Povodeň září 2024 - perem a okem Marceli Votroubková st.
perem a okem Marceli Votroubkové st.
TISÍCILETÁ POVODEŇ 15.9.2024
Neuvěřitelné zprávy o vytrvalých deštích a následných povodních se na nás hrnuly ze všech stran. Nikdo tomu nechtěl věřit. To prostě zvládneme.... Přesto.
Již ve středu 11.9.2024 jsem prověřila dostupnost písku v JZD. Našeho bylo málo, takže jsme se domluvili, že si můžeme půjčit jejich a následně ho zaplatíme. Pytlů jsme měli 500. I zde jsme pro jistotu zavolali na Krizové centrum v Chrudimi a vyškemrali ještě 100. Požádala jsem starostku obce Jenišovice, zda by mi je tam nevyzvedla. Jí se podařilo získat pro nás ještě dalších 100. Tím pádem jsme byli ny 700 kusech.
Ve středu večer přišlo s prosbou SDH Hroubovice, půjčení násypky na písek. Měli asi 50 pytlů a chtěli si to naplnit za sucha. My stále vyčkávali. Dle předpovědi to mělo být špatné až v sobotu. Ve čtvrtek 12.9.2024 jsme začali i my. V JZD postavili nad písek nůžkový stan a plnili. ŠLO nám to od ruky. Kluci to rovnou rozváželi hasičským autem na hromady po vesnici. Stále prší.
Pátek 13.9.2024 jsem ještě na pohodu odjeli téměř všichni do práce. Doma zůstal jen Láďa a Míra D. Již v 11:00 volala paní Nováková, že by chtěla pytle nad zahradu. Po návratu hned řešili zaseknutý strom. Vytáhlia rozřezali. No a pak jsme přijeli z práce i ostatní a rovnou hnali na pytlování. Sešlo se nás 15. A dalších 5 je rovnou rozváželo, už k jednotlivým domům. Starostka obcházela domy podél řeky a všechny upozorňovala na povodně a nabízela pomoc s přípravami. Všem radila, aby opustili vesnici a jeli k příbuzným. Z aktivovala prosbou i místní faru, kde by lidé mohli být. V 21:00, kdy byl již 2 povodňový stupeň, jsme si určili hlídky a mazali spát. Stále prší. Vše řádně zapisuji do malého bločku, časy-kdo-kde a kam. Pro KOPIS i ORP Chrudim. Můj spánek byl 22 minut.
SOBOTA 14.9.2024
O půlnoci jsme již byli na 3. povodňovém stupni. Zpráva z ORP-"zajistěte evakuaci" nás docela vystrašila. No nic. Řešíme zaseknutý strom na splavu, bohužel nám již muselo pomoct povodí a já noční evakuaci paní Bittlové do Pardubic. Voda jí dosahovala k domečku. Půlka hasičů spí, půlka pobíhá.
O půl sedmé ráno se řeka vylila i na silnici. Evakuaci většina lidí odmítla, i přesto že již byla zavřená silnice. Základna hasičů, a všech se stěhuje na „obecák“. Zajišťuje se jídlo pro všechny. Přesně si nepamatuji, kým, ale jídlo bylo po celý den. Catering, respektive ohřívání jídla, kávu, čaj, zásobování, nám zajišťovala Wendy. Byla úžasná.
V 8:00 se scházíme na další pytlování, které končí až ve čtyři odpoledne, kdy už nemáme pytle. Tam i zpět jezdí kyvadlová doprava – Láďa Dolanský s traktorem, pytle se rozváží i bagrem s Honzou Mlejnkem. Hasičské auto je na techniku, čerpadla a ostatní dopravu. Pytluje se vzadu v JZD. Lidé již mají rozřezané prsty od vázání provázky, i přes rukavice. O zádech ani nemluvě. Snaží se protáčet, aby to všechno vydrželi. Daří se i v evakuaci, 18 lidí se nechává „ukecat“ a opuští domov.
