OBEC LOZICE

V sobotu 12. září jsme se vydali na další závod v disciplíně TFA, tentokrát do Svratky. Na start se postavila početná konkurence a za SDH Lozice vyrazili závodníci napříč několika věkovými kategoriemi – od těch úplně nejmenších až po starší žáky.

Nejmladším naším závodníkem byl Tomáš Kopecký, který nastoupil v kategorii přípravky 3–5 let. V této kategorii se pořadí ani časy ve výsledkové listině neuváděly, a tak už samotné zvládnutí celé trati bylo pro nejmenší závodníky velkým úspěchem. Každý byl odměněn pohárem.

V kategorii dívek 6–8 let nás reprezentovaly dvě závodnice. Markéta Kopecká zvládla trať v čase 117,91 s a obsadila krásné 10. místo. Emilly Richterová doběhla v čase 175,76 s a skončila na 16. místě.

Mezi chlapci ve věku 9–10 let se na start postavil Vojtěch Kuřík, který časem 82,78 s vybojoval 18. místo.

V kategorii dívek 11–12 let nás reprezentovala Tereza Svobodová. Trať zvládla v čase 91,63 s a obsadila pěkné 7. místo.

Ve starší kategorii dívek 13–15 let nastoupily Dominika Šillerová a Nikol Ondráčková. Dominika dokončila závod bez trestných sekund v čase 77,93 s a vybojovala výborné 6. místo. Nikol se s náročnou tratí také poprala až do konce a časem 134,47 s obsadila 27. místo.

Mezi chlapci 13–15 let nás zastupoval Vojtěch Maixner, který trať dokončil přesně za 96,00 s, rovněž bez trestných sekund. Tento výkon mu přinesl 15. místo.

Na trať se tentokrát nevydaly jen děti. Za vedoucí nastoupil také Tomáš Kopecký, který je v této kategorii nováčkem. Přesto se mezi zkušenějšími závodníky rozhodně neztratil a v konkurenci 18 závodníků obsadil krásné 5. místo. Na svůj první start mezi vedoucími je to parádní výsledek a důkaz, že když děti závodí, vedoucí nemohou zůstat pozadu. ????

Ze Svratky jsme tak odjížděli s několika pěknými umístěními, dalšími zkušenostmi a hlavně s dobrým pocitem, že se naši závodníci na trati nevzdávají a bojují až do cíle. Každý měl svoji vlastní výzvu, každý zvládl trať po svém a všichni si zaslouží pochvalu za reprezentaci SDH Lozice.

SDH Lozice reprezentovali: Tomáš Kopecký, Markéta Kopecká, Emilly Richterová, Vojtěch Kuřík, Tereza Svobodová, Dominika Šillerová, Nikol Ondráčková, Vojtěch Maixner a za vedoucí Tomáš Kopecký.

V neděli 6. září proběhla úklidová brigáda po sobotním Pivním a herním festivalu. Většina práce se zvládla už v sobotu po skončení her, takže na neděli zbylo jen několik posledních drobností. Uklidily se zbývající židle a stoly, domylo nádobí, uklidila se kaplička, zametlo její okolí a vynesly se odpadkové koše. Do úklidu se zapojili Jitka a Kamil Peškovi, Radka a Martin Veseckovi, Jitka a Láďa Dolanští, David Stehlík, Miloš Málek, Ondra Zeman, Zuzka Sokolová, Marcela Votroubková a Petra s Michalem Richterovými. Díky společné práci bylo během krátké chvíle vše opět na svém místě a po náročném víkendu se areál vrátil do původního stavu

V neděli 6. září jsme se zúčastnili závodů v požárním útoku ve Zderazi. Opět jsme vyrazili s jedním družstvem mladších a jedním družstvem starších žáků.

U starších nám i tentokrát musely opět vypomoci Vinary, a to na rozdělovači, protože Ondra byl stále na Rescue Campu. Tentokrát nám zapůjčily jiného závodníka než předchozí den. V prvním pokusu jsme znovu lehce zaváhali při náběru, ale druhý pokus už vyšel opravdu krásně a všechno klaplo tak, jak mělo. Navíc máme nového strojníka, kterého ještě postupně zaučujeme, takže o to větší radost z povedeného útoku jsme měli. Starší nakonec obsadili 17. místo, tedy o něco lépe než v sobotu v Lukavici, a byli jsme maximálně spokojení.

U mladších jsme oproti předchozímu dni sestavu trochu přeházeli. Na koši nám vypomohl závodník z Vinar, na rozdělovači běžel Cvrček, protože Matěj tentokrát nejel, a Šímu s Markét jsme mělí na útoky. V prvním pokusu Dominik nezapojil béčka, takže jsme se dostali někam ke čtyřiceti vteřinám. Druhý pokus už byl ale úplně jiný. Děti zabraly, daly do toho všechno a výsledný čas se pohyboval kolem 26 vteřin.

A i když zatím spíš okupujeme zadní příčky než stupně vítězů, vůbec nám to nevadí. Nějak se to naučit musíme a každý takový závod je pro děti další zkušenost. Jsme na ně opět neskutečně hrdí. Dali do toho všechno a pro nás jsou dokonalí i bez medaile kolem krku.

V sobotu 5. září jsme od 10.30 hodin uspořádali Pivní a herní festival pro neposedné dospělé. Do soutěží nastoupilo deset pětičlenných družstev a už od začátku bylo jasné, že tentokrát nepůjde jen o rychlost a fyzičku. Hry byly postavené tak, aby mohl uspět opravdu kdokoliv – rozhodovala šikovnost, nápad, souhra, schopnost improvizovat a občas také pevné nervy.

Celý den se nesl v lehce rytířském duchu. Některé disciplíny proti sobě stavěly dva týmy, jindy bojovalo družstvo především samo se sebou a se zadaným úkolem. Mezi soutěžemi nechyběly „čínské tyčky“, při kterých čtyři závodníci drželi dvě tyče a pátý po nich musel postupovat až do cíle, ani „povodeň“, kde se tým přesouval pomocí nařezaných trubek a prkna. Velký úspěch měla i siamská dvojčata – pětice spojená zády k sobě si předávala vodu v kelímcích a snažila se po absolvování dráhy naplnit nádobu přesně po rysku.

