Lasergame Pardubice a Cinema City Pardubice
Stejně jako mladší děti, i ty straší si za odměnu mohli vybrat výlet. Takně jsem doufala, že pojedeme do Prahy, nebo aspoň do Hradce. No, nevyxšlo to. Chtěli opět Pardubice a LASERGAME.. A místo školy. Slib je slib.
Ve středu 23.10., v 8:00 ráno se sešla většina dětí s Mácou, hlavní organizátorkou, v Luži na náměstí, aby se přepravili do Chrasti a následně vlakem do Pardubic. Cestou k nim postupně přistupovali další. To, že o 17-ti puberťácích veděli všichni, ani nemusím zmiňovat.
Vše probíhalo standartně. Až na mě.... Já jsem byla ráno v práci a dle plánu jsem na ostatní čekala před budovou, jako vždycky. No jo, ale oni se nám přestěhovali o 2,4 km dále. Máca s dětmi aspoň trefili dle navigace lokalitu, i když gynekologická ambulance je trochu zarazila. Nicméně si s majitelem přes telefon upřesnili patro a vše bylo v pořádku. Já dorazila o ¾ hodinky později. Ještě že máme internet.
Mládež již plně běhala ode zdi ke zdi a všude se schovávala. Stříleli jak divý, i do vlastních řad. Na dvě hodiny se z lasergasme stal pavilón opic. Řev, rány a otřesy. A neskutečně spokojené děti/mládež. Majitel byl zvyklý a ještě po nich uklízel odpadky.
Ve dvanáct rychlý přesun do kina na Beetlejuice. Všichni popcorn nebo nochas a coca-colu a již běží hororová komedie. Ušní bubínky se otřásají řevem a „panty“ neustálím brebentěním nad vývojem filmu. Ve tři třicet došlo na dlouho očekávaný rozchod po AFI. Jak když do nich střelí. Tajně jsem doufala, že se mi v půl páté všichni vrátí. Vrátili. Spokojené, bez kapesného a plné dojmů a zážitků jsme je večer na nádraží v Chrasti vrátili rodičům. V plném počtu.
Marcela Votroubková st.