V 13:30 přestalo pršet, aby v 16:00 znova začalo. Stále se snažíme dělat co můžeme, kdo nepytluje, tak zabezpečuje domy, veškerý nábytek zvedá na špalky a cihly, kdo co chce, stěhujeme do patra. Totéž kaplička i hospoda. Vše na 3 cihly. Tolik vody tu v životě nebylo, to prostě musí stačit. Obecní traktůrky, křovinořezy, sekačky, vše se dávalo pod stříšku. Vzpomněli jsme si i na sportovní mašiny, stoly i židle z klubovny. Mysleli jsme si, že jsme připraveni na kulminaci v sobotu večer. I s policí, která hlídala rabování. Uklízelo se i hřiště a kompostéry. Co šlo rozebrat, se dávalo na silnici. Začali se objevovat i novináři. Zatím nám lezli jen na nervy. „můžeme si vás natočit“...vy funíte s elektrocentrálou, nebo udržujete balanc, ať se vám ta šipka do vody povede a oni stále otravují.......“ne“ byla většinová odpověď. Většina z nás už vodu ani nevnímala. Mokří až po prsa. Neřešili jsme kam si sednout, všechny židle byly mokré. Kdo si sednul, byl jak vodník. Odevšak mu kapala voda a z holínek vystříkla. Neúnavná Wendy a Bára jen vytírali a vytírali.
Stále hlídame splav a oba mosty průchozí. Co lze „odšťoucháváme“. Vyvýšený záhon jsme si nechali. Gril jsme nestihli zachytit J.
V osm večer nepřestávají chodit špatné zprávy. Bude hůř. Voda nám začíná olizovat hospodu a nakoukávat dovnitř. Přijímáme pomoc Řepníků i Leštinky na čerpadla a čerpeme, jak to jde. SDH Řepniky nám navíc nabídly i naplněné pytle, které jsme rádi přijali. (ani jeden z nás netušil, že je sami druhý den budou potřebovat). O „broďáky“ jsme požádali rybáře na Voleťáku. Zdá se, že voda kolem půlnoci kulminuje. Zaplavená je hasičárna, garáže i sklípek. Pod stříšku se voda nedostala. V hospodě cca 10 cm. A všude bahno.
Vyčerpaní a mokří, s vidinou, že ještě není konec, jsme si rozdělili hlídky a co nejvíc lidí spát. Žádné hrdinství, potřebujeme každého co nejvíc freš, to jsme věděli. Všichni poslechli. I v noci opouštějí další lidé své domovy. Můj spánek 130 minut.
NEDĚLE 15.9.2024
Voda klesá, ve tři ráno dokonce zprůjezdněná silnice. Co bychom si mohli přát. Kdyby přestalo pršet. Radost nevydržela dlouho. Pršet sice přestalo, ale voda šla nahoru a v 8:00 jsme opět uzavřeli silnici. Do této doby se evakuovalo 27 obyvatel. Děti v dolních Lozicích již žádné nebyly.
Jedna úsměvná – obcházím domy kvůli zlodějům a nacházím klíče. Ve dveřích a z venku. Volám, volám ....nic. Zamknu a píšu zprávu, že je mám u sebe. Majitel si zprávu nepřečetl, nikdo nevěděl, že mám klíče u sebe a tak mu ráno museli z domu pomáhat hasiči....
Alarmující zprávy stále chodí, Luže i ORP.... stále si to neumíme představit. To, že jsme mokří, už ani nevnímáme. Většině už začali mezi prsty růst blány. Ti šťastlivci, co se šli převléknout, protože už jim opravdu byla zima, toho do půl hodinky litovali. Opět mokří.
Bára, paní starostka, začíná shánět vysoušeče, obvolává pojišťovny, shhání jídlo a pití, ptá se na nutnost vypnout kanalizaci a elektriku. Hasiči čerpou a čerpou, staví hráze z pytlů, zvedají majetek do výšky a stále přemlouvají a nabádají lidi k odchodu.
Okolo 10:00 nám přijeli na pomoc hasiči ze Starých Jesenčan a kluci ze Řepník si přijeli pro pytle, protože je to spláchlo z vrchu....takže se to hnalo na nás. Další pytle nahoru nad ves, nad OÚ a k Ondráčkům. Reportéři se již stali naší součástí, nikdo je nevnímal. Všechny informace se předávaly mobilním rozhlasem a sociálními sítěmi. Normální rozhlas nešel.
V 11:06 nahlášena porucha kanalizace u Sotonů a to už bylo zle. Voda se začala přelévat přes modrý most a pokračovala, pomalu, ale jistě po hlavní třídě dál. Pan opravář se k nám nemohl dostat.