Kde se ale opravdu lámal chleba, byly hlavolamy. Po doběhu k lavičce čekal na soutěžící úkol, který bylo nutné správně složit. Někomu to šlo jako po másle, jinému už o něco méně – zvlášť v pozdějších hodinách, kdy se možná začínala projevovat i důkladná „ochutnávka festivalové nabídky“. Nechyběla ani Esmeralda, při které jeden závodník vedl ostatní přes překážkovou trať, zatímco každý chránil svůj příděl piva, kterým pak bylo potřeba naplnit připravenou nádobu.

A protože šlo přece jen o pivní festival, nechyběla ani nabídka několika zajímavých piv. Ochutnávalo se například od Rampušáka, Bernarda nebo Nachmelené opice a další druhy mizely překvapivě rychlým tempem. O speciální pivní nabídku se starali Eva Doudová, Láďa Dolanský, Radka a Martin Veseckovi a Kamil s Jitkou Peškovými. V kapličce pak měli nealko a alkohol pod palcem Olda a Petra Richterová. Pro diváky i soutěžící tak bylo o občerstvení i dobrou náladu postaráno po celý den.

Příprava celé akce byla obrovský kus práce. Přípravu a organizaci samotných her měla na starosti Bára Málková, zatímco Zuzka Sokolová zajišťovala personální a organizační stránku celé akce – rozdělení lidí, občerstvení a celkový chod zázemí. A právě Bára nám nám na poslední chvíli ze zdravotních důvodů vypadla. Všechno tak spadlo na Zuzku. Ta celý den držela všechny nitky pohromadě, byla všude, kde bylo potřeba, poradila, pomohla a řešila vše od drobných zádrhelů až po nečekané situace. Všichni věděli, že když si nebudou vědět rady, mají jít za Zuzkou.

Samotné hry měl jako hlavní vedoucí pod palcem Vašek Sotona. Ukázal se jako nesmírně šikovný, kreativní a organizačně schopný člověk. V pátek jsme v užším kruhu všechny soutěže znovu prošli a některé i sami vyzkoušeli, takže se ještě dolaďovala pravidla a řešilo, co kde upravit. Vašek měl vše připravené, rozhodčím vysvětlil jejich úkoly a postaral se o to, aby v sobotu všechno šlapalo. Rozhodcovský tým tvořili Vítek, Patrik, Adry, Mára, Marťa, Hanka a Linda a pod Vaškovým vedením odvedli bravurní práci. Na sobě měli sportovní rozlišováky, které jsme ovšem pro potřeby našeho rytířského dne vydávali za drátěné košile – pro případ, že by se některému závodníkovi jejich verdikt příliš nelíbil.

Moderování se ujala nepřekonatelná dvojice Johy Hrubá a Katka Málková. Jejich vtípky, postřehy, průpovídky i poučování závodníků dodávaly hrám přesně tu atmosféru, kterou jsme si přáli. Navíc dorazily v dobových kostýmech a už samotným přivítáním soutěžících nastavily laťku hodně vysoko. Troufáme si říct, že tentokrát překonaly i Báru – a to už je co říct.

Celou akci poctivě dokumentoval fotograf Tomáš, takže vedle vzpomínek nám zůstala i pořádná obrazová kronika celého dne.

Velkou pochvalu si zaslouží i všechny občerstvovací stanice. U masa stáli David a Michal Ondráček, další část občerstvení zajišťovala Marcela Votroubková starší spolu s Viki a Míšou a později se k nim přidali také Gabča a Vráťa. Mladá děvčata se skvěle postarala o hranolky a další dobroty. Jim zdatně sekundovala Marcela. Když nás během dne potrápil výpadek elektřiny, bez váhání přiskočil Ondra Zeman a pomohl situaci zachránit. Každý měl své místo a dohromady to fungovalo jako dobře namazaný stroj.

Dopoledne byla návštěvnost diváků o něco slabší, ale po obědě, když se všichni najedli a trochu si odpočinuli, začal prostor ožívat. Lidé dorazili, ochutnávali piva, povzbuzovali soutěžící a bavili se nad jednotlivými disciplínami. Hry skončily až kolem půl sedmé večer, ale nikdo neremcal, že by byl den dlouhý. Naopak – soutěžní týmy neodjížděly a zůstávaly dál s námi, takže skvělá nálada pokračovala i po skončení poslední disciplíny.

A právě to pro nás bylo asi největší odměnou. Zpětná vazba od soutěžících i návštěvníků byla velmi pozitivní, lidé se bavili a celý den měl přesně tu atmosféru, kterou jsme si přáli. Velké poděkování patří úplně všem, kteří se na přípravě a průběhu podíleli. A ještě jednou zvlášť Zuzce Sokolové – spadla na ni na poslední chvíli obrovská zodpovědnost, ale poradila si se vším s přehledem a úsměvem. Jestli budou její další akce vypadat podobně, máme se rozhodně na co těšit. A protože se celý festival setkal s tak skvělým ohlasem, je rozhodnuto – příští rok do toho jdeme znovu.

V sobotu 5. září jsme s mladými hasiči vyrazili na závody do Lukavice. Už dopředu jsme pořadatele upozornili, že máme v Lozicích pivní festival a hry pro dospělé, a proto jsme je požádali, zda bychom mohli odběhnout mezi prvními. Pořadatelé nám ochotně vyšli vstříc, takže jsme na plato nastoupili hned na začátku.

Jako první šli na řadu starší žáci. Tentokrát se nám nepodařilo dát dohromady všech sedm vlastních závodníků. Původně nám měl pomoci jeden závodník z Vinar na béčkách, jenže náš rozdělovač Ondra se na poslední chvíli dostal na Rescue Camp, a tak nám Vinary nakonec zapůjčily závodníky dva.

V prvním pokusu se nám úplně nepodařil náběr, což znamenalo menší zdržení. Ve druhém pokusu nás trochu potrápila béčka – našemu vypůjčenému béčkaři se nepodařilo spojit ani béčka mezi sebou, ani B do mašiny. I přes tyto komplikace jsme pokus dokončili a naši starší nakonec obsadili krásné 16. místo.

Pak přišli na řadu mladší žáci a těm tentokrát vyšlo snad úplně všechno. Nastoupili jsme v kompletní sestavě sedmi našich závodníků a děti předvedly na své poměry opravdu parádní útok. Krásně spojily, Tobík s Dominikem zvládli koš a celý pokus se povedl téměř bez zaváhání. Výsledkem bylo 18. místo, které můžeme s trochou nadsázky označit skoro za historický úspěch našich mladších. Měli jsme z nich opravdu obrovskou radost a byli jsme na ně náležitě pyšní.

Hned po odběhnutí jsme sbalili věci a vyrazili zpátky do Lozic, kde na nás čekal pivní festival a hry pro dospělé. Na vyhlášení výsledků jsme tedy nezůstali a konečné umístění obou našich družstev jsme se dozvěděli až následující den na závodech ve Zderazi.

V pátek 4. září 2026 probíhaly od čtyř hodin odpoledne přípravy na Pivní a herní festival pro neposedné dospělé. Dobrovolníci se rozdělili do několika skupin, aby bylo na sobotní akci všechno připravené. Na hřišti se ladily jednotlivé hry, zkoušela se pravidla a upravovala se tak, aby byla pro závodníky srozumitelná, příjemná a hlavně splnitelná. Na této části příprav se podílely Katka Málková, Vašek Sotona a Zuzka Sokolová.

Na obecním úřadě připravovala Marcela Votroubková veškeré potřebné materiály a čistopisy. Ceny a balíčky pro soutěžící dávaly dohromady Eva Doudová a Zuzka Sokolová.

Samostatná skupina se věnovala také přípravě polévky, kterou měli závodníci dostat v sobotu k obědu. O její přípravu se postarali Jitka a Láďa a Olin Dolanští, Radka a Martin Vesečtí, Dita Tichá a Jitka a Kamil Peškovi. Pomáhali jim také Petra a Michal Richterovi, kteří se zapojili do přípravy surovin, například cibule, a podle potřeby pomáhali s vařením. Když byla polévka hotová, přišla další starost – bylo potřeba ji co nejrychleji zchladit a průběžně míchat, aby se přes noc nezkazila. Jenže tak velký hrnec plný polévky nechtěl a nechtěl chladnout. Nakonec přišel na řadu hasičský důvtip: protože už byla na hry napuštěná káď s vodou, část vody se vypustila a hrnec s polévkou putoval přímo do ní. Všech osm kuchařů a pomocníků pak kolem kádě stálo, poctivě míchalo, svítilo si baterkami a při téhle neplánované noční „chladicí akci“ si užilo neskutečnou legraci.

Dřevo na grilování připravovali Marek Vesecký a Honza Mlejnek, a také Ondra Zeman. Celá brigáda proběhla v dobré náladě a díky tomu, že každý přiložil ruku k dílu tam, kde bylo potřeba, bylo večer vše připravené na sobotní festival.

Neděle pro nás znamenala druhé závody dětí během víkendu a pro vedoucí dokonce už třetí závody, protože v sobotu večer ještě stihli dospělácké noční závody na Štěpánově.

Na dětech, které si přes prázdniny stále ještě poctivě užívaly hlavně nicnedělání, už byla únava trochu znát. A když se k tomu přidalo ještě pořádné teplo, bylo jasné, že tentokrát to nebude úplně zadarmo.

Na start jsme postavili už jen dvě družstva – jedno mladší a jedno starší. A bohužel se nám ukázalo, že některé chybičky z předchozího dne s námi cestovaly i do neděle.

Koš a náběr vody nám zatím prostě nejdou tak, jak bychom chtěli, a u mladších budeme muset pořádně zapracovat také na děliči. Ale aspoň přesně víme, co nás čeká na trénincích.

Po prázdninách se znovu sehráváme, hledáme správné tempo a pilujeme jednotlivé posty. Teď už jen trénovat, trénovat a zase trénovat – ono si to sedne.

Po dětských závodech nás čekala ještě večerní směna – Summer Night Cup ve Štěpánově. Tentokrát jsme postavili pouze družstvo mužů, které jsme doplnili o dvě ženy.

Útok se rozběhl slibně, jenže těsně před platem se Patrikovi smekla noha a skončil na zemi. Naštěstí se rychle zvedl, pokračoval dál a celý pokus dokončil. V tu chvíli byl ale čas až druhotný – hlavní bylo, že si při pádu nevyvrtnul kotník ani se vážněji nezranil.

I přes tuto neplánovanou akrobatickou vložku naše družstvo svůj pokus dokončilo a ze Štěpánova si odvezlo 16. místo.

Tentokrát tedy bez poháru, zato s celým Patrikem. A to se počítá. :-)

Po prázdninové pauze jsme se vydali na závody v požárním útoku do Bělé, tentokrát hned se čtyřmi družstvy – dvěma mladšími a dvěma staršími.

Mladší hasiči

U mladších po prázdninách začínáme tak trochu znovu. Myšák s Milanem nám přešli do kategorie starších, družstva se přeskupila a děti se postupně učí nové posty. Někdo zůstal na svém místě, někdo si musí zvykat na úplně jiný úkol a všechno si znovu sedá.

Oběma mladším družstvům se podařilo své pokusy dokončit a všechno důležité zvládnout. Na čase ale ještě budeme muset pořádně zapracovat. Tobík trochu bojoval s košem, Cvrček s děličem a naši útočníci se nám dokonce sešli u jednoho terče. :-) Ale právě od toho závody a tréninky jsou. Víme, co pilovat, a do příště to zase o kousek posuneme.

Starší hasiči

Ani starším se drobné zádrhele nevyhnuly. U družstva Lozice starší E nejprve Buráka pozlobil dělič, ale druhý pokus už se povedl mnohem lépe a děti si nakonec vybojovaly krásné 6. místo.

Družstvo Lozice starší G zase potrápil koš. Nedařilo se ho pořádně zašroubovat, a tím pádem ani dobře nabrat vodu. I to je ale věc, která se dá natrénovat.

První závody po prázdninách nám tak hlavně ukázaly, na čem přes podzim zapracovat. Nová družstva se teprve sehrávají, děti si zvykají na své posty a před námi je spousta trénování. Ale základ máme – chuť závodit, učit se a nevzdat to, když se něco napoprvé nepovede.

Hasičská garáž si od povodní v roce 2024 užila svoje. Tehdy ji voda pořádně „vyšplouchla“ a následovalo velké vyklízení. Tentokrát už nás naštěstí nečekaly následky velké vody, ale další krok k tomu, aby garáž zase vypadala tak, jak má.

Před pokládkou nové dlažby bylo potřeba prostor znovu připravit, přestěhovat uložené věci, dlaždice, cihly, techniku a další materiál. Do brigády se pustily děti a přidali se i rodiče, takže se práce rychle rozběhla.

Nosilo se, rovnalo, přenášelo a uklízelo, dokud nebyl prostor připravený pro řemeslníky a novou podlahu. Děti ukázaly, že umějí zabrat nejen při tréninku nebo na závodech, ale i tehdy, když je potřeba udělat něco pro naši hasičárnu.

Děkujeme všem dětem i rodičům, kteří přišli pomoct. Další společný kus práce máme za sebou a hasičská garáž je zase o krok blíž k tomu, aby po povodních dostala nový kabát.

Večerní závody v Kladně patřily našim dospělým týmům. Do požárního útoku se pustili muži i ženy a zajímavostí je, že oba týmy potkala téměř úplně stejná chybička.

U žen měla Domča útok pěkně rozběhnutý, jenže nedoběhla až k čáře, a tak přišel zbytečný prostřik. A jako přes kopírák to dopadlo také u mužů – Vítek se rovněž nedostal dostatečně k čáře a i tady několik vteřinek uteklo při prostřiku.

Přesto byly oba útoky skvělé a výsledek nám udělal obrovskou radost. Ženy si z Kladna odvezly krásné 3. místo a muži obsadili 6. místo.

Tajemství Kusé hory

Na další společný výlet se naše hasičské děti vydaly za Tajemstvím Kusé hory. Čekala je dobrodružná trasa plná nejrůznějších úkolů, při kterých musely zapojit nejen rychlost a šikovnost, ale také spolupráci, přemýšlení a týmového ducha. Odměnou jim byl na konci celé cesty vytoužený poklad.

Počasí nám tentokrát trochu hodilo vidle do původních plánů. Některé úkoly proto děti nemohly splnit přímo na trase a přesunuly se s nimi na sál v Lozicích. Na výsledku ani náladě to ale vůbec nic nezměnilo. Děti si poradily se vším, co jsme pro ně připravili, a o dobrodružství ani zábavu rozhodně nepřišly.

Příjemnou závěrečnou tečkou celého dne byl Dětský den v Srbcích, kam jsme se po splnění našeho programu přesunuli. Děti si tak užily ještě další porci her a zábavy a my moc děkujeme pořadatelům za pozvání a milé přijetí.

Týden po promítání filmu pro děti přišli na řadu také dospělí hasiči. I oni si chtěli užít pohodový večer u filmu, tentokrát už v trochu klidnější a dospělejší sestavě.

A co si vybrali? Volba padla na českou komedii Potkáme se v Plzni. Nechyběla dobrá nálada, něco na zub a hlavně příjemné společné posezení.

I tentokrát se ukázalo, že nemusíme být spolu jen při soutěžích, brigádách nebo akcích. Někdy úplně stačí plátno, dobrý film a parta lidí, kteří jsou rádi spolu.

Pro hasičské a lozické děti se připravil opravdu neocenitelný zážitek – film pod širým nebem. Nechyběla ta správná večerní atmosféra, velké plátno ani samozřejmě popcorn do ruky, bez kterého by to snad ani nebylo ono.

Pro některé děti to byla vůbec první zkušenost s promítáním filmu venku, a o to větší kouzlo celý večer měl. Sedět společně pod večerní oblohou, zachumlat se, zobat popcorn a sledovat film byl zážitek, který si všichni opravdu užili. Děti byly nadšené a ještě dlouho potom si večer pochvalovaly.

Byla to jedna z těch akcí, které možná vypadají na první pohled jednoduše, ale právě díky své atmosféře se dětem zapíšou do paměti. Společný film, smích, dobrá nálada a pocit, že jsme zase jednou zažili něco trochu jiného. A podle reakcí dětí je jasné, že promítání pod širým nebem mělo obrovský úspěch.

Lozice ženy A

Tentokrát jsme do našeho áčka přivítaly novou posilu – Kšandu, která s námi běžela úplně poprvé. A rozhodně se neztratila. Ale pěkně od začátku…

Po startu šla Hanka na koš. Tentokrát měla dokonce svůj vlastní koš, jenže ten byl zase nějaký neposedný a ne a ne se nechat nasadit. Nakonec ho ale Hanka zkrotila a voda mohla pokračovat dál.

Kamča na spoji bez problémů, stejně tak Aleš na stroji – tam všechno klapalo, jak mělo. Béčka nám tentokrát běžela dorostenka Ani a zvládla je úplně v pohodě.

Pak ale znovu zazlobil dělič spolu s Vráťou. Rozpojilo se béčko a na chvíli to vypadalo, že bude po útoku. Marťa s Ani ale zareagovaly rychle, všechno daly zase dohromady a mohlo se pokračovat.

A pak už přišla řada na proudy. Kšanda při své premiéře skvělá – všechno si spojila, doběhla kam měla a ještě zvládla nastříkat 10 litrů jako "prd". Na první společný útok rozhodně paráda!

Na druhém proudu Domča a tentokrát už žádné dlouhé trápení – prostříkla jen asi tři vteřiny.

Je vidět, že si všechno postupně sedá. Chybičky ještě jsou, technika nás občas trochu poškádlí, ale reakce jsou čím dál rychlejší a celý útok vypadá závod od závodu lépe.

Stále lepší a lepší!

Lozice ženy D

Náš dorostenecký tým nastupoval nabušený a připravený předvést, co v něm je – a samozřejmě i celé svoje ego. ????

Původní plán na prázdniny byl přitom velkolepý: budeme trénovat celé léto! No… nějak to nevyšlo. Ve výsledku neměly holky za celé prázdniny ani jeden jediný trénink. O to větší překvapení bylo, že po startu všechno krásně klapalo a útok vypadal opravdu dobře.

Mohl z toho být nádherný čas. Jenže… zase béčko. Tentokrát si smůlu vybrala Míša a právě tam jsme nechaly pár drahocenných vteřinek.

A aby toho nebylo málo, Téra se na proudu rozhodla, že si ještě trochu zajezdí. ???? Než se pořádně srovnala a usadila, přišel menší prostřik.

Jinak ale velmi povedený útok. Bez jediného prázdninového tréninku všechno fungovalo překvapivě dobře, takže až jednou opravdu začnou trénovat tak, jak si pokaždé slibují, možná se máme na co těšit. ????

Na základě žádosti rybářů z Luže vyjela naše jednotka JSDH Lozice k rybníku Bílý kůň, kde vlivem vysokých teplot a nízkého obsahu kyslíku ve vodě hrozilo zhoršení podmínek pro rybí obsádku. V letních měsících se podobné situace objevují častěji – teplá voda obsahuje méně rozpuštěného kyslíku, což může vést až k úhynu ryb.

Pomocí plovoucího čerpadla jsme několik hodin provzdušňovali vodní hladinu a vytvářeli intenzivní proudění vody, které přispívá ke zvýšení obsahu kyslíku v rybníce. Cílem zásahu bylo zlepšit podmínky pro vodní organismy a pomoci předejít případným škodám na rybí obsádce. Děkujeme rybářům z Luže za důvěru a spolupráci. Jsme rádi, že naše technika i zkušenosti mohou pomoci nejen při mimořádných událostech, ale také při ochraně přírody a životního prostředí. 

31.7. Summer Night Cup Studnice a naprosto neuvěřitelné útoky našich družstev. Předělaná základna a skvělé časy na čáře.....holkám chyběla koncovka, ale jinak bombastický. A kluci? Předvedli naprosto heroický výkon a časem 22,61 si vyběhli 5 místo. Jsme na ně opravdu pyšní.

A stejně jako loni, i letos se nám noční líbí víc........ A prokletí koše překonáno a krásná místa. Holky 6 a kluci 14....

Ani trochu odpočinku a rovnou naskočit do rozjetého vlaku a ukázat se, co umíme. Bohužel nás zradil koš. Hanka se s ním letos docela pere, ale určitě to zvládne. A dále Míšu pozlobilo béčko.....

Šestý den tábora

Poslední den našeho cirkusového dobrodružství patřil velkému finále – výběrovému řízení na nový cirkus, které bylo vyvrcholením celotýdenní táborové hry.

Po ranní rozcvičce a snídani čekal na všechny čtyři cirkusové týmy závěrečný úkol. Každý tým si připravil vlastní vystoupení, kterým se snažil přesvědčit městskou radu, že právě jejich cirkus si zaslouží získat povolení k vystupování ve městě. Na improvizovaném pódiu se střídala drezura, akrobatická čísla, klaunská vystoupení, kouzelnická představení i další originální nápady. Děti do svých vystoupení vložily spoustu fantazie, humoru i týmové spolupráce a bylo vidět, jak se během týdne sehrály.

Po obědě následovalo slavnostní vyhodnocení celotýdenní hry. Městská rada rozhodla o pořadí jednotlivých cirkusových týmů a proběhlo předávání cen. Odměnu si však odnesli úplně všichni účastníci, protože každý tým přispěl k vytvoření skvělé atmosféry a celý týden předváděl obrovské nasazení, spolupráci a chuť soutěžit.

Závěr tábora patřil rozloučení, společnému balení a posledním fotografiím. Domů si děti odvezly nejen zasloužené odměny, ale především spoustu nových zážitků, kamarádství a vzpomínek na týden plný smíchu, her a cirkusového dobrodružství.

Pátý den tábora

Předposlední den našeho cirkusového dobrodružství je za námi!

Ráno nás opět probudila temperamentní hudba, která nekompromisně vytáhla děti z postelí na tradiční rozcvičku pod vedením Tomíka a Míši. Tentokrát jsme ale budíček posunuli o něco později. Noční hra předchozího dne se totiž protáhla téměř do dvou hodin ráno, a tak jsme dětem dopřáli zasloužený odpočinek. Díky tomu jsme museli dopolední program trochu zkrátit.

Po snídani, kde největší úspěch opět slavila marmeláda, dostaly děti slíbenou odměnu. Protože se při návštěvě aquaparku téměř nic neprodávalo a do supermarketu jsme je záměrně nechtěli brát, vyrazili jsme společně do místního obchodu. Každý si mohl koupit něco dobrého podle své chuti.

Po návratu už začaly dopolední týmové soutěže.

První disciplína prověřila nejen rychlost, ale i souhru dvojic. Děti stály zády k sobě, měly zaháknuté ruce a v ústech držely kelímky. Do nich musely nabrat vodu, překonat překážkovou dráhu a co nejvíce jí přelít do připraveného kbelíku. Nebylo to vůbec jednoduché a o mokré obličeje rozhodně nebyla nouze. 

Ve druhé soutěži čekal na týmy kbelík plný balónků, který byl umístěný tak daleko, že na něj síťkou nikdo sám nedosáhl. Jedinou možností byla spolupráce – děti musely svého spoluhráče se síťkou naklánět tak, aby mohl balónky postupně vylovit. Bylo krásně vidět, jak už se dokážou domluvit a společně hledat nejlepší řešení.

Třetí disciplína přinesla spoustu smíchu. Dva členové týmu drželi cvičný kruh a postupně jím museli protahovat běžícího závodníka. Jakmile doběhl do cíle, oba držáci kruhu běželi pro dalšího člena týmu. Každou disciplínu nejprve předváděli vedoucí, kteří se při ukázkách bavili snad ještě víc než samotné děti. Smíchu bylo tolik, že jsme úplně ztratili pojem o čase a na oběd jsme málem dorazili se zpožděním.

Po obědě následoval polední klid. Děti odpočívaly a jednotlivé cirkusové rodiny ještě dokončovaly názvy svých týmů.

A protože si občas potřebují odpočinout i vedoucí, došlo během úklidu dopoledních rekvizit k jedné neplánované akci. V kýblech zůstalo trochu vody a od jednoho nevinného cáknutí byl jen krůček k pořádné vodní bitvě. Během několika minut létala voda ze všeho, co ji dokázalo udržet, a někteří vedoucí byli promočení od hlavy až k patě. Naštěstí všechno stihlo uschnout dříve, než děti vstaly z poledního klidu. 

Odpoledne následovala hra „Sestav si svou sekanou“. Po vymezeném prostoru byly rozházené kartičky s jednotlivými ingrediencemi – sekaná, houska, kečup, hořčice, cibule, paprika, rajče, tácek a další. Každý závodník musel najít všechny kartičky ve své barvě a složit z nich kompletní porci. Na hřišti se v jednu chvíli rozběhlo všech 26 dětí najednou. Pohled na pobíhající děti připomínal malé mravenečky a byla radost je sledovat.

Po návratu do tábora čekala děti kreativní část programu. Každý si vystřihl svou podobiznu, domaloval vlasy, klobouk nebo jiné detaily a podle vlastní fantazie ji dozdobil fáborky a dalšími materiály. Vznikla krásná tabla jednotlivých cirkusových rodin, která budou letošní tábor ještě dlouho připomínat.

Poté přišlo na řadu společné focení na obří traktorové pneumatice. A právě tady vznikla jedna z nejveselejších historek dne. Náš dvorní fotograf Tom se při zaostřování fotoaparátu natolik soustředil na správný záběr, že zapomněl sledovat, co má za zády. Udělal několik kroků vzad a s velkou elegancí přepadl přes sušák na prádlo, který při svém artistickém výkonu kompletně rozložil. Naštěstí se nikomu nic nestalo a kromě povedené fotografie jsme si odnesli další nezapomenutelnou táborovou historku. 

Samozřejmě nemohla chybět ani naše tradiční večerní schovka, která má i po letech obrovský úspěch.

Mezitím už Radek roztápěl gril a Zuzka připravovala večeři. Tentokrát na děti čekala grilovaná sekaná. Každý si pak mohl do housky přidat sekanou i všechny ostatní ingredience přesně podle své chuti. Krásně se tak propojila odpolední hra se skutečnou večeří. A podle prázdných talířů bylo jasné, že chutnalo opravdu všem. 

Závěr večera patřil diskotéce. Roztančili jsme úplně všechny a s úsměvem jsme se shodli, že jsme snad vytancovali všechna kila, která jsme během tábora poctivě nabrali. 

Táborové perličky

   Patří Míše. Večer, po večerce seděla v jídelně, když se jí jedno z dětí zeptalo:

                    „Míšo, proč držíš ten stůl?“

                     Míša bez mrknutí oka odpověděla: „Aby nespadl.“ . Přitom pod stolem schovávala                           otevřené pivo.

Hláška našeho nejmladšího táborníka Tobíka (6 let).

                  Před jednou z her jsme si všimli, že nemá ponožky.

                „Tobíku, proč nemáš ponožky?“

                 Tobík se na nás podíval úplně vážně a odpověděl:

                 „Abych když tak neměl mokrý dvoje.“ ❤️

 A ještě pár perliček z noční hry, na které jsme včera zapomněli…

        Tom versus strom.
Když se Tom za tmy rozběhl strašit děti(hysterický běh s mávajícími rukami), přehlédl strom stojící přímo před sebou. Strom souboj vyhrál a Tom skončil na zemi. Naštěstí bez zranění.

       Géčko versus Aleš.
Instruktorka Géčko se rozběhla strašit děti právě ve chvíli, kdy proti ní vyrazil Aleš. Následovala ukázková srážka dvou těles. Aleš vyhrál, Géčko bylo na zemi. Naštěstí oba vyvázli bez újmy a nakonec se celé situaci od srdce zasmáli.

      Den blbec pokračoval.
Mára si při dopolední hře lehce podvrtnul kotník, když se při běhu z kopce vyhýbal dítěti. Parakotoul a pád cca 20 m a zaseklé tělo pod zábradlím. Naštěstí stačilo ho vyprostit, kotník stáhnout a mohl pokračovat dál.

     A do třetice technika…
Někdo (silné podezření padá na naši programovou vedoucí Báru) omylem zapnul sklokeramickou desku, na které ležel kráječ. Ten se během chvilky proměnil v beztvarou plastovou hmotu. Teď jen doufáme, že to odnesl pouze kráječ a ne celá varná deska.

     Míša a ztracený reproduktor.
Vedoucí si na Míšu připravili malý žert. Namluvili jí, že se někde v lese ztratil malý reproduktor, a poslali ji ho hledat. Jakmile dorazila na určené místo, z reproduktoru se ozvalo hlasité chrochtání divočáka. Míšin úprk zpátky byl opravdu bleskový. 

A protože se žert povedl napoprvé, zkusili to na ni ještě jednou. A světe div se… nachytala se znovu. 

Před námi už zbývá jen poslední den. Ani se nám nechce věřit, jak rychle ten společný týden utekl. Je radost sledovat, jak se z původně nesmělých skupinek stala skvělá parta kamarádů, kteří si navzájem pomáhají, fandí si a užívají si každou společnou chvíli. ❤️

Čtvrtý den tábora

Čtvrtý den jsme tradičně odstartovali ranní rozcvičkou pod vedením Tomíka a Míši. Hlasitá hudba z reproduktoru se rozléhala celou hájenkou a připomínala opravdový vojenský budíček. Všichni rychle vyběhli ven a pořádně se rozhýbali, aby byli připraveni na další den plný zážitků.

Po snídani jsme vyrazili na dopolední týmové soutěže do obce Pohled, kam jsme se během tábora ještě nevydali. Na děti čekalo několik stanovišť, na kterých si vyzkoušely nejen rychlost, ale především spolupráci. Nechyběl hobby horsing, kutálení pneumatik mezi kužely, házení létajících talířů do vyznačených kruhů ani oblíbený „kalhoťák“, při kterém se děti snažily trefit míčkem do širokých kalhot běžícího rozhodčího. Velkou výzvou byl také přesun celého týmu pomocí pěti gumových kruhů, kde museli všichni táhnout za jeden provaz.

Na většině stanovišť měly týmy dva pokusy a bylo krásně vidět, jak se s každým dalším pokusem zlepšují. Dnes už bylo jasné, že z jednotlivců se stávají opravdové týmy a spolupráce jim jde čím dál lépe. 

Po výborném obědě v místním zemědělském družstvu, kde na nás čekaly řízky s bramborovou kaší, jsme si dopřáli jen krátký polední klid. Poté jsme nasedli do autobusu a vyrazili na návštěvu Hasičského záchranného sboru ČR – stanice Chrudim. 

Profesionální hasiči si pro nás připravili program, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Ukázali nám zázemí celé stanice, představili techniku i vybavení, se kterým každý den vyrážejí k zásahům. Děti si mohly prolézt hasičská vozidla, vyzkoušet si některé nástroje a zblízka si prohlédnout hydraulické vyprošťovací zařízení používané při dopravních nehodách. Největším zážitkem bylo vysunutí výškového žebříku, na který vystoupal náš fotograf Tomík až do výšky přibližně 30 metrů a pořídil nádhernou společnou fotografii. Velký úspěch sklidila také hasičská tělocvična, kde si děti mohly vyzkoušet různé překážky a další vybavení používané při výcviku.

Poté jsme zamířili do Aquaparku Chrudim.  Užili jsme si hodinu a půl plnou koupání, tobogánů, skluzavek a vodních atrakcí. Děti by nejraději zůstaly ve vodě mnohem déle. Nakonec je z bazénu dostala až pořádná zima. 

Po návratu do tábora čekalo na všechny další překvapení – voňavý hamburger pro každého účastníka. 

Po večeři následoval krátký odpočinek a večer jsme zakončili noční hrou.  Děti se po skupinkách vydaly na trasu kolem místního zemědělského družstva, kde už samotné bučení krav vytvářelo dokonalou kulisu napětí. Když se k tomu přidala tma a okolní zvuky, bylo o dobrodružství postaráno.

A aby toho nebylo málo, o pořádnou dávku strachu i smíchu se postarali vedoucí. Nechyběl hysterický řev Toma, kymácející se stromy od Matese, Alešovo mlácení stromů o sebe, Markovo strašení za stromy, Míša a Míša s pořádným vřískotem ani Vojtova tajemná ruka ze tmy.  Hlídači cest – Radek, Macek a Marcela – občas také přidali nějaký ten lek. 

Další den utekl neuvěřitelně rychle a děti opět usínaly plné zážitků. ❤️ Je radost sledovat, jak se z původně nesmělých skupinek stává skvělá parta, která si navzájem pomáhá, fandí a užívá si každý společný den.

Třetí den tábora

Dnešní den jsme odstartovali orientačním během po okolí. Děti během trasy hledaly texty známých písniček, ve kterých chyběla některá slova. Ta měly doplnit podle svých zkušeností a paměti. Pokud si nevěděly rady, nic nebylo ztraceno – v cíli si mohly chybějící slova „vybojovat“ několika dřepy, aby odpoledne měly vše připravené na další úkol.

Po dopoledním programu následovaly týmové hry plné smíchu. Nejprve si děti zahrály hru se žížalami připevněnými na zádech. Na jejich konci byly přidělané kelímky a úkolem bylo bez použití rukou shodit kelímek soupeři. Povzbuzování diváků bylo obrovské a o zábavu rozhodně nebyla nouze.

Druhou disciplínou byly netradiční piškvorky. Každý člen týmu postupně přibíhal na hrací pole a společně se snažili vytvořit čtyři symboly v jedné řadě. V zápalu boje ale děti často nestíhaly přemýšlet, a tak padala opravdu originální rozhodnutí. Smíchu bylo tolik, že jsme hru museli několikrát opakovat.

Třetí soutěží bylo přehazování nafouknutého balónku naplněného vodou přes síť. Balónky létaly vzduchem všemi směry a ne vždy dopadly tam, kam měly, takže ani tady o mokrá překvapení nebyla nouze.

Po sladké svačině v podobě melounu čekal na jednotlivé týmy kreativní úkol. Ze slov, která během dopoledne získaly z písniček, měly sestavit a natočit krátkou kriminální zápletku. Fantazie dětí opět nezklamala a vznikla spousta povedených a velmi vtipných příběhů.

Po výborné večeři, kterou nám připravila naše Zuzka, za námi přijel David z Vojtěchova. Připravil pro děti provazové překážky a rovnovážné úkoly. Děti si vyzkoušely, že udržet rovnováhu není vůbec jednoduché, a po zdolání všech překážek pokračovaly lesem zpět do tábora.

Večer jsme zakončili ukázkami jednoduché sebeobrany pro běžné životní situace. Děti si mohly některé techniky bezpečně vyzkoušet a přitom nechyběl ani čerstvý popcorn.

Na závěr dne si starší děti dokoukaly film Gladiátor 2, zatímco mladší čekala večerní hygiena a zasloužený spánek po dalším dni plném zážitků.

Druhý den tábora SDH Lozice 2026 patřil celodennímu výletu. Děti během něj získávaly další dovednosti, které by měl správný cirkusák ovládat. Trasa byla koncipována jako putování kočovného cirkusu po Pardubickém kraji a čekalo na ní šest stanovišť s celkem dvanácti úkoly.

První dvě stanoviště byla věnována zdravovědě. Naši kočovníci si nejprve zopakovali teoretické znalosti – tísňová telefonní čísla Integrovaného záchranného systému, obsah evakuačního zavazadla i lékárničky. Na dalším stanovišti si vše vyzkoušeli také prakticky. Procvičili si ošetření zraněných, správné obvazování, přenášení zraněné osoby i další situace, se kterými se mohou v běžném životě setkat.

Na dalších stanovištích děti poznávaly zajímavosti Pardubického kraje a zároveň plnily úkoly spojené s cirkusovým životem.

Druhé stanoviště bylo zaměřeno na přírodu. Děti si zopakovaly znalosti o stromech typických pro Pardubický kraj a vyzkoušely si také postavit a správně sbalit stan.

Třetí stanoviště patřilo významným památkám Pardubického kraje. Účastníci poznávali hrady a další historické stavby a poté si připravili krátkou drezuru s „koňmi“, při které nechyběla spolupráce ani fantazie.

Na čtvrtém stanovišti je čekaly logické a tvořivé úkoly, při nichž stavěli různé konstrukce a procvičovali vzájemnou spolupráci. Dále se děti dozvěděli podrobnosti o Pardubickém kraji, třeba kdo je hejtman, jaký je hrad u Seče a jaká přehrada…..

Páté stanoviště bylo věnováno vodstvu Pardubického kraje. Děti poznávaly místní řeky, prameny a další zajímavosti. Součástí úkolů bylo také sestavení rozstříhaného znaku města Pardubic.

Na posledním stanovišti využily přírodní materiály k vytvoření typického pardubického perníkového srdce a společně složily krátkou říkanku o Pardubicích.

Všechny úkoly děti zvládly na jedničku. Trasa jim sice zabrala více času než obvykle, ale o zábavu rozhodně nebyla nouze. Cestou si stihly odpočinout, osvěžit nohy v potoce a užít si spoustu dalších zážitků, které ke správnému táborovému výletu neodmyslitelně patří.

Po výstupu na rozhlednu Bára čekala všechny zasloužená odměna v podobě gulášové polévky s rohlíkem. Po krátkém odpočinku jsme se přesunuli do lanového centra, kde děti strávily více než čtyři hodiny. Lanové překážky je natolik bavily, že se jim vůbec nechtělo odcházet, a nakonec nás domů vyhnala až zavírací doba.

Večer patřil odpočinku a filmové zábavě. Mladší děti zhlédly pohádku Kouzelná výměna, po které se vykoupaly a spokojeně odešly do svých pelíšků. Na starší táborníky čekal film Gladiátor II, který si společně užili až do konce. Aby byla atmosféra jako ve skutečném kině, připravili vedoucí pro oba filmové večery voňavý popcorn, který měl u dětí velký úspěch a stal se příjemnou tečkou za dalším vydařeným dnem.

Druhý táborový den se mimořádně vydařil. Přinesl spoustu nových poznatků, zážitků, pohybu i společných chvil, na které budeme ještě dlouho vzpomínat.

JPOV(6): 29.6.-strom přes silnici u hřbitova

JPOV(5): 6.4.2026 - spadlý strom směr Bor

JPOV(4): 13.3.2026 - spadlý strom na dětském hřišti

JPOV(3) :čerpání vody ze sklepa – I. Stupeň povodní

JPOV (2): 23.2.2026 - čištění splavu

     Dne 7.6. 2026 jsme vyrazili na další ligovou soutěž v okresu Chrudim a to na šedesátky do Markovic. I dnes se nám celkem dařilo Markétka zaběhla krásný pokus, dala si pozor na zapojení hadic po zkušenosti ze Sněžného a povedlo se. Opět nám to cinkalo Tobík si vyběhal krásné třetí místo a o kousek ho předběhl Šíma, který byl druhý.

Ani Vojta nenechal nic náhodě a předvedl velmi krásné pokusy. Terka bohužel neměla svůj den v zapojování rozdělovače, ale i přesto běžela do cíle jako o život, aby měla co nejlepší čas. Aničce se sešla nemilá kombinace větru a padání hadic, v obou pokusech musela rychle posbírat hadice a běžet dál. Domča i přes nepěkné zranění v minulém roce přímo na jedné z kladin v Markovicích, bojovala a doběhla do cíle.

Markét Kopecká dívky 6-8let 7.místo Tobiáš Kučera chlapci 6-8let 3.místo Šimon Kučera chlapci 6-8let 2.místo Vojtěch Kuřík chlapci 9-11let 13.místo Tereza Svobodová dívky 12-13let 9.místo Anna Svobodová dívky 14-15let 11.místo Dominika Šillerová dívky 14-15let 7.místo

Dne 6.6. 2026 jsme vyrazili do Škrdlovic na TFA. Začalo to velmi zajímavě, když Janča vezla děti na závody, záhadně dojeli do Sněžného namísto do Škrdlovic a aby toho nebylo málo pár kilometrů před Škrdlovicemi měli defekt na voze.

Naštěstí jsme jeden tým, jiné auto pomohlo dopravit děti na závod a také se podařilo celou situaci s defektem vyřešit. Na závodech byla konkurence veliká, bylo zde celkem asi 200 závodníků, ale i přesto jsme bojovali a krásně se umístili. Závodníky čekala trať, která ověřila jejich fyzickou zdatnost- ležatý hammer box, proběhnutí pneumatik, přenesení kanystrů, otáčení pneumatiky, roztažení hadic, spojení koncovek a na konec motání hadice, to vše s dýchacím přístrojem na zádech.

Naše krásná umístění: Tomáš Kopecký Přípravka chlapci 1.místo Markéta Kopecká dívky 6-8 let 6.místo Tobiáš Kučera chlapci 6-8let 17.místo Šimon Kučera chlapci 6-8let 22.místo Vojtěch Kuřík chlapci 9-10let 15.místo Tereza Doskočilová dívky 11-12let 12.místo Dominika Šillerová dívky 13-15let 3.místo Anna Svobodová dívky 13-15let 9.místo

Obec Lozice - Dětský den 2026

Náš velký den se rychle blížil, a tak bylo potřeba vše pečlivě připravit. V pátek od 17:00 hodin se sešli členové SDH Lozice i další dobrovolníci, aby společnými silami nachystali areál na nadcházející Dětský den.

První pracovní skupinu tvořili Marek, Ondra, Aleš, Michal O., Michal R. a Kamil. Jejich úkolem byla stavba velkých stanů, které budou sloužit jako zázemí pro návštěvníky i organizátory akce. Práce jim šla doslova od ruky a během krátké doby vyrostlo na prostranství potřebné zázemí.

Druhá skupina ve složení Radka, Jitka D., Jitka P., Eva a Zuzka se pustila do přípravy kapličky. Důkladně uklidily a vymyly její prostory, aby byly připraveny na využití během celé akce. Jejich pečlivost byla na výsledku znát.

Třetí četu tvořily Katka, Naty a Bára, které se věnovaly malování kulis a dekorací. Díky jejich kreativitě začal celý prostor získávat pohádkovou atmosféru, která bude děti provázet po celý den.

Pomocnou ruku přiložili také Burák a Marcela, kteří se věnovali výzdobě šapita a dalším drobným pracím potřebným k dokončení příprav.

Díky obětavosti všech zúčastněných se podařilo během jediného podvečera připravit většinu potřebného zázemí. Brigáda probíhala v příjemné atmosféře a opět ukázala, že když se lidé spojí pro dobrou věc, jde práce nejen rychleji, ale také s úsměvem. Všem dobrovolníkům patří velké poděkování za jejich čas, energii a ochotu pomoci při přípravě jedné z nejočekávanějších akcí roku.

    V neděli 31. května obhajovali junioři své postavení na okresním kole požárního sportu, ale ani naše děti nechtěly zůstat znovu doma. Vyrazily proto na soutěž Sněžské šedesátky do vzdálené obce Sněžné. Na závody se vydala pětice našich závodníků – Cvrček, Domča, Anička, Mašinka v kategorii přípravky a Markétka.

Jako první nastoupil Mašinka v kategorii přípravky. Čekala na něj zjednodušená trať, kde byly hadice s proudnicí spojeny u rozdělovače až za kladinou. Do svého pokusu dal úplně všechno, bojoval statečně a s obrovským nasazením. