, všechny židle byly mokré. Kdo si sednul, byl jak vodník. Odevšak mu kapala voda a z holínek vystříkla. Neúnavná Wendy a Bára jen vytírali a vytírali.

Stále hlídame splav a oba mosty průchozí. Co lze „odšťoucháváme“. Vyvýšený záhon jsme si nechali. Gril jsme nestihli zachytit J.

V osm večer nepřestávají chodit špatné zprávy. Bude hůř. Voda nám začíná olizovat hospodu a nakoukávat dovnitř. Přijímáme pomoc Řepníků i Leštinky na čerpadla a čerpeme, jak to jde. SDH Řepniky nám navíc nabídli i naplněné pytle, které jsme rádi přijali. (ani jeden z nás netušil, že je sami druhý den budou potřebovat). O „broďáky“ jsme požádali rybáře na Voleťáku. Zdá se, že voda kolem půlnoci kulminuje. Zaplavená je hasičárna, garáže i sklípek. Pod stříšku se voda nedostala. V hospodě cca 10 cm. A všude bahno.

Vyčerpaní a mokří, s vidinou, že ještě není konec, jsme si rozdělili hlídky a co nejvíc lidí spát. Žádné hrdinství, potřebujeme každého co nejvíc freš, to jsme věděli. Všichni poslechli. I v noci opouštějí další lidé své domovy. Můj spánek 130 minut.

NEDĚLE 15.9.2024

Voda klesá, ve tři ráno dokonce zprůjezdněná silnice. Co bychom si mohli přát. Kdyby přestalo pršet. Radost nevydržela dlouho. Pršet sice přestalo, ale voda šla nahoru a v 8:00 jsme opět uzavřeli silnici. Do této doby se evakuovalo 27 obyvatel. Děti v dolních Lozicích již  žádné nebyly.

Jedna úsměvná – obcházím domy kvůli zlodějům a nacházím klíče. Ve dveřích a z venku. Volám, volám ....nic. Zamknu a píšu zprávu, že je mám u sebe. Majitel si zprávu nepřečetl, nikdo nevěděl, že mám klíče u sebe a tak mu ráno museli z domu pomáhat hasiči....

Alarmující zprávy stále chodí, Luže i ORP.... stále si to neumíme představit. To, že jsme mokří, už ani nevnímáme. Většině už začali mezi prsty růst blány. Ti šťastlivci, co se šli převléknout, protože už jim opravdu byla zima, toho do půl hodinky litovali. Opět mokří.

Bára, paní starostka, začíná schánět vysoušeče, obvolává pojišťovny, schání jídlo a pití, ptá se na nutnost vypnout kanalizaci a elektriku. Hasiči čerpou a čerpou, staví hráze z pytlů, zvedají majetek do výšky a stále přemlouvají  a nabádají lidi k odchodu.

Okolo 10:00 nám přijeli na pomoc hasiči ze Starých Jesenčan a kluci ze Řepník si přijeli pro pytle, protože je to spláchlo z vrchu....takže se to hnalo na nás. Další pytle nahoru nad ves, nad OÚ a k Ondráčkům. Reportéři se již stali naší součástí, nikdo je nevnímal. Všechny informace se předávali mobilním rozhlasem a sociálními sítěmi. Normální  rozhlas nešel.

V 11:06 nahlášena porucha kanalizace u Sotonů a to už bylo zle. Voda se začala přelévat přes modrý most a pokračovala, pomalu, ale jistě po hlavní třídě dál. Pan opravář se k nám nemohl dostat.

Mým dopravním prostředkem byla moje skládačka. Kolem poledne jsem vyrazila na hřiště. Kolo zůstalo opřené u mostu, dál jsem už musela vodou, zatím jen do půli stehen. Na hřišti jsem stihla zachytit kompostéry – byli složeny u silnice, kde už tekla voda. Než jsem je přenesla k JZD, odplavávala i malá kladina, která byla na tomtéž místě. To už mi běžel na pomoc Mates Votroubek. Velká kladina i velká překážka zůstala na hřišti, spoléhali jsme na jejich tíhu. Malou překážku jsme dotáhli k lípě před kapličkou. V tu chvíli se tam objevili Jenišovice s náklaďáčkem, tak jsme jim tam hodili plato...a hned to zapoměli. Právě v tu chvíli, 13:04, se se mnou spojil starosta Luže, že se protrhla hráz a oni evakuují. Totéž jsem předala starostce i Jenišovicím.

To, co následovalo, si nikdo z nás neuměl představit ani v nejdivočejších snech. A vlastně ani nikdo nevěděl, jak jsme to zvládli. Já jsem byla dole na hlavní ulici. Vše ostatní znám jen z doslechu. Moje kolo už u značky nebylo.....

EVAKUACE

Od domu k domu běhali hasiči a vybízeli občany k rychlému ústupu. Teď už každy pochopil, že předpovědi se vyplňují. Splav už nikdo nehlídal, přes modrý most se vše převalilo, nebo ho to objelo. Bílý most jsme chránili. Byl jak ostrov, ze všech stran voda. Veškeré dřevo jsme chytali, aby nevytvořilo bariéru za námi. Vše se pak nakládalo na traktor a vozilo k obecáku. Chytali jak muži, tak i ženy. Každý, kdo byl volný. Co odřenin v této době vzniklo.

Připlaval i žlutý kontejner na tříděný odpad. Bagr ho zkusil vytáhnout, protože blokoval prostřední oblouk. No, úplně to nevyšlo.

(cca 14:00) Stále ještě šlo jezdit hasičským autem a převážet občany, voda byla jen u Pitrů. Běhet ¼ hodiny již byla řeka přes celou silnici, od modrého mostu k JZD. A voda stále stoupala.

Láďa Dolanský jezdil s tratorem a vlekem, nabíral občany s evakuačními zavazadly. Totéž Honza Mlejnek s bagrem. Na vidlích měl paletu a na nich lidé jezdili. Sem a tam. Pak už neprojelo ani has. auto. Přes silnici se už nedalo projít, tak velký proud tam byl.

U Veseckových museli hasiči vyskakovat oknem, protože se provalila podlaha a dveřmi už to nešlo. Zachraňovali hlavně techniku, hadice už nechali být. Tady už šlo o životy. Vím i o několika spálenin od čerpadel, ale nikdo to už neřešil.

Doufám, že někdo doplní, co se dělo u OÚ. Z doslechu – starostka Bára volala na krizovku, že potřebujeme pomoct, že to sami nedáme. Lidi posílala na faru, aby byli v teple. Tam Lída Kociánová poskytovala první...cokoli. Do toho dělali holky soupis evakuovaných a odjíždějících, aby jsme na někoho nezapoměli. Stále se lidem nabízela teplá káva....

A hasiči i dobrovolníci stále zachraňovali, co se dalo a pomáhali kde se dalo.

Už neprojede ani traktor, tak vysoko je voda. Jezdí jen bagr. Žádáme pana R., zda by pro zbývající lidi nedojel po poli z druhé strany. Okamžitě vyjíždí.

90% lidí je už pryč, když přijíždí velká hasičská tatra z Pardubic. Nakládá už pouze ty, co odjet nechtěli. Na most ho nechceme pustit, takže k mostu, tam na traktor nebo bagr a k OÚ. Převezli asi 8 lidí a na konec i nás, hasiče.

            Na mostě stále pomáháme s odklízením – voda kulminuje. U hospody dosahuje k parapetům, u bílého mostu nejsou vidět odtokové kanálky. Pardubičtí hasiči odjíždějí, já se brodím k OÚ. Pohledem sjedu postávající lidi. Nikdo nepanikaří, nepobíhá...jen diskutuje. Rušno, ale klid. Všichni živí. Usedám do kanceláře, kde zastihuji Báru v telefonickém hovoru. Jediné, co si stihneme říct je „JAK......“ a už přibíhá Honza M., že volali občani z druhé strany (cca 16:00). Někdo si tam zlomil nohu. Přestože jsme všem říkali, že pro ně už nikdo nepřijede, až se něco stane, ať se evakuují.... přesto se zvedám a volám zpátky obojživelníka. Vysvětluji, co se stalo a dáváme dohromady dlahu. Znova se brodíme na bílý most. Po příjezdu auto podáváme okýnkem klacky a provázky na dlahu a ukazujeme nemovitost se zraněním. Mezi tím se k nám dostává informace, že u modrého mostu zůstal někdo mezi baráky uvěznen v autě. I tam se obojživelník vydává a nakonec odjíždí.

            Brodím se zpět s Matesem, voda nám je po zadek. A připlavává modrý barel. Je vidět, že potřebujeme trochu odlehčit situaci a tak si s ním za vískotu házíme. Pobavíme i lidi u OÚ.

            Dosedám do kanceláře, s Bárou jen „Zvládli jsme to“ a začínáme s evidencí. Do toho uklidňujeme vyplavené a posloucháme příběhy.

            (17:29) Další telefonát.... Z č.p. 72 se valí kouř....“můžeš ověřit“....“ne, nedostanu se tam“-kompletně zaplavený dům. Před majiteli se nezmiňuji, běžím ven a volám 150. Bokem to říkám našim hasičům, kteří skáčou do auta a letí tam. Máme jen auto, hadice žádné...... Posílám další dobrovolníky podél cesty, aby navigovali hasiče...... Před majiteli opět hrajeme habaďůru, že je potřeba něco zkontrolovat. Kluci přijíždějí a dávají pokyn k vypnutí elektriky této větve. To už je tu 5 velkých hasičských aut a situaci si přebírají. Nějaký „dobrák“ prozrazuje majitelům, co se děje a ty se nám hroutí. Dům zachráněn, fejfarka roztavena, auta odjíždí

            Voda začala klesat. Policie postupně pouští lidi, aby zjistili stav svých nemovitostí. Včetně našich hasičů. Na úřadě se snažíme vše zapsat. Vyplavená rodina se víc a víc hroutí, už nevíme, jak situaci uklidnit. Neváháme o pomoc požádat profesionály-krizové pracovníky. (sanitka se k nám nedostane). Po příjezdu se okamžitě ujmou své práce a skoro 3 hodiny se jim věnují. Aniž by vyplavení tušili, o koho se jedná. To  se dozvěděli až s 4-dením zpožděním.

            Hasiči, vedení obce i dobrovolníci znovu objížděli vesnici, poklízeli a zprůjezdňovali, co šlo. Uklidňovali situace. Na OÚ si lidé stále probírali, co se stalo, diskutovali spolu do pozdních nočních hodin. Nefunguje kanalizace, scháníme mobilní toalety. My s Bárou obcházeli vesnici a vše zapisovali. Bylo vidět, že toho máme všichni „plný kecky“, tak jsme  požádali KOPIS, zda by nám neposlali nějaký sbor, který bude v noci hlídat řeku a my nebereme síly na pondělí.

(21:00) Obcházím vesnici s Policií. Každý dům popisuji. Kolik vody, zůstal v něm někdo, kolik osob, je otevřen atd. Náves je stále zaplavena, takže brodíme.... Ve vesnici na noc zůstávají 2-4 auta, můžeme zůstat v klidu.

            V podstatě totéž dělám s SDH Sobětuchy (22:30), kteří nás zastoupí. Navíc jim ukazuji splav a mosty, seznamuji je s Policií a zázemím. To už je OÚ prázdný. Občani spí, nebo jsou odjetí. Starostka spí na OÚ-doma ma vodu.

            O půlnoci odcházím domů, kolo nemám. Po vsi chodí už jen 5 hasičů ze Sobětuch a 6 policistů. Můj spánek 4 hodiny.