Mým dopravním prostředkem byla moje skládačka. Kolem poledne jsem vyrazila na hřiště. Kolo zůstalo opřené u mostu, dál jsem už musela vodou, zatím jen do půli stehen. Na hřišti jsem stihla zachytit kompostéry – byli složeny u silnice, kde už tekla voda. Než jsem je přenesla k JZD, odplavávala i malá kladina, která byla na tomtéž místě. To už mi běžel na pomoc Mates Votroubek. Velká kladina i velká překážka zůstala na hřišti, spoléhali jsme na jejich tíhu. Malou překážku jsme dotáhli k lípě před kapličkou. V tu chvíli se tam objevili Jenišovice s náklaďáčkem, tak jsme jim tam hodili plato...a hned to zapoměli. Právě v tu chvíli, 13:04, se se mnou spojil starosta Luže, že se protrhla hráz a oni evakuují. Totéž jsem předala starostce i Jenišovicím.
To, co následovalo, si nikdo z nás neuměl představit ani v nejdivočejších snech. A vlastně ani nikdo nevěděl, jak jsme to zvládli. Já jsem byla dole na hlavní ulici. Vše ostatní znám jen z doslechu. Moje kolo už u značky nebylo.....
EVAKUACE
Od domu k domu běhali hasiči a vybízeli občany k rychlému ústupu. Teď už každy pochopil, že předpovědi se vyplňují. Splav už nikdo nehlídal, přes modrý most se vše převalilo, nebo ho to objelo. Bílý most jsme chránili. Byl jak ostrov, ze všech stran voda. Veškeré dřevo jsme chytali, aby nevytvořilo bariéru za námi. Vše se pak nakládalo na traktor a vozilo k obecáku. Chytali jak muži, tak i ženy. Každý, kdo byl volný. Co odřenin v této době vzniklo.
Připlaval i žlutý kontejner na tříděný odpad. Bagr ho zkusil vytáhnout, protože blokoval prostřední oblouk. No, úplně to nevyšlo.
(cca 14:00) Stále ještě šlo jezdit hasičským autem a převážet občany, voda byla jen u Pitrů. Běhet ¼ hodiny již byla řeka přes celou silnici, od modrého mostu k JZD. A voda stále stoupala.
Láďa Dolanský jezdil s tratorem a vlekem, nabíral občany s evakuačními zavazadly. Totéž Honza Mlejnek s bagrem. Na vidlích měl paletu a na nich lidé jezdili. Sem a tam. Pak už neprojelo ani has. auto. Přes silnici se už nedalo projít, tak velký proud tam byl.
U Veseckových museli hasiči vyskakovat oknem, protože se provalila podlaha a dveřmi už to nešlo. Zachraňovali hlavně techniku, hadice už nechali být. Tady už šlo o životy. Vím i o několika spáleninách od čerpadel, ale nikdo to už neřešil.
Doufám, že někdo doplní, co se dělo u OÚ. Z doslechu – starostka Bára volala na krizovku, že potřebujeme pomoct, že to sami nedáme. Lidi posílala na faru, aby byli v teple. Tam Lída Kociánová poskytovala první...cokoli. Do toho dělaly holky soupis evakuovaných a odjíždějících, aby jsme na někoho nezapoměli. Stále se lidem nabízela teplá káva....
A hasiči i dobrovolníci stále zachraňovali, co se dalo a pomáhali kde se dalo.
Už neprojede ani traktor, tak vysoko je voda. Jezdí jen bagr. Žádáme pana R., zda by pro zbývající lidi nedojel po poli z druhé strany. Okamžitě vyjíždí.
90% lidí je už pryč, když přijíždí velká hasičská tatra z Pardubic. Nakládá už pouze ty, co odjet nechtěli. Na most ho nechceme pustit, takže k mostu, tam na traktor nebo bagr a k OÚ. Převezli asi 8 lidí a nakonec i nás, hasiče.
Na mostě stále pomáháme s odklízením – voda kulminuje. U hospody dosahuje k parapetům, u bílého mostu nejsou vidět odtokové kanálky. Pardubičtí hasiči odjíždějí, já se brodím k OÚ. Pohledem sjedu postávající lidi. Nikdo nepanikaří, nepobíhá...jen diskutuje. Rušno, ale klid. Všichni živí. Usedám do kanceláře, kde zastihuji Báru v telefonickém hovoru. Jediné, co si stihneme říct je „JAK......“ a už přibíhá Honza M., že volali občani z druhé strany (cca 16:00). Někdo si tam zlomil nohu. Přestože jsme všem říkali, že pro ně už nikdo nepřijede, až se něco stane, ať se evakuují.... přesto se zvedám a volám zpátky obojživelníka. Vysvětluji, co se stalo a dáváme dohromady dlahu. Znova se brodíme na bílý most. Po příjezdu auto podáváme okýnkem klacky a provázky na dlahu a ukazujeme nemovitost se zraněním. Mezitím se k nám dostává informace, že u modrého mostu zůstal někdo mezi baráky uvěznen v autě. I tam se obojživelník vydává a nakonec odjíždí.