SOUHRN: evakuováno : 81 lidí

                  evakuováno 33 domů

                 evakuovalo 35 dobrovolných hasičů a dobrovolníků

                  zaplaveno 22 domů v obytných místnostech

                       nejhůře postižených je 6 domů na návsi, další 3 domy

                        v podobné situaci

                 19-ti domů byli zatopeny sklepy, garáže a dílny

                   v několika dalších se musí odčerpat studna

               9 domácností odkázáno pouze na vodu ze studní

                                                          (zajištěna náhrada)

                   2 hasiči JPO zraněni – zlomený palec u nohy, sedřený krk

                    2 občani zraněny v době evakuace

                    1 dobrovolník skončil při následném úklidu na pohotovosti

Zpětně: Jak jsme to zvládli? Neuvěřitelně.

                Nikomu se nemuselo nic říkat, každy věděl kam jít, kde pomoc, co dělat, co říct, kam zavolat. Všem, naprosto všem, patří obrovský dík. Jeli jsme jak dobře namazaný stroj.

Po našich hasičích, dětech a juniorů přišla řada i na rodiče malých hasičů. Všechny ty jsme oslovili s prosbou o pomoc. A nejenom ty. Na pomoc nám přišli i SDH Pěšice a SDH Svratouch. 

V 9:00 přijelo 18 lidí. Muži si rozdělili místnosti v hospodě. Nejdříve si udělali místo, něco vystěhovali a pak už jen bourali, odváželi suť a uklízeli.

Ženy si vytvořili dva "savovací" týmy a postupně se vrhli na sociálky, sklípek a chodby. Savo a oškrábat. Bylo to náročné a každých 5 minut museli na čerstvý vzduch. Během chvíle byli všichni zaprášení od odmítky a uslzení od sava. Ale všichni makali jak to šlo. Obídek nám zajistil Michal Holubář.

V 14:30 hod bylo vše zbouráno. Teď už jen uklidit. A na to přijeli další dobrovolníci. I hasičárna přišla na řadu. Tentokrát se opravdu vše odbahnilo. Všechnu omítku naložit, zamést a utřít prach. Bylo toho hodně. Ale dali jsme to. Večer v šest bylo vše hotovo. Celkem nás bylo 28.

    A další dar. Tentokrát linka, ale v Hradci. Pár lidiček se sesbíralo, rozebrali co šlo a převeli. I tady se jich pár přidalo a pomohli dát vše na sál. Díky

Po povodni také potřebovala trošku porovnat naše milovaná hasičárna. Za prvé tam byly nanošené věci z jiných hasičských prostorů a za druhé, vše to bylo nahromaděné uprostřed hasičárny. Vzali jsme tedy jednu věc po druhé a dali ji své místo. Věci, které již nešli na nic použít, protože byli zničené jsme vyhodili pryč do kontejneru. Za dvě hodinky jsme měli krásně všechno uklizeno a na svém místě.

Poslední ze série východočeských šedesátek se konaly jako obvykle v Hlinsku. Z našeho týmu se zúčastnilo celkem 9 dětí – 1 mladší žákyně, 4 starší žákyně a 4 starší chlapci. Na holky už je asi zima a tak se jim moc nedařilo. Zato kluci ze sebe vymáčkli ještě poslední síly a zaběhli se skvělé časy

       Sešli jsme se, abychom opět zvelebili naše dětské hřiště. Povodeň nám vyplavala veškerý písek z pod lodi pryč. Rozdělili jsme se tedy na 3 skupinky. Jedna vozila písek zpět na hřiště. Další skupinka pod vedením Michala Ondráčka vozila suť, která se už nevešla do minulých kontejnerů. Poslední skupinka měla na starosti kapličku, aby rozmístili věci už kam patři. Ještě zbyla chvilka času, tak pomocí živého řetězu všichni narovnali židle a stoly zpět do sklípku. Jako odměnu jsme nakonec měli čerstvou pizzu dovezenou z Chrasti a Coca-Colu.

      V sobotu, kdy už jsme v naší vesničce dokončovali úklid po povodních. Jeli naši kluci soutěžit k sousedům do Hroubovic o nejlepší bramborák. My jsme dojeli podpořit o chvíli později. Sice se nezadařilo podle očekávání, ale i účast se počítá. Akce to byla krásná a večerní zábava ještě krásnější. Akci jsme si náramně užili. Není nad to se odreagovat mimo Lozice.

Neskutečné, neskutečné a zase neskutečné díky všem.

POVODNĚ září 2024 (perem Marceli Votroubkové ml.)

Čtvrtek:

Náš první den přípravy na povodně v podobě napytlování cca 100 pytlů. Trošku jsme zmokli, ale nic hrozného. Měli jsme přeci každý buď pláštěnku nebo nepromokavou bundu.

Pátek:

Od obyvatelů přicházely dotazy na pytle ke vchodům či branám. Ty, co jsme si připravili den předtím, byly fuč a tak jsme museli plnit další. Rozváželi se na požadavky a problémová místa. Voda sice ještě byla v korytu řeky, ale pomalu a jistě stoupala. Rozdělení dohledu přes noc u mostů a splavu nás tedy neminula.

Sobota:

Od brzkého rána, jsme se sešli za místním JZD, u činnosti o které se všem už i zdálo. Ano, opět tam na nás čekali pytle a násypka. Voda stále stoupala a stoupala. Z okolních vesnic se sjížděli návštěvníci, kteří se pouze dívali, jak se tam honíme jako nadmuté kozy. Hladina dovršila takové výšky, že se nakonec z koryta vylila. Museli jsme uzavřít silnici, protože se přes vodu už nedalo projet. I my, kteří byli stále za JZD a stále…stále pytlovali, co nám ruce stačili jsme se na druhou stranu mohli dostat pouze pomocí traktoru nebo bagru. Už ani naše hasičské auto po silnici neprojelo. Ti, co nebyli u vázání pytlů pomáhali lidem u řeky zvedat nábytek nebo rozhazovat pytle k branám. Některé rodiny se museli evakuovat na evakuační místo nebo k příbuzným. Voda zakryla i značku povodně, která tu byla v roce 1997. Pytle došli, už jsme neměli do čeho sypat písek. Rychle nás převezli na druhou stranu a šli jsme pomáhat do domácností vytírat nebo čerpat vodu, ať jsou škody co nejmenší. Každý, kdo mohl se snažil pomoct. PS: až na novináře, kteří nás akorát zdržovali a chtěli neustálé rozhovory, ale i tuto činnost naše starostka s místostarostkou zvládli s přehledem. Z rána, kdy jsme se sešli se najednou stal večer, voda se konečně zastavila a dokonce začala i lehce opadat. Šli jsme se projít kolem řeky a objevovali „připlaváčky“. Oddychli se slovy, že jsme to skvěle zvládli a snad máme to nejhorší za sebou. Poté jsme se sešli už na obecním úřadě, protože naší původní základnu ve sklípku zaplavila voda. Rozhodili jsme si ještě noční směny na hlídání mostů a splavu, abychom nic nepodcenili.

Neděle:

Opět jsme se sešli hned ráno. Bohužel nám pršelo a voda v řece rychle stoupala. Znovu začal kolovat adrenalin. Nábytek stěhovat ještě výš než den předtím, znovu čerpat vodu, kde neměla být a vytírat do dalších domácností. Nakonec se vše semlelo tak strašně rychle a vlna byla v Lozicích. Nikdo nestihl ani mrknout a museli jsme evakuovat půlku vesnice. Lidi se vozili na bagru a valníku za traktorem. Naštěstí nám přijeli pomoct kolegové z Pardubic?, kteří mají hasičskou tatru. Druhá půlka hasičů stála na kamenném mostě a aspoň ten se snažila zachránit, modrý most už byl pod vodou. Odhazovali jsme dřevo a ostatní připlavané věci, jako byl například kontejner, včelí úly i se včelami nebo hromada nařezaného dřeva. Lidé byli v bezpečí na kopci na druhé straně vesnice. Někteří odjeli k příbuzným, někteří zůstali na evakuačním místě. Kdo opět nemohl chybět byli novináři a lidé, co se na nás byli dívat jako na veřejnou atrakci. Škody byly veliké, ale naštěstí všichni živí a zdraví, maximálně s nějakým menším zraněním. Když jsme si mysleli, že tedy už to trošku zvládáme, přišla další rána. V jednom z místních domů začalo hořet? Na štěstí v neštěstí v elektřině byla voda, takže se to „zatím“ pouze vypařovalo.

Hasiči stihli dojet včas a vše bylo v pořádku. Dnešní den byl opravdu úspěch, nikdo z nás asi nezažil takový zmatek, adrenalin a strach. Nedokážu ani popsat pocity, co v těle kolovaly. Stále nemohu pochopit jaká neskutečná spolupráce mezi lidmi byla…. byla naprosto vynikající. Večer jsme se opět byli podívat po vesnici, kde co zbylo a jaké „připlaváčci“ nás přijeli navštívit. Zkontrolovat prázdné evakuované domy, aby se tam nikdo nesnažil vloupat a ještě ukrást zbytek věcí, co zbyl. Na pomoc nám přijela pomoct Policie ČR a hasiči z ……, abychom se po 3 dnech mohli na chvíli prospat.

Pondělí - sobota:

Ráno jsme se šli podívat jak vypadá naše vesnice za světla a zjistit jak velké jsou škody (obrovské). Lidé se pomalu vraceli do svých domů a začali uklízet. My jsme chodili od domu k domu a snažili se jim pomoct jak fyzicky s úklidem, tak i psychicky. Každý den od rána do večera jsme měli v ruce košťata, hadry, savo a plno dezinfekce. Ale také odpadkové pytle rozmočený nábytek, který šel vyhodit do kontejneru. Čerpadla, hadice, vapky, mopy se nazastavili. Byli jsme rozděleny do skupinek, které chodili po domácnostech a snažili se pomoct každému. Neuvěřitelní byli dobrovolnicí a dárci, co nám vozili nejen dary ve formě materiálních nebo finančních potřeb, ale jezdili i pomáhat, což nám opět strašně moc pomohlo.

Byl to náročný týden, jak na psychickou stránku člověka, tak fyzickou. Všichni jsme si sáhli až na své dno. Nebyl nikdo, kdo by to vzdal nebo by se k vesnici otočil zády, prostě každý šel pomoct. Jsme úžasní, silní, že jsme to zvládli. Pracovali jsme jako jeden muž. Taková nesmírná spolupráce, jaká proběhla za období povodní jsem nikdy nezažila.

       Viděli jsme a slyšeli jsme předpověď počasí. Tak jsme se ve čtvrtek okolo 16 hodiny sešli a napytlovali okolo 70 ks pytlů. Abychom nezmokli postavili jsme si k písku stan.  Přivezli násypku, pytle a lopaty k místnímu JZD a zlehka začali. Vtípky létaly sem a tam a práce šla od ruky, asi za hodinku jsme měli hotovo. Netušili jsme, co nás čeká.

Již na únorové schůzi okrsku jsme se domluvili na účasti okolních sborů na 100 letém výročí. I přes velkou marodku jsme přijeli v počtu: 14  dětí, 5 vedoucích a 9 rodičů. Docela nepřehlédnutelná skupinka.

Nejdříve jsmev průvodu prošli všechny zákoutí Srbců. Na základně jsme se půl hoďky občertvili a už tu byla naše chvíle. Netradiční útok. Děti jsme rozdělili do dvou týmů tak, aby byli jak mladší tak starší pohromadě.

Děti běhali s dospěláckými hadicemi i savci, vše domácích. Navíc hasili domeček, respektivě sklápěcí okýnka s obrázky plamýnku. Njedříve si sedli ke stolu a popíjeli kofolu. Poté za zvuku trubky vyhlašující poplach, vyrazili k platu, kde sešroubovali savce spojili jedno béčko a dvě céčka do děliče a pak s proudnicemi běželi hasit. Starší děti jsme měli vzadu, malé vepředu a všichni si vzájemně pomáhali. Obě družstva si to náramně užili a všem ukázali, že běhat umíme. Každý pak za svůj výkon dostal od pořadatelů balíček.

V tuto chvíli jsme se dozvěděli, že i muži Lozice běží. No proč ne. Jsme pro každou "blbůstku". Koš Máca Votroubková, náběr Marcela Votroubková, stroj místmí Michal, béčka Matyáš Votroubek, dělič Míša Tepla, útoky Verča Vostřelová a Viky Komárková. Netradiční útok spočíval v sání, jako děti, ale útočníci stříkali vodu do kýblů. Poté Mates a Míša přelévali tyto kýble do džberovek, aby následně Macek a Viky stříkali/hasili baráček. Běželi jsme první, a všem jsme ukázali, jak na to. 3lo nám to skvěle a nakonec to stačilo na 4. místo.

Ženy z Hroubovic byly jen 3, ale chtěli si zaběhat. a tak jsme jim půjčili taky 3 a čtvrtý byl opět místní Michal. Aby to bylo zajímavější, vzali si holky paruky. I jim vše vyšlo a obsadili první místo.

Děkujeme pořadatelům za skvělé odpoledne

            V neděli už jsme byli kompletní a na závody vyrazili s jedním týmem mladších a dvěma týmy staších. 

Mladší: koš Supr, béčka Cvrček, dělič Matěj se Šímou, útoky Elen s Tobíkem a Luboš z Vinar. Pro Šímu s Tobíkem to byli první závodya pro duo Matěj a Šíma na děliči také premiéra. První pokus se teprve seběhávali a tak čas 37:06s byl úžasný. V druhém pokusu už vše sedlo podstatně lépe a čas 25.86 s stačilo na 11. místo. Musím vyzdvihnout i skvělou práci Aleše Svobody a starších dětí. Pořadatelům bohužel chyběli stopky a tak jsem pro ně zajela k nám. Tím jsem nestihla první pokus malinkých. Aleš vše perfektně organizoval, Viky a Ani zajišťovali věci pod stanem(připrava dětí), a Míša přípravu na platě. Jsou to méje šikulky.

Starší A - v Bělé oba týmy zaběhli osmnáctky a tím asi vyčerpali své možnosti. Nejdříve Márovi neklapl dělič a poté zádrhel při náběru.

Starší béčko-u nich se pro změnu nepovedl útok a podruhé zakopla Niky.

PS: bohužel nám následující trénink(pátek 7.9.) schořela mašina. Při prvním startování se z ní tak zakouřilo, že nebyla ani vidět. To, že by mohl chytnout benzín, nám došlo až podstatně později. Takto všichni bez újmy přežili. Pouze Aleš má újmu psychickou. 

A sobota pokračuje. Po krátké zastávce doma z Bělé vyrážíme na noční k sousedům. Protože bylo hodně týmů, začalo se již v půl deváté. Stihli jsme se včas přihlásit, takže jsme běželi brzo. Bohužel jsme museli běžet na dětskou/modrou mašinu, protože zelená/dospělácká se tak trochu na tréninku rozbila.Vystříkl olej.

Zbytky běžely 14-tí.Malé zaškobrtnutí ještě před startem, kdy Mates doma zapoměl vše.... helmu, pásek i tretry. No alr nás nic nezaskočí. Tretry si pujčil od Davida, ten si vzal boty Katky. Helmu a pásek jsme měli náhradní v autě. Na startu bylo již vše v pořádku. Krásně vše klaplo, kluci byli rychlí. Pravý terč/Mates se zastavil na 23:12, už jen levý..... a ejhle, prasklo "céčko". NP. Koš Patrik Kubelka, Náběr David Bačík, stroj Marťa Doudová, béčka Milan Jadrný, dělič Aleš Svoboda, útoky, Mates Votroubeka aVítek Hrnčál.

Ženy běželi 27. Prasklé céčko si vyměnili za náhradní, které raději vozíme. I tady bylo vše perfektní, jen drobné zaváhání na proudu a prostřik. Ale čas 31,62 s stačilo na 16 místo. Koš Viky Komárková, náběr Kamča Šillerová, stroj Aleš Svoboda, béčka Iveta Pitrová, dělič Marťa DOudová, útoky Míša Teplá a Katka Málková. Trenér, řidič a masér Marcela Votroubková.

První závody po prázdninové pauze a hned první trable. Část mladších si víkend zpříjemnila časem s rodinou a z toho zbytku nám někteří onemocněli. Takže bohužel se dohromady do Bělé nedali.

Ze starších vyrazilo A i B.

Áčko při prvním pokusu nenabralo, přesto čas 18:36 patřil k jejich lepším. Na druhý pokus se vzorně připravovali, ale i zde se vyskytl drobný problémek. A to nezapojený dělič a u něj Mára. No, na každého někdy dojde.  12 místo

Béčko mohlo pouze překvapit. Jejich časy zatím nenasvědčovali seběhanosti. Ani první pokus. Přestože se vše podařilo, čas 21 nebyl okouzlující. Při druhém pokusu jsme dostali napomenutí pro nestálost na startovní čáře a při tom nám spadla savice i koš. Vše jsem dali na své místo, ale startérovi to dlouho trvalo a tak se savec znova posunoval a s ním i koš. Přesto s tím Andy skvěle poradila a béčko překonalo samo sebe. čas 18:96 byl jejich nejlepší. 13 místo.

Mates Votroubek, Vítek Hrnčál, Vojta Svoboda a vlastně i Aleš Svoboda byli osloveni na pomoc při této velké akci. První tři byli v technické četě a vylévali vody z hadic. Aleš se našel v moderování.

Skvěle připravená akce.

              A zajímavý den pokračuje. Večer, s druhým tatínkem, vyrazili Zbytky do "Brček". 

Kluci/holky dobře naladění, chtěli navázat na úspěch ze Stradouně. I tady se ze začátku zdálo vše v pořádku, nicméně si svojí smůlu vybral Aleš. Na platě zapojil celý dělič, ale vyběhl jen sjedním "C". No nic, vrátil se, zapojil a pokus dokončili za 40 s. Ale na 16 místo to stačilo. Snad to příště vyjde.

PS: na nedělním tréninku nám bohužel klekla mašina. Před 14 dny to byly jen svíčky, tady to bylo prasklé těsnění pod hlavou. Je potřeba to odvést na opravu, a nevíme, zda letošní sezóna není pro nás ukončena.

Tentokrát sami Zbytky (muži B) vyrazili po dlouhé době na Hasičskou Pardubickou Ligu. Dámy se dovolenkovaly.

koš Patrik Kubelka, náběr David Bačík, stroj Katka Málková, béčka Viky Komárková, dělič Aleš Svoboda, útoky Séba a Vítek Hrnčál. Sami, bez dozoru dospělého vše zvládli, a i pokus se jim dost dobře povedl. 19 s a 17 místo. Jsou to šikulky.

Údržba je nutná v každém čase. Atak se holky rozhodli pro úklid v kapličce.

Jitka, Dolanská, Jitka Pešková, Zuzka Mauerová, Eva Doudová a Radka Vesecká  makali jak divé, aby bylo vše jak má a připraveno pro další akci.

Poskytnutí programové účelové dotace z rozpočtu PARDUBICKÉHO KRAJE na požární techniku a věcné prostředky požární ochrany JEDNOTKY SBORU DOBROVOLNÝCH HASIČŮ OBCE LOZICE-I. kolo roku 2024.

Obec Lozice dostala pro své hasiče jednu zásahovou helmu a dva zásahové obleky. 

70% nákladů hradí Pardubický kraj, 30% Obec Lozice.

Po roce jsem se opět nechali přemluvit a zajeli do Kladna na pohárovku. Chytře už jezdíme jen s autem, bez vozíku a tak nás úzké cestičky nepřekvapili. Na výpomoc jsme měli opět Vrabčáka a Míšu U, a malého Milana. Skvěle namotivovaní a hned na začátku startovního pole jsme nemohli být připravenější. Na nástupu jsme si odhlasovali dva pokusy, když už tu jsme.

Ženy: koš Hanka, náběr Marcela st., stroj Aleš, béčka Katka, dělič Marťa, útoky Macek a Míša U. První pokus-Marcelu přemohla savice, ale čas 32:73 patřil k běžnému standartu. Na druhém pokusu si ale všichni vše pohlídali a čas 28,47 na nástřiky byl naším nejlepším - PRVNÍ místo.

Muži ZBYTEK: koš Marťa Doudová, náběr Macek, stroj Aleš, béčka malý Milan, dělič Vojta, útoky Vrabčák a Vítek. První pokus vyšel na jedničku. Jen Vrabčák trochu prostříkal, ale čas 26,31 sliboval skvělé umístění. Na druhém pokusu prasklo béčko, ale i tak ČTVRTÉ místo i s pohárek bylo fajn.

Byli jsme požádáni sousedním sborem u Hroubovic, zda bychom jim nepomohli jako masky na jejich pohádkovém lese. A my nikdy nikoho ve štychu nenecháme. Marcela a Máca Votroubkovi jako liška  a Budulínek, Katka Málková jako žába, Viky Komárková jako zloděj a Martina Vrátilová jako policista. Ještě Honza Hladík jako čert. Vše bylo připraveno a už jen lidi. Pravda trochu nám sprchlo, ale to lidičky neodradilo. Byl to krásný pohádkový les.

Ne, nemáme toho moc. Léto přímo vybízí k výletu na kolách. Tak proč ne i my. Věkově jsme hodně rozdílní, a to i výkonostně. Takže jsme se rozdělili.

Tour de Lozice mohlo začít. Začátek i konec na hřišti v Lozicích. Loni jsme viděli vyhlídku v Srbcích, letos jsme zvolili Vyhlídku tří hradů. Zapojeni byli i rodiče, kteří nám připravili baštu(sendviče s oblohou a pití) a dovezli nám jí tam. Pro mladší byla zvolena jednodušší cesta přes Štěnec. Marcela, někteří rodiče a osm cvrčků jeli pomaličku, co šlapka šlapku mine.S nimi 3 dospělí.p Někteří se s kolem hádali a kopec byl úhlavní nepřítel, ale i tak jsme všichni bezpečně dorazili. Zpátkyse ale nikomu nechtělo. No sváča, skovka a kamarádi všechny přesvědčili, že zpátky, z kopce to bude paráda. Skočili jsme na to všichni.

Starší a dorostencis e tak dlouho špičkovali,až vznikl souboj. Samozřejmě v rychlosti.Na určitých úsecích musel celý tým projet co nejrychleji. Cestu si volili na střídačku. 9 starších a 9 dorostenců křižovali ty nejhorší kopce, jenaby nasbírali body. Nakonec dorazili do Mravína i oni a zahráli si s mladšími. Domů už jeli všichni společně. A ano, starší porazili dorostence. Prý je tedy nechali vyhrát, ale kdo ví......

Naši nástupci, naši mladí, uspořádali další ročník turnaje v Malé kopané. Jako vždy jim to šlo od ruky. Od nákupu až po přípravy. V pátek připravili vše, co mohli a už tu byla očekáváná sobota.

První brigádníci byli na místě už v šest hodin, aby napíchli maso a nanosili zásoby. Druhá várka dorazila v 6:30 a hned se vrhli na přípravu sezení a značek. Vše bylo fousové, ale včas připravené.

Hned 7 týmů se celý den přetahovalo o jednotlivá vítězství. Od 9:00 do 16:20 se na slunci při 32 stupních snažili vstřelit góly. Vše jim zpříjemňovali naši organizátoři. Ať už studenou sprchou nebo občerstvením, kýtou, hranolky nebo nanukem. Všichni odjížděli spokojeni.

Foto: link

Hlavní: David Stehlík

rozhodčí: Tomáš a David P

Kaplička: Martin P ml., Honza M., Klárka, Jitka D., Jitka P., Láďa D., Radka, Eva

Stánek: Zdenda, Mára, Ondra, Zuzka, David M., Aleš M., Honza H.

týlové zabezpečení: Martin P st., Martin Vesecký

zapisovatel: Míša G, Matyáš V., Filip S.,

fotograf: Tom Pitra

Sbětači míčů: Marcela V, Máca V., Damián, Hanka N., David B a Aleš Svob., Katka Málková, Tom V., Patrik a Vítek, Míša T a Viky

A další víkend a další závody. A zase noční.

Tentokrát v Otradově. Běželi jsme až mezi posledními, takže bylo dost času na pokec s ostatními. Nebo na přetahovanou....

        První vyběhli kluci. Patrik na koši bez zaváhání, David na savcích s dlouhým počítáním, Marťa D na stroji s okamžitou vodou, Milan na béčkách, Aleš na rozdělovačích i Mates s Vítkem na proudech odvedli svou práci skvěle a časem 25,41 s obsadili 16. místo.

      U žen to probíhalo podobně. Hanka koš, Kamča náběr, Katka stroj, Viky béčka, Marťa dělič, Macek s Míšou útoky. Vše šlo jak po drátkách, ale Míša se tak položila do běhu, že přeběhla čáru. Ale byl by to letošní nejlepší čas, 27,16s.

No nic, rychle domů, 3 hodinky spánku a rychle na fotbálek.

Marcela Votroubková hájila barvy Lozic v Kamenci. Časem 19:02 se určitě neztratila a obsadila 14. místo. Z České republiky je to fakt síla.

Přijai jsme pozvání k sousedům na netradiční závody v požárním útoku. Neuměli jsme si to úplně představit a ani vyzvídání nepomohlo. Organizátoři nám ale vše vysvětlili už na začátku, teď jen provést. Všechny hadice museli být v klubu na základně a spojemi museli být až za oknem. Ano, vše vzít do rukou v klubech, proskočit oknem a pak spojit. Pravda, až od rozdělovače, ale i tak. Postup jsme odkoukali od prvních družstev a vyzkoušeli ho. Pravý proud(Viky) vzal jen svou prodnici a rychle proskočil oknem. Dělič (Míša) vzal pouze dělič a céčko, doběhl k oknu, vše podal Viky a proskočil. Levý proud (Katka) vzal proudnici za pásek, své 2 hadice a pelášil k oknu. Podal děliči a skočil. Béčkař (Ivet)spojil béčka, vzal koncovku a céčko, k oknu a vše podal proudu. Za oknem si každý spojil to své a běželi k terčům a rychle schodili plechovky. Strojník zapojil béčko do mašiny, savec a vše reguloval dle pokynů béčkaře u okna. Koš (Hanka) si nasadil koš a společně s náběrem dopravil savec do kádě, poté nabral a čekal na náběr (Marcela). Náběr dopravil savec do kádě, vzal béčka, roztáhl je, vrátil se ke kádi, chytl připravený savec a nasadil. Totéž provedli i kluci. 

Jako nováčci jsme to neměli tak vychytáné a tak u holek první pokus nic moc-54s. Ale druhým jsme se už dokázali zlepšit a 42 sekundami jsme obsadili 3 místo.  Zbytky ve složení koš Patrik, náběr David, stroj Katka, béčka Viky, dělič Kopy, útoky Mates a Míša. Hned prvním pokusem dali 40 s. V druhém se chtěli zlepšit, ale nebylo jim dáno. Ale i tak brali 4. místo.

Vše jsme zakončili melounem.

Večer se na nás obrátili rybáři z Luže, kde máme i naše členy, zda bychom jim nepomohli s okysličováním maleho chovného rybníčku. Vzali jsme ponorné čepadlo, hadice a vyjeli. Sestavili okysličovací soustavu a celou noc hlídali.... 

Nebyl to dobrý večer. Hanka se s vým osobáčkem netrefila správnou odbočku, Marcela si roztrhla mikinu a vše jí padalo z rukou, Matesovi nešla nastartovat mašina. Snad všechno nám naznačovalo, dnes neběhejte.Z mašiny vypadl kabílek ze startéru, ale Mates vše opravil nářadíčkem z auta. Ano, rozbil při tom zip, ale mašina šlapala, jak hoodinky. Neustále pršelo. Jako 38 jsme měli spoustu času..... na promrznutí.

Koš Hanka Novotná, náběr Marcela Votroubková, stroj Matyáš Votroubek, béčka Kája ze Štěpánova, dělič Máca Votroubková ml., útoky Katka Málková a Viky Komárková. Čas přípravy byl zkrácen na 3 minuty a štěpánov, za který běžela jak Macek tak Kája, běžel hned před námi. Neměli dokonalý čas na sestavení na základně, ale co se dá dělat. 

Start a ...... Marcela savicí spustila plyn.....Mates zavřel kohout a teprve pak přidal plyn=chcípla mašina, Kája nějak nesprávně zapojila béčka a ty se rozpadli, Máca nedala béčko. Přesto 13. místo = zaplaťpánbů.

Závěrečný víkend na Juniuniverzitě zvládli všechny 3 holky na jedničku. Gabča Dolanská, Ani Svobodová i Viky Komárková se naučili lecos ze záchranářské práce a většinu si i v praxi vyzkoušeli. Závěrečná inagurace za přítomnosti rodičů už jen potvrdila jejich zlušennosti.

Opět pod taktovkou Macka vyrazili Zbytky i ženy na noční v Prosetíně.

Ženám ty noční zatím nejdou, ne a ne se sjednotit. Přesto časově ke zlepšení došlo. 34,63s stačilo zase na 10 místo.

Zbytkům, těm to pro změnu šlo, jak namydlený blesk. 23,57s a nádherné 8. místo.

Ženám se úplně nevedlo asi jako ostatním....., s časem 40,45 obsadili 10-té místo.

Obdobně na tom byli i muži Zbytky, kteří časem 32,27 dosáhli na 14. místo

Máca Votroubková ml. se zůčastnila závodu na 100 m překážek na Českém poháru. Podmínky nebyly ideální, právě na pokusy žen pršelo. Tartan se smekal a pády nebyla nouze. Při prvním pokusu se jí bohužel  smekla tretra u rozdělovače-20:54s.

Na druhém pokusu si již  tretry pohlídala, ale zazlobila proidnice. Čas 18:87 s se ale řadí mezi ty lepší a 10 místo mezi závodníky z celé České republiky není vůbec špatné.

Po roce opět na místě činu. Loni zde muži vyhráli, a tak jsme jeli obhajovat. Složení bylo zajímavé.

Ženy: koš Hana Novotná, náběr Kamča Šillerová, stroj Marek Vesecký, béčka Iveta Pitrová, dělič Marťa Doudová, útok Macek Votroubková a Míša Uličná.

Zbytky: koš Patrik Kubelka, náběr Macek Votroubková, stroj Marek Vesecký, béčka Honza Hladík, stroj Vojta Svoboda, útoky Vítek Hrnčál a Milan Vrabec.

První nastoupili ženy. První pokus byl normální. Holky nastoupili v dobré náladě a vše jim vyšlo. Časem 21:22 s na široké hadice obsadili první místo. Náskok na druhé týmy byl luxusní, ale rozhodující je vždy druhý pokus, kde se posty losují na startovní čáře. Tam nám ale osud přál a místa si vyměnili jen Hanka s Ivet. Ostatní si vylosovali své posty. Čas 23:19 jim zajistil prvenství = 1. místo. 

MUŽI = ZBYTKY byly "slepený" jak z kluků z áček, tak půjčeného Vrabčáka. Nicméně na startu v 15:25 byli připraveni táhnout za jeden provaz. A to se jim také podařilo. Čas 22:58s je řadil na průběžné třetí místo. Osud se ale rozhodl, že si s nimi trochu pohraje. Každý si vylosoval něco jiného. Koš Patrik, náběr Míša( která běžela místo Vojty, který odjel do autoškoly), stroj zůstal Marek, béčka vrabčák, dělič Máca a útok Vítek a Honza Hladík. Všem to "tak nějak" vyšlo, až na Honzu, který si nestihl sednoud na proudu a trochu to s ním hodilo. Přesto čas 25:51s byl druhý nejrychlejší. V součtu časů a celkovém pořadí obsadili druhé místo = 2.

Soutěž jsme zakončili v Burgárně Henry, kde jsme uplatnili své ceny. Jo, byli užásný. Takové výhry máme rádi.

Třetí akce v jeden den. Opravdu nářez. Já už stěží tahala nohy. Ale co by člověk pro mladé neudělal.

V osm večer jsme vyrazili do Kameniček. Jedno osobní auto, řízené Mackem a hned za ní hasičské, řízené Marcelou(mnou). Ihned po vystoupení nás přepadla zima. Kdo měl bundu vyhrál. To byl málo kdo. Na řadu přišla i pláštěnka. Měli jsme běžet až 37, takže jsme měli spousty času. Naše chvíle přišla v 1:40. 

Ženy v obsazení: koš Hanka Novotná, náběr Kamča Šillerová, stroj Marťa Doudová, béčka Katka Málková, dělič Máca Votroubková, útoky Viky Komárková a Míše Teplá. Zkřehlé, ve 4 stupních, se postavili na start, a vyraili. Začátek dobrý, ale Kamča ne a ne spojit. Čas 53,46 stačil na 12-té místo.

Zbytky běželi 39. Koš Hanka Novotná, náběr Patrik Kubelka, strojMarťa Katka Málková, béčka Míša Teplá, dělič Vojta Svoboda, útoky Matyáš Votroubek a Vítek Hrnčál. I oni nastoupili prokřehlí, což není omluva. U nich byl zadek perfektní, vše vyšlo. Trochuzaváhání na děliči, ale vojta béčko stihl za běhu. Pak už ve tmě byl vidět jen létající Vítek. SIce stihnul proudnici zapojit, ale už nestihl zakleknout. Čas 33:21 stačil na 10 místo. Jednou se seběhají.

                                  Marcela Votroubková

Bylo úterý večer, když zazvonil telefon. A zapeklíté vyprávění začíná. 

SDH Orel slaví tuto sobotu své založení, a chtěli tam mát ukázku dětského útoku. Bohužel domluvené sbory museli na poslední chvíli odříct. Ale kdesi v Telči se potkal hasič z SDH Hroubovice s hasičem SDH Orel, slovo dalo slovo a už putuje kontakt na SDH Lozice. A my máme volno, tak proč kolegům nevypomoct. Ano, ráno máme závody na Štěpánově, a večer v Kameničkách, ale logistika pro nás není překážkou.

Kuříkovi nám vzali mašinu a savce a zbytek se naskládal do naší "haťapky",votroubkovic. Hasičské auto bylo stále na Štěpánově. Ostatních 14 dětí dovezli rodiče přímo do Orle, ke Špejlíkovi. 21-člená skupinka v dresech byla nepřehlédnutelná. Průvod za doprovodu hudby a sirén došel na hřiště, kde proběhlo představení a požehnání praporu. Pak už jsme se začali připravovat a družstva mladších i starších předvedla zpomalené útoky, tak, aby je diváci stihli zachytit. Pak přišla pro naše děti nejzajímavější část, házení do kádě. Všichni se ochladili. Pak jsme od pořadatelů dostali párky v rohlíku a limonádku. Zkoukli jsme vystoupení dětí ze Slatiňan a vyproštění účastníků dopravní nehody. Dvě auta hasiči otevřeli, jak rybičky.

Mezi tím si mohli děti zajezdit na čtyřkolce, nebo si prohlédnout hasičskou techniku. Dále si mohli vyzkoušet útok. Na závěr ještě zapálili auto a i se sirénami uhasili. Děti byly nadšené a  spokojené odjížděli domů. NAvíc dostali ňaminky. Jo, tam se nám líbí.

Zbytky-muži B- nechtěli volno a tak vyrazili k sousedům na Štěpánov. Startovní číslo jsme měli 15 a tak bylo dost času.

Koš Haka Novotná, náběr Patrik Kubelka, stroj Katka Málková, béčka Vrabčák, dělič Vojta Svoboda, útoky Matyáš Votroubek a Vítek Hrnčál. Musím říct, že útok byl jako hra na housle. Všechno klaplo a i nástřik byl rychlý. 29 s byl na nás skvělý čas a 13. místo.

Pod taktovkou Jitky Dolanské se uskutečnil v Lozicích dětský den. Tentokrát zvolila šipkovanou po vesnici s názvem Z pohádky do nepohádky. Vše si dopředu připravila, takže na nás zbyla jen brigádapřed začátkem. Každý měl dopředu určen svůj úkol, takže vše běželo jak po drátkách. Pak už jen masky na sebe a na stanovištích čekat na děti.

Nejdříve je piráti okradli o vstupné, pak Kruela namalovala a včelky vypustili na trať. Děti šli po fáborkách a šipkách. Čekalo na ně 12 stanovišť, kde hned dostali odměny. Přes Křemílka a Vochomůrku, Minny, kovboje, hokejisty, Pindruše, hokejisty, motorkářku, samuraje, motýla, Boba a bobka, hroznové vího Hrozen a Bobulka a vílu Zvonilku se děti dostali zpět na hřiště, kde na ně ještě čekalo kolo štěstí a lukostřelba. Na závěr se vydováděli v kouzelné pěně, kterou nám připravili hasiči z Hroubovic. Mokří, špinaví a za začínajícího deště vyrazili spokojeně domů. V kapličce se o pohodlí starala četa kuchtíků.

Naprosto úchvatné výsledky našich dětí na „šedesátkách“ v Pardubicích. Neměli to vůbec jednoduché, protože zde probíhala kvalifikace na MČR 2024. A zrovna byl strašný „pařák“. A přesto....

                                   Jsme na ně pyšní              

Vypadalo to, že do Slepotic ani neodjedeme. Chyběla nám Kamča, protože slavila narozeniny. A Viky dostala zajímavou nabídku a reprezentovala Skuteč na krajském kole Plamen. A tak jsme požádali holky ze Štěpánova, zda by nám nevypomohli. Míša zaběhla útok a Kája béčka. Zbytky se dohromady nedali.

Natěšené a zároveň bojácné jsme se postavili na startovní čáru, mezi posledními. Na útoku Míša a Míša Teplá, dělič Marťa Doudová, stroj Katka Málková, náběr Máca Votroubková, koš Hanka Novotná. Od začátku holky běželi jak dobře promazaný stroj. Nikdo nevyčníval, nikdo se neopožďoval. Koš, náběr, stroj, béčka, dělič i útoky. Nikde žádné zaváhání. Terč spadl na neuvěřitelných 19:87s. Náš letošní rekord. A cekové 5. místo. Naše nejlepší umístění. Na lepší umístění nám chyběla jedna desetina vteřiny..... Díky holky

Ano, vyčerpaní, unavení a znova na startu. Tentokrát pouze šedesátkaři a opět v Markovicích. Tam se nám ale daří, takže jsme tajně doufali. Znova hlásili déšť. Mokli jsme sobotu, tak proč ne i v neděli. 

Terka Svobodová - 18.11 a 10. místo

Cvrček Kuřík - 28.38 a 30 místo

Viky Komárková 13,73 a 6. místo

Bzuk Havlík - 14.48  9.místo

David Bačík - 13:95 a 5. místo

Kopy Kopecký - 13:37 a 2. místo 

Máca Votroubková vyrazila, tentokrát sama , na druhé kolo 100 m překážek do Náchoda. A opravdu se jí dařilo. V základním kole byla 3-tí. s časem 19:15 s.

Poté se zúčastnila ještě rozstřelu o pohár starosty a i zde vybojovalo 3. místo. Blahopřejeme

Z okresního kola požárního sportu jsme pouze přejeli do Skutče. Vše připravili pro příjezd mladších žáků a stihli jsme si na 20 minut i lehnout a nabrat síly. Samotný závod byl rozdělen na dva oddíly. Mladší od 17:00 - 21:00 a po vyhlášení následovyli starší. Ty vydrží více.

Mladší žáci- na start se postavili naši nejmenší. Vojta "Cvrček" Kuřík a Emi Richterovou na pravý proud, Matěj "čmelák" Krejčík a Domčou Havlíčkem na levý proud. Doplňovali je zkušenější kamarádi, Ondra Havlíček na děliči, Terka Svobodová na béčkách a Vojta "Burák" Maixner na koši. Na poprvé i na podruhé jim vše krásně klaplo a s výsledným časem 24:16 a 17. místem jsme byli maximálně spokojeni.

Starší žáci A - chyběl Mára se zlomenou rukou, ale jinak výkvět. První pokus krásných 15 vteřin a obrovská radost. Bohužel Téra přesah proudnice a NP. Porada a promluva do duše od trenéra a druhý pokus si již vše pohládali. 14.67 a neuvěřitelné 7. místo.

Satrší žáci B - těm se opravdu nedařilo. První pokus opět přesah proudnice a druhý 23.44. a 19 místo. Ale i oni to zlomí....

DOmů jsme odjížděli v 0:30, kdy i ty nejotrlejší už byli KO.

Áčka si vybojovali postup na okres. Bohužel se nedali dohromady a tak tuto povinnost přenechali Zbytkům, respektivě mužům B. Jenomže ze šesti mohli pouze 4. Oslovíme někoho? ANi oni nemohli. Takže na řadu přišla stará osvědčená sestava, kluci a holky. Nejdříve jsme zažádali o vyjímku, protože dle pravidel mohou v mužském družstvu startovat pouze muži. Pak jsme vyrazili na trénink do Skutče a na závěr do Otradova.

Na víkend hlásili neustálý déšť. Ale nás nic nezastaví. Rozložili jsme stan, s "občankami" se zaprezentovali a již obhlíželi trať na štafetu 4x100m. Domeček přeběhl Vojta Svoboda. Při seskoku, respektivě dopadu, vložil ještě parakotoul, ale rychle doběhl na předávku, kde byl David Bačík. 2m vysokou překážku přeletěl, jako by tam nebyla a rychlostí blesku byl u Matese Votroubka, který se neskutečně rychle popral s kladinou a hadicemi. Na závěr štafety běžel Aleš Svoboda, pro kterého hasičák nebyl žádnou zátěží. Celkově jsme se umístili na 5 místě. Cíl splněn, šli jsme dál.

100 m překážek: To jsme vyhlíželi s obavami. Mates i David běhají stovky na Českém poháru, takže "NO Stres", ale Vojta? Na tréninku přeskočil překážku z 20 pokusů jednou. Tady se do něj ale vrazil adrenalin a přeletěl jí, jako by se nechumelilo. Kladinu si pojistil chůzí a už letěl k cíli. Platný pokus. Paráda. Mates i David se do toho opřeli a i v dešti ukázali, že patří mezi špičky tohoto sportu. Celkem 6 místo. Sluší se podotknout, že David běžel ještě i v kategorii dorostu s manšími překážkami. 

Požární útok už měla být exibice. Kluky doplnili holky, se kterými běžně trénují, takže na pohodu. Koš Hanka Novotná, náběr David Bačík, stroj Marťa Doudová, béčka Vojta, dělič Aleš, útoky Mates a Katka Málková. První pokus se nedařil hned od začátku. Hanka se zasekla na koši, David se předběhl a nenabral, protože byl v kádi dřív než koš, a Katka ztratila gumičku v proudnici a ta se jí rozstřelila na čáře a pomlátila jí. NP a Katka zraněná. Vzhledem k tomu, že jsme neaspirovali na přední příčky, umožnili nám změnu proudu a do druhého pokusu nastoupila Máca Votroubková. Bohužel si tady vybral svůj díl Aleš. Na děliči zapojil jediný spoj a vše doháněl za běhu. 7. místo.

Celkově jsme obsadili 6. místo. Myslím, že jsme ostudu neudělali. Za reprezentaci okrsku i sboru děkuji. Marcela Votroubková

A pokračujeme. Všíchni chceme přispět k čistější planetě.

Nejdříve starší žáci naskákali do hasičského autimobilu a jako každý rok vyjeli na Řepnický kopec. roudali jsme si rukavice a pytle a vyrazili směrem dolů. Nikdo by neřekl, že to tady uklízíme každý rok. Pytle se začali rychle plnit. Nadšení starších mě nepřestávalo překvapovat. Běhali z jedné strany na druhou a žádný odpad před nimi nebyl v bezpečí. Ani ten vzdálenější. Vrhli se z kopce dolů a cokoli si podávali. za odměnu se vyvezli, tentokrát v docela zapáchajícím autě, na zmrzlinu do Luže.

Mladší žáci měli podobný program, ale tentokrát pouze silnice od Lozic k Srbské křižovatce. Ani tam toho nebylo málo. Samozřejmě k věku jsme cestu zkrátili. I oni do toho dali vše. Malým jsme i vysvětlovali, proč to děláme a jací jsou lidi "prasátka". Že vyhodit něco z okénka auta není úplně ono. A i oni měli malou odměnu v podobě sladkostí v krámě. Zmrzlina už měla zavřeno.

Velkou odměnu budou mít opět všichni na podzim.

Pro naše hasičské prostory jsme sehnali regály. Firma je složila na dvoře a tak byla potřeba je přesunout. Byli docelá težké. Nejdříve je starší žáci přesunuli pod střechu a následně dospělí přesouvali do skládku. Za 1/2 hoďky bylo hotovo.

Asi jako každý rok, ani letos, jsme nevyrazili na nejdůležitější závody v roce, nevyrazili v původním složení. Hned dva nemocní. Takže opět na poslední chvíli složený tým. Ale neměli se za co stydět. Dali to. 

SOBOTA: štafeta CTIF - 5 místo a naše nadšení se probudilo. Štafeta dvojic a Míša odhodila hadici,11 místo. Naše sebevědomí kleslo. Štafeta 4x60m a neuvěřitelné se stalo skutečnostííííííí, 1 místo. Ale my zústali střízlivý, radost nikde. PÚ CTIF, královská štafeta a naše gazelky nastoupili jako první. Všechno udělali krásně a rychle. Jen Didy prokaučovala uzel. V druhém pokusu stejný scénář, všechno krásné, jen Verča v rychlosti vzala sběrač misto koše. Ale 5. místo bylo naše.

NEDĚLE: požární útoky a neskutečně namotivované družstvo. První pokus ale neudržela nervy Didy a rozdělovač jí potrápil a dokonce i podrazil nohy. Parakotoulem uvolnila místo Davidovi, který ho zachytil, ale chvíli to trvalo. S časem 41s jsme nebyli spokojeni. Na druhý pokus už byli všichni v klidu a bylo to znát. Všechno klaplo. Až na mašinu. Zase nám vylétl přetlakový ventil a tentokrát zničil celou spojku. 13 místo. Muselo jsme to jít rozdýchat na zmrzlinu.

Za oba dny jsme získali 6. místo. Mockrát děkuji tomuto neuvěřitelnému týmu. Po celou dobu byli skvělí. Poslouchali, pomáhali si a byli prostě úžasní. Díky

Máca Votroubková a Vítek Hrnčál vyrazili na své další stovky.

Mackovi první pokus úplně nevyšel, nejdříve nesprávně odhodila hadici a poté netrefila dělič. Nicméně druhý pokus si již pohlídala a svou první osmnáctkou vybojovala 5. místo (18:98s)

Vítek byl lichý a tak si první pokus švihnul sám. Dopředu ho hnala Macek svým křikem. Do druhého pokusu ale k němu nastoupil p. Kroupa, reprezentant České republiky. Vítkovi samozřejmě utekl, nicméně ho nesktečně táhnul a ten dal čas 19:72s a celkové 11 místo. 

Protože se naši mladí žáci nemohou z věkových důvodů zúčastnit okresního kola hry Plamen, poslali jsme je do Heřmaňáku. 5 nejmenších podpořili dva starší kamarádi. Protože to byli jejich první opravdové závody, očekávali se težkosti v podobě pláče, nebo srazu útočníků u jednoho terče. Nic z toho se nestalo. Děcka se se seběvědomím českých hokejistů postavili na čáru a na výstřel vyrazili. Všechno jim klaplo, všichni krásně zapojili a už "mazali" k terčům. Neuvěřitelné, dokázali to. Nádherný čas 26s. Bohužel, jedna proudnice překonala čáru a neplatný pokus. No nic. Máme druhý pokus. Ale tady již začali pracovat nervy a Čmeláček(Matěj) nezapojil. Přesto 8. místo s časem 40s. Otloukají se pěkně.

Muži B ve složení koš Hanka Novotná, náběr Máca Votroubková, stroj Katka Málková, béčka Dan, dělič Vojta Svoboda, útoky Maty Votroubek a Vítek Hrnčál si vyzkoušeli první letošní závody na 3 B. Domácí si je získali svou přívětivostí a tak šli do všeho s chladnoou hlavou.  Pojistili si oba pokusy a získali neuvěřitelné 4. místo 23:97s. Radost byla obrovská. Navíc postoupili do rozstřelů s týmem Lány. Tam bohužel chyběla milisekunda, aby junioři postoupili. Ale čtvrté místo nám nikdo nevezme. Kluci díky.

Ženy a Zbytky(mužiB) si nenechali ujít ani druhé kolo HPL. Tebtokrát noční Zderaz. NAši nováčci David, Míša a Viky si mohli vybrat, zda pojedou na noční s dospělými, nebo na denní s dětmi. Vybrali si dospělé.

Ženy vyběhli ve složení: koš Hana Novotná, náběr Kamča Šillerová, stroj Marťa Doudová, béčka Míša Teplá, dělič Marcela Votroubková, útoky Viky Komárková a Katka Málková. Po okrsku, kdy nám vše klaplo, jsme si docela věřili. Předčasně. Začátek opět suprový. Koš i náběr na poprvé, holky všechny na platě spojili a vyrazili. Lehké zaškobrtnutí, kdy Máca přišlápla hadici Viky, ale ta to ustála a pelášila dál. Katka hnala taky, ale tma po odhozu hadic udělala své. Katka se sice trefila do proudnice, ale tlak udělal své a vše vylétlo. I na podruhé. No, když se daří..... Jinak by byl čas pod 20 s. Takto 59:31s. a 10 místo.

Muži B (Zbytky): I tady si chlapci věřili. Byli nejmladším týmem na závodě, kdy nejmladší David 15 a nejstarší Mates 19 let. Chlapci šli 7 míst za holkama, a tak vše bylo jak v rychlíku. Na startu se usmívali a v rychlosti ještě dopilovávali. Koš Patrik Kubelka, náběr David Bačík, stroj Aleš Svoboda, béčka Katka Málková, dělič Vojta Svoboda, útoky Mates Votroubek a Vítek Hrnčál. Klukum na platě vše klaplo a opět byli u terčů neskutečně rychle. Bohužel, David nenabral . Až na podruhé. čas 30:54 a 18 místo.

Přesto, že umístění není, je vidět neskutečný potenciál. Skvělé, jen tak dál.

Unavení po předešlém dni, kdy jsme vyhráli okrsek, jsme dojeli k sousedům na odloženou soutěž v požárních útocích. Opět dvě družstva starších a jedno mladších.

První šli na řadu mladší. Koš Supr Ondra Zástěra, savce Cvrček Vojta Kuřík, béčka Burák Vojta Maixner, dělič Terka Svobodová a Milan Milenko, útoky Fanda Dolanský a Ondra Havlíček. Přestože se Fandovi podařila proudnice až na podruhé, byl čas naprosto úžasný 19:23s. A celkové 6. místo. Naprostá bomba. Díky tomu jsme postoupili i do rozstřelů, kde ale Fanda ani na potřetí, opět nedal proudnici a tak jsme prohráli. Jen mezi řečí, hned prvním pokusem jsme zničili přetlakový ventil, a naší koncovku na stroji.

Starší A - byli tak moc namotivovaní, až to nevyšlo. Miky nevydrželi nervy a nespojila proudnici. Ta jí nakonec za běhu stejně vypadla a tak vypomohl David. Ale to se prý nesmí. Neplatný pokus. Ale v druhém zabojovali a nebýt prostřiku na rozdělovači....No, čas 18:09s stačil na 13. místo. koš Ani Svobodová, savce Verča Vostřelová, stroj Kopy Vojta Kopecký, béčka David Bačík, dělič Mára Novotný, útok Miky Lišková a Míša Teplá.

Starší B si vybrali tu nejhorší smůlu. Respektivě Didi Difková. Při obou pokusech přešlápla čáru proudu a oba NP. Celkem 23 místo. No nic, snad příště se na nás usměje štěstí. Koš Tonda Vašina, béčka Andy Pešoutová, stroj Bzuk Tonda Havlík, béčka Zdeni Dostálová, dělič Marťa Vrátilová, útoky Gabča Dolanská a Didi.

Letos na nás vyšlo pořádání okrskové soutěže. Protože jsme soutěž nedělali dostatečně dlouho, věnovali jsme přípravě opravdovou pozornost. Obec Lozice věnovala finanční prostředky na zakoupení všech 86 medailí a 30 diplomů. Marcela a Máca je vybrali ve firmě SABÉ v Hradci Králové. Tamtéž vybrali i poháry pro ženy i muže. Na tyto přispěl okrsek Luže.

Jitka Dolanská zařizovala všechny ceny, věnovala tomu mnoho večerů a pak spoustu nervů, aby vše přišlo včas. 65 batohů pro děti přišlo na poslední chvíli. Nákupy v JIPu Pardubice zajistili Jitka Pešková, Jitka Dolanská, Radka Vesecká a řidič Marcela Votroubková. Vše koordinoval samozřejmě Láďa Dolanský. Samotné souteži předcházeli brigády, do kterých se zapojili všechny generace.

V sobotu ráno jsme ještě připravovali, když již přijeli Hroubovice a hned začali natáček dronem. Pak postupně dojeli i ostatní sbory. Láďa na nástupu všechny přivítal a postupně předával slovo starostce obce Báře Málkové, starostovi ookrsku Kubovi Macháčkovi, hlavnímu rozhodčímu panu Budinskému. Poté vysvětlil pravidla požárních útoků a Máca Votroubková ml. stovek, které letos byli doplňkovou disciplínou.

Paralelně běhali děti útoky a dospělí stovky. Tam byli jako rozhodčí: starter David Stehlík, závodčík Katka Málková, kladina Mates Votroubek a Kamča Šillerová, cíl Vojta Svoboda a Vítek Hrnčál, časomíra Patrik Kubelka a Hanka Novotná, zapisovatel Iveta Pitrová a hlavní rozhodčí Máca Votroubková ml. Přihlášeno bylo 13 mužů a 10 žen. Sice byli nějaké neschopenky, ale takovou účast jsme nečekali. Ano, měli jsme naše, místní, podmínky. Trať měřila 60m a překážky byly dětské. Přesto dospělí běhali jak o život a o dobré výkony nebyla nouze. Všichni si zaslouží obdiv, protože někteří to běželi poprvé a zřejmě i na posled. Mezi muži kraloval Milan Slabý, mezi ženami Máca Votroubková.

V požárních útocích dětí začalo SDH Luže. Všechny pokusy absolvovali na výbornou a my se třásli, zda je zvládneme porazit. Naši nejmladší se nám do toho trochu zamotali, ale dokončili za 30:79. Mladší překonali sami sebe a čas 18:81 byl jejich nejlepším. Starší A  neponechali nic náhodě a všem ukázali, jak se to u nás běhá -16:97. Ani B se nechtělo nechat zahanbit, ale příroda byla proti nim, respektivě náběr- 24:97. Přesto jsme brali všechna první místa a u starších i druhé.

Při vyhlášení byly všechny děti odměněny medailí a batůžkem s ňaminkami.

Pak už přišly na řadu oba pokusy žen. Lítý boj mezi Hroubovicemi a Lozicemi byl i cítit. Lozice chtěli obhájit, Hroubovice zvítězit. A vyhráli Lozice časem 21:85. 

I u mužů jsme měli dvě želízka v ohni a i tady jsme chtěli nechat pohár doma. Muži A běželi jako první a časem 18:28 nenechali nikoho na pochybách, že tomu tak bude. Nikdo jiný nepokořil čas 20 vteřin, až na Lozice B. Ty si chtěli vyběhnout respekt Lozic A a tak do toho dali vše. Časem 19:94 toho dosáhli. I stříbra. Naši chlapci z Béčka běhali i v ostatních družstvech. V podstatě za Bělou běžel i celý náš předek. I proto byli třetí.

Startér byl Petr Štrbka, zapisovatelkou Katky Sotonová a Málková, nosičem časů Aleš Mlejnek, Marťa Doudová a Marceli Votroubkové. Starší se později přesunula i na rozhodčího. Láďa Dolanský, jako velitel sboru, korzoval mezi všemi.

Nádhené fotky nám zařídil Tomáš Pitra.

A ještě informace ze zákulisí, protože nejen na bitevním poli/hřišti se odehrávali všechny bitvy. Závod s časem zažívala i obsluha v kapličce a vedle. V podstatě ani nevím, kde kde byl, ale snad na nikoho nezapomenu. U klobás se s grilem prali Ondra Zeman, Zuzka a Míša. Marek Vesecký se staral o dřevo a vypomáhal všude, kde bylo potřeba. Za barem byli Martin Pitra a Klárka Dvořáková, o kuchyň se starali Radka Vesecká, Jitka Pešková a Jitka Dolanská. Výdejce jídla byl Michal Ondráček. Parkováček a elektrikář Martin Pitra st. Tak velký nápor soutěžících a diváků jsme si asi nikdo nepředstavil. Ruce se nikomu nezastavili a byla jen otázka času, kdy něco dojde. Tady se ale osvědčila Zuzka, a jako DPD postupně objela Chrudim, na podruhé Skuteč a na potřetí Luži. Ale myslím, že vše ustáli a všichni byli spokojeni. Všem, opravdu všem patří obrovské poděkování.

Večerní párty už byla jen třešnička na dortu.

Jako každý rok, i tento se chceme zapojit do akce Ukliďme Česko. Jako první se na úklid vrhli dorostenci. Pro tento rok si vybrali Brdo. S pytlemy se vrhli na okolí zastávky a přilehlý park a samozřejmě podél silnice. Práce jim šla od ruky a dostali i pochvalu za práci.

Neděle a zase závody. No proč ne. Všichni si zaběhli skvělé časy a na závěr jsme se postavili i na štafetu 4x60 a z 21 družstev jsme skončili druzí a šestí....

Zničení a znavení jsme se vraceli z Třebíče. Auto už pod nánosem bahna nebylo vidět, a proto jsme se rozhodli ho umýt. Myčku jsme potkali ve Ždáru na Sázavou.David se ujal hadice a zkušeným tahem dokonale namydlil celé auto. Pak přišla na řadu Míša, která ošplouchla všechnu pěnu. A na závěr přišla Viky a Míša, které celou karoserii navoskovali.

Proč nevyrazit na další stovky. A co rovnou do Třebíče na Český pohár.

Vyjeli jsme v pět ráno a cestou necestou, podle navigace včas dojeli. Ano, byli i zastávky...zdravotní. Po příjezdu jsme si vůbec nebyli jistí, zda jsme správně. Stadion jsme viděli, ale vchod ne. |Celé jsme to obešli a nic. Ještě, že nám místní důchodce poradil a nevedl nás. Obsadili jsme místo pod stanem a přinesli všechno vybavení. To, že byla opět zima není ani potřeba zmiňovat.

První přišly na řadu střední dorostenky: Míša Teplá a Viky Komárková. Holky byly namotivované a chtěli se předběhnout hlavně sami. Viky se tentokrát dařilo podstatně lépe. Vše jí klaplo a na ničem se nezastavila. Čas 20:39s a celkové 31 místo. Míša Teplá si vybrala smůlu, kdy jí spadli hadice a pak už nebyla úplně v poho. Přesto čas 20:64 je parádní i 35 místo.

Další byl David Bačík - střední dorostenec. Ten se rohodl raději oslnit přihlížející dámy a běžel na krásu. 21:64s a 54místo. Ale i tak spokojenost.

Mates Votroubek s Vítkem Hrnčálem se dostali na řadu jako poslední. V tuto chvíli měl již závod přes 3 hodiny zpoždění. Tolik závodníků se dostavilo. I chlapci závodili sami mezi sebou a protentokrát vyhrál Vítek Hrnčál - 20:94s a 40 místo ve starších dorostencích. Matyáš Votroubek s časem 21:02 obsadil 32 místo v kategorii muži.

Kamkoli přijedeme, jsme nejpočetnější skupinka. Nejinak tomu bylo i v Jenišovicích na Hasičské Pardubické lize.

Jako první se postavili na start naši zapůjčení závodníci. Ať už Aleš Mlejnek, Macek Votroubková, nebo Michal Žák. Poslední zmiňovaný měl bohužel, i pro nás, smůlu. Při běhu s Ostrovem ho vzal dělič přes ruku a hned tu byl zlomený ukazováček. Na první pohled byl prohnutý. Tím vznikl problém pro Áčka, kterým najednou vypadl dělič. Ale poradili si.

Jako 23. se postavili na start ženy v novém spojení. koš - Hanka Novotná, náběr Kamča, stroj Katka Málková, béčka Ivet Pitrová, dělič Macek Votroubková, útoky Viky Komárková a Míša Teplá. Pro holky to byla první liga a tak jsme neočekávali žádné výkony. A to se i potvrdilo. Míše spadl proud na platě a Kamča nespojila. Ale dokončili jsme, se štěstím. Čas 25.34 není nejlepší, ale 7 místo bereme.

Áčka měli číslo 25. bez tréninku předvedli standarní čas 17:41. Ano, bez svého děliče a s pujčeným Jáchymem. 14. místo úžasné. Koš - Aleš Mlejnek, náběr - Martin Votroubek, mašina Marek Vesecký, béčka Jan Hladík, útok David Mlejnek.

Zbytky B. Koš Hanka Novotná, náběr Patrik Kubelka, stroj Kačka Málková, béčka David Bačík, dělič Vojta Svoboda, útoky Mates Votroubek a Vítek Hrnčál.  Kluci byli namotivovaný, tréninky odpovídali krásnému času, ale Katka je prostě nechtěla zabít. Čas 20:94 a 19 místo. 

Marcela Votroubková st. a Aleš Svoboda se zdokonalovali v umění vést děti, tentokrát šlo o hru plamen a zvládání, respektivě vedení děti.

3. ročník karet nám trochu překazilo počasí. Bylo krásně a tak někteří dali přednost práci na zahrádce a výletům. Ale i tak se sešlo 26 závodníků. Od samého začátku to byl vyrovnaný boj. Děti, mladí i dříve narození spolu zápolili bez špetky respektu. Aby si udrželi sílu, dostali k obědu gulášek s dolky ze zaručené firmy Hanka, Eva a Bára. Tentokrát pomohla i Radka Vesecká. Svačinka pak byla škvarková a tvarohová pomazánka. Celým turnajem provázel Honza Hladík, hlavními organizátory byli David Stehlík, Ondra Zeman a Zuzka. Zhostili se toho se ctí. 

Hra trvala celý den, ale odpoledne jsme se dočkali. Vyhrál Milhaus, ale druhé místo zústalo doma u Zuzky. 

Marcela Votroubková starší studovala 3 měsíce na Karlově univerzitě on-line kurz trenéra a nyní přišla na řadu praktická zkouška. Sejít jsme se měli v Širokém Dole. Ve studovně nám představili, i zopakovali, co a kdo je dobrý trenér. U zdravé výživy jsme se všichni nasmáli. U vzorců pohybu nám ale dost zatrnulo. Pak jsme se přesunuli na věž, hasičskou. Různé druhy rozcviček byla ještě brnkačka. Opravdu obdivuji fyzičku našeho učitele. Šplhání po žebříku nám už tak hezké nepřipadalo. U zápichů jsme se ztratili úplně. Všichni.

Oběd v Poličce byl takový hezky mezník, pak jsme se ale přesunuli do Sádku. 3 hodiny na rozpáleném tartanu nám dal opravdu zabrat.  Zjistili jsme, teda aspoň já, že vlastně nic neumíme. Ani základní dřep :). Všechno pan učitel trpělivě opravoval, ukazoval jak ano, a jak ne. Opět další námět na rozcvičky, přesné provedení abecedy. Největší pozornost ale byla věnována překonávání překážek na běhu 60 a 100 m překážek. Od správného startu, přes přeskakování překážek, správnou kladinu, spojky i dělič a zakončeno proudnicí. Za mě velmi poučné a krásné školení. Osvědčení na závěr byla třešnička na dortu.

Hned 3 naši zástupci vyrazili na první letošní závody. Vstávání ve 4 ráno máme naučený. Cesta ubíhala po nové dálnici krásně, závodníci se stihli ještě prochrupnout a za dvě hoďky jsme byli tam.

První nás překvapil sníh. Ano, již týden jsme byli zvýklí na 14 stupňů a tady sníh a teploměr ukazoval 1 stupeň. Fuj.

Přesunuli jsme se do haly a doufali, že bude vyhřívaná. Registrace proběhla bez problémů, v hale teplo a hned druhé překvapení. Pořadatelé luxovali trať. No, sobotní trénink byl na trávě, takže si dokážete představit, jak vypadali podrážky.

Ještě že v autě máme dezinfekci z dob Covidu a smetáček na sníh. Každý si je vypuríroval k dokonalosti. A nyní nám již nic nebránilo se plně věnovat rozcvičení a samotnému běhu. Překážky ani dlouhou trať zatím neviděl ani jeden.

Máca Votroubková byla první. V sobotu se jí nedařilo a tak se bála překážky. Ale na běhu to nebylo znát. Časem 19:97s se jí vrátilo seběvědomí. Druhý pokus už byl o poznání jistější, ale chybka lávky. Zapoměla si přidělat proudnici a takjí do cíle musela držet v ruce. Překvapení na ní bylo znát, ale 19:58 stačilo na 26 místo ze 122 závodnic.

Mates Votroubek s Vítkem Hrnčálem se již rozcvičovali. Nezalekli se ani překážky a ani kladiny. Takže jak se jim bude vést na dráze? Nádherně. Vše jim sedlo a chlapci předvedli to nejlepší, co v nich je. Mates 20:66s a 42 místo  105 závodníků, a Vítek 21:89s a 58 místo z 105. Jsem na ně opravdu pyšná. Marcela Votroubková st.

Brigáda děti – skládání překážek

Datum: 21. 3. 2024

            Překážky opraveny, teď už je jen postavit. To ž zvládnout sami děti. I když občas je to jako Pat a Mat. Ale zvládli jsme to

Konečně jsme se dostali na lepení. Přečíst návod lepidla ještě šlo. Po otevření ale vypadalo jako asfalt. V míchání jsme se střídali. A pak už jen vymyslet, jak to provést. Ještě že máme pingpongový stůl. Lepidlo natíral Matyáš a Martin Votroubkovi, já jen „přicmrndovala“. Snad to bude držet. Marcela

A další sportovní příprava. Bohužel je půlka dětí na „jarňákách“, ale i tak nás bylo dost. Dle rozpisu jsme se sešli všichni na nádraží v Uhersku v 10:45. Vlak už v této době měl 5 minut zpoždění. Při deseti jsme začali vymýšlet plán B, protože jsme v herně museli být ve 12:20.  Při pětadvaceti jsme ho začali realizovat. Macek s Marťou jeli do Lozic pro hasičské auto. Na Uhersku do něj naskládali děcka, další do Votroubkovic fabie a paní Havlíčková nám vzala zbytek. Takže místo vlaku vyjeli 3 auta.

Vše jsme krásně stihli, zaparkovali u aquaparku a dokonce si i pohráli na dětském hřišti. A pak už nám vysvětlovali pravidla hry. První skupina byli starší.

Tonda, Viky, Gabča, Míša, Zdeni, Verča a Miky se vrhli do arény jak velká voda. Křik musel být slyšet až v Lozicích. Ukázalo se, že nejlepší mušku má Viky.

Ondra, Fanda, Terka, Supr, Cvrček(Vojtík) a s nima Macek byla druhá skupinka, a poznání tišší. Ale o to aktivnější. Lítali z rohu do rohu, z místnosti do místnosti. Několikrát se potkali i se zdí. Tady zazářil Fanda.

Vítek, Vojta, Marťa a Macek si to rozdali jako junioři. Tam už byla vidět strategie. Vítek neponechal nic náhodě a jasně všem ukázal, že on tomu tady velí. Každého zabil nejméně 50x.

V druhém kole už se hrálo na týmy, ale na typ hry to nemělo vliv. Všichni pálili po všech, takže i po vlastních. Čekání si děti krátili na playstation, nebo na arkádovce. Zázemí opravdu vynikající.

Krátkou procházkou za nádherného počasí jsme se přesunuli do Afi, kde jsme se rozdělili dle svých přání. Někdo na jídlo, někdo do hraček a dívky do obchodů s oblečením. S mladšími jsme byli i na hřišti za Afi. Největší úspěch měli ale eskalátory. Poté jsme se přesunuli na nádráži. Jezdící schody opět neměli šanci. Zhruba 20x…. Na Uhersku už si nás, mladší, přebrali rodiče. Starší, ty se vezli autama až domů. Krásně strávená sobota.

Tak co s těmi dětmi budeme dělat. Zima je letos opravdu dlouhá. No, nápad nepřicházel……

Máca nakonec vymyslela šipkovanou jinak. Připravili jsme pro děti cca 60 otázek, na které se odpovědi skrývali po Lozicích.

A ani netušila, jak se toho děcka chytnou. Děti jsme rozdělili na skupinky a poslali je po vsi. Mladší s doprovodem, starší už samostatně. Ano, před tím prošli školením bezpečnosti. Přece jenom, nechceme aby se autům něco stalo.

Děcka běhali sem a tam, vzájemně se předbíhali a hledali. Vše zapisovali do formulářů.

Odměna  v podobě velikonočního čokozajíčka, lentilkového vajíčka a pytlíku s mincemi, ano čoko, byla samozřejmostí.

Volnočasovky je fakt „bavej“

A po šipkách jsme vyrazili podpořit právě Hroubovice. V místním kulturním centru jsme se cítili jako rybky ve vodě. Tanec a zábava byla vynikající, o občerstvení ani nemluvě. Opravdu děkujeme.

Po kartách chtěli kluci vyzkoušet i šipky. Inspirovali se ve vedlejších Hroubovicích. Zapůjčili si terče, šipky nakoupili, ceny také a už jen závodníci. Ti dorazili v 12:30. Hned 24. Na začátku to byl docela masakr, ale pak si to sedlo. Po prvním kole byla klobáska, a pak hrálo už jen 16 hráčů a pavoukem jsme se dopracovali k vítězi. Všichni se dobře bavili a ohlasy byly velmi pozitivní. Takže příští rok zase. Cathering zajišťovalo 8 lidiček.

Martin Vesecký, Vladimír Dolanský a Marcela Votroubková se zúčastnili okrskové schůze v Bělé. Vyjeli zavčas, aby se Marcela mohla ještě domluvit s výborem a pak se již ponořili do slavnostního ceremoniálu. Po přečtení uchvacujících zpráv se volil nový starosta okrsku. Jakub Macháček zvítězil 5:2 nad Jiřím Tererem. Blahopřejeme

I děti si rádi hrají karty, tak proč to pro ně neuspořádat. Zvolili jsme jednodušší variantu. 4 stoly a 16 dětí s občerstvením. Hrozně jsme si to užili. Snad všechny děti to dokonale umí. A ani střídání pozic je nemohlo zastavit. Nejlépe se vedlo Kopymu, ale všichni byli vítězi. Pizza, domácí i kupovaná, na závěr všechny potěšila.

Marodka se nám docela rozrůstala a už jsme to měli akorát. Ještě jsme zkusili Tondu, zda by s námi nejel, ale již něco měl. No, co se dá dělat.

Odjeli jsme tedy se dvěma ajťáky – Mára Novotný a Kopy Kopecký, kuchařem-Gabčou Dolanskou a zdravotníkem-Ani Svobodová. Mára se vzorně připravoval, zatím co Kopy to četl až v autě. No, dopadlo to přesně obráceně. Testy napsali oba, ale v praxi perlil Kopy, zatím co Mára totálně vyhořel. A nám se rozplynul sen o podzimním braňáku. Ale nedá se nic dělat. Nervozita si prostě nevybírá.

Anička se nenechala ničím zaskočit. Test na jedničku a ani při zkoušení neměl pan Branda šanci jí na něčem nachytat. Prostě vzorný zdravotník.

Gabča ještě večer vyzkoušela doma palačinky a rodině na víkend uvařila guláš ????. Proto si byla téměř jistá úspěchem. Docela nás ale všechny překvapil test. Nicméně s trochou štěstíčka se jí to povedlo. První várka palačinek byla trochu připálená, ale druhá už byla luxusní. V podstatě jejich skupinka nakrmila všechny zkoušející.

V životě se má zkusit úplně všechno, co člověk chce. Tak i naše hasičské děti vyrazili poprvé na soutěž v uzlování. 

Vše začalo nevinně na podzim minulého roku, kdy nám Jitka shillerová vyprávěla o soutěži a zmiňovala, že ne příští rok nemají rozhodčí. No, slovo dalo slovo a v prosinci 2023 jsme se domluvili na spolupráci. Za rozhodčí nás reprezentovali Marcela Votroubková ml., Vítek Hrnčál a Aleš Svoboda. Jako startéra jsme dodali Damču P..

S dětmi jsme pilně trénovali. Většina mladších jet nechtěla, protože si s uzly nerozumí. A U starších měl přednost lyžařský kurz. takže sme odjeli pouze v deseti. Měl jet s námi i Vojta Svoboda, ale bohužel onemocněl. Což způsobilo maličké pozdvižení u Zástěrů. Přečetli si, že Vojta nejede a tudíž nevyzvedli Kopyho. Shoda jmen. Museli se pro něj vracet.

Nejdříve nastoupila družstva. Měli jsme zastoupení pouze v kategoriích straší a dorost.  STARŠÍ - Viky Komárková, Míša Teplá, Marek Novotný a Kopy Kopecký. První pokus se jim  moc nepovedl, ale pak zabrali a brali 4. místo. DOROST - Vítek Hrnčál, Aleš Svoboda, Patrik Kubelka a David Bačík. Kluci se prali statečně a i jim stačil výkon na krásné, 4. místo. Pak přišli na řadu jednotlivci. A nevedli jsme si vůbec špatně. Ano, nejvíce nás všechny potrápila proudnice.

Tereza Svobodová - 4. místo, Supr Zástěra - 12. místo., Marek Novotný - 8. místo., Kopy Kopecký - 7. místo, Viky Komárková - 5. místo, David Bačík - 4. místo, a Míša Teplá - 3. místo. Vítek Hrnčál - 4. místo. 

Čtvrtá místa nám jsou asi souzena. Ale i tak jsem na všechny pyšná. Na závěr běhali vedoucí a ani tady jsme se neztratili. Já, Marcela Votroubková, jsem skončila 8, Marcela Votroubková ml. 7-má. Za rok chceme jet určitě znova.

Ani letos jsme nezapoměli splnit Odznaky odbornosti.

Prvním odvážlivcem byl Vojta Svoboda, kterému už chyběl pouze “Instruktor”.

Doma se poctivě učil, aby v Markovicích předvedl, co umí.

Test s jednou chybičkou. O to víc zazářil při ústních zkouškách.

Jirka Pochobradský ho proklepl zleva I zprava. Všechny děti už byly pryč.

Studovna uklizená, židle nahoře, ale chlapci si stále povídali v hasičárně.

Ale závěrečná pochvala stála za to.

Dílo náhody nás svedlo na ples do Luže. Respektivě slovo dalo slovo a sešli se mladí i starší. Nejdříve jsme si dali knedlo, kančí, zelo a pak se vrhli na parket. No nebylo to tak žhavé, museli jsme se trochu posilnit, ale pak to stálo za to. Matyáš Votroubek vyhrál bažanta a Radka Vesecká celého kance. Zbytek vyšel na prázdno. Ale vydrželi jsme až do zavíračky.

Marcela a Matyáš Votroubkovi, Marek, Radka a Martin Veseckovi, David Mlejnek, Ondra se Zuzkou Zeman, Honza Hladík, David Stehlík, Svobodovci , Smejkalovi, Katka Málková, Joha Hrubá

Hned 6 našich závodníků bylo přítomno na vyhlášení. Nádherně připravené zázemí, vše rychle odsýpalo.

Terka Svobodová – 9. místo                                  Bzuk Havlík – 9. místo

Viky Komárková – 15. místo                                  Kopy Kopecký – 16. místo

Míša Teplá – 14. místo                                           David Bačík – 19. místo 

Viky Komárková a Anička Svobodová nás reprezentovali na univerzitě, kde se více dozví o záchrannářství……

Přijali jsme pozvání na Výročku k sousedům.

Jela jsem já, Marcela Votroubková a Honza Hladík.  Velmi zajímavá zkušenost. Myslela jsem si, že naše schůze je krátká. Nikoli. My měli hodinu, Hroubovice 26 minut. Ale i tak to bylo dobrý. Samozřejmě i pozdější raut měl svoje kouzlo.

31 z 42 dospělých členů se nás sešlo na naší Valné hromadě.

Ostatní byli řádně omluvení.

Program valné hromady:

• Zahájení a přivítání hostů
• Výroční zpráva za rok 2023
• Zpráva o hospodaření
• Návrh plánu činnosti na rok 2024
• Diskuse
• Závěr jednání

Výroční zprávu přečetl Vladimír Dolanský, zprávu o hospodaření Klára Dvořáková. Valná hromada obě zprávy odsouhlasila všemi přítomnými.

Plán činnosti na rok 2024:   

      17.2.2024 – šipky (je potřeba jak pomocníci, tak hráči – David Stehlík)

      Duben – karty (zde můžete být hráči, pomocníci nejsou

                                               potřeba – Honza Hladík)

      Květen – okrsková soutěž v Lozicích (11.5.?)(všichni ???? – Láďa Dolanský)

        25.-26.5. – Plamen děti

        1.6. – okres dospělých a dorostu

     Červen – dětský den (8.6. nebo 15.6.) (všichni ???? – Jitka Dolanská)

        22.6. – kraj dorostu

     Srpen – fotbálek (všichni ????- David Stehlík)

     Říjen – bludičky (25.10.) (všichni ????- Marcela Votroubková )

     Listopad – karty (je potřeba jak pomocníci, tak hráči – Honza Hladík)

     Prosinec – rozsvěcení stromku (1.12.) (přijďte si pouze užít pohodu ????)

• Čerti (7.12.) (všichni ????- Jitka Dolanská)

              31.12. Silvestr na sále v Lozicích(Marek Vesecký–přijďte si všichni

                                      užít pohodu ????)

V diskusi poděkovala Starostka obce Bára Málková členům za jejich pili. Starosta sboru Martin Vesecký přebral Medaili za zásluhy pro SDH Lozice a Marcela Votroubková podala návrh na investice pro rok 2024.

                -sportovní potřeby pro děti se zajistí z dotací. Zbytky by chtěli

                  nové dresy, stejné jako mají velcí kluci. Podmíněno dotací.

                  -startovné – letos to bylo po cca 7 000 kč za děti a 7 000kč za dospělí.

                             Děti byly zaplaceny z dotací, dospělí – běžci se na něj složili,

                             Zbytek doplatili hasiči. V dalším roce si na něj musíme vydělat.

• Lorna – kluci i ženy by uvítali ohřívač jídla, je možné i z druhé ruky
• Stany, lavičky – zkusíme dotaci, ale pokud nedopadne, koupíme sami
• Drobný majetek – reflektory, prodlužky, nářadí
• Dotace Pardubický Kraj: 1 zásahová helma, 2 zásahové obleky, pláštěnky, vysílačky.

Po odsouhlasení a poděkování všem členům za jejich nasazení, přišlo občerstvení a volná zábava.