Brodím se zpět s Matesem, voda nám je po zadek. A připlavává modrý barel. Je vidět, že potřebujeme trochu odlehčit situaci a tak si s ním za vískotu házíme. Pobavíme i lidi u OÚ.
Dosedám do kanceláře, s Bárou jen „Zvládli jsme to“ a začínáme s evidencí. Do toho uklidňujeme vyplavené a posloucháme příběhy.
(17:29) Další telefonát.... Z č.p. 72 se valí kouř....“můžeš ověřit“....“ne, nedostanu se tam“-kompletně zaplavený dům. Před majiteli se nezmiňuji, běžím ven a volám 150. Bokem to říkám našim hasičům, kteří skáčou do auta a letí tam. Máme jen auto, hadice žádné...... Posílám další dobrovolníky podél cesty, aby navigovali hasiče...... Před majiteli opět hrajeme habaďůru, že je potřeba něco zkontrolovat. Kluci přijíždějí a dávají pokyn k vypnutí elektriky této větve. To už je tu 5 velkých hasičských aut a situaci si přebírají. Nějaký „dobrák“ prozrazuje majitelům, co se děje a ty se nám hroutí. Dům zachráněn, fejfarka roztavena, auta odjíždí
Voda začala klesat. Policie postupně pouští lidi, aby zjistili stav svých nemovitostí. Včetně našich hasičů. Na úřadě se snažíme vše zapsat. Vyplavená rodina se víc a víc hroutí, už nevíme, jak situaci uklidnit. Neváháme o pomoc požádat profesionály-krizové pracovníky. (sanitka se k nám nedostane). Po příjezdu se okamžitě ujmou své práce a skoro 3 hodiny se jim věnují. Aniž by vyplavení tušili, o koho se jedná. To se dozvěděli až s 4dením zpožděním.
Hasiči, vedení obce i dobrovolníci znovu objížděli vesnici, poklízeli a zprůjezdňovali, co šlo. Uklidňovali situace. Na OÚ si lidé stále probírali, co se stalo, diskutovali spolu do pozdních nočních hodin. Nefunguje kanalizace, sháníme mobilní toalety. My s jsme Bárou obcházeli vesnici a vše zapisovaly. Bylo vidět, že toho máme všichni „plný kecky“, tak jsme požádali KOPIS, zda by nám neposlali nějaký sbor, který bude v noci hlídat řeku a my nebereme síly na pondělí.
(21:00) Obcházím vesnici s Policií. Každý dům popisuji. Kolik vody, zůstal v něm někdo, kolik osob, je otevřen atd. Náves je stále zaplavena, takže brodíme.... Ve vesnici na noc zůstávají 2-4 auta, můžeme zůstat v klidu.
V podstatě totéž dělám s SDH Sobětuchy (22:30), kteří nás zastoupí. Navíc jim ukazuji splav a mosty, seznamuji je s Policií a zázemím. To už je OÚ prázdný. Občani spí, nebo jsou odjetí. Starostka spí na OÚ-doma ma vodu.
O půlnoci odcházím domů, kolo nemám. Po vsi chodí už jen 5 hasičů ze Sobětuch a 6 policistů. Můj spánek 4 hodiny.
SOUHRN: evakuováno : 81 lidí
evakuováno 33 domů
evakuovalo 35 dobrovolných hasičů a dobrovolníků
zaplaveno 22 domů v obytných místnostech
nejhůře postižených je 6 domů na návsi, další 3 domy
v podobné situaci
19-ti domů byli zatopeny sklepy, garáže a dílny
v několika dalších se musí odčerpat studna
9 domácností odkázáno pouze na vodu ze studní
(zajištěna náhrada)
2 hasiči JPO zraněni – zlomený palec u nohy, sedřený krk
2 občani zraněny v době evakuace
1 dobrovolník skončil při následném úklidu na pohotovosti
Zpětně: Jak jsme to zvládli? Neuvěřitelně.
Nikomu se nemuselo nic říkat, každy věděl kam jít, kde pomoc, co dělat, co říct, kam zavolat. Všem, naprosto všem, patří obrovský dík. Jeli jsme jak dobře namazaný stroj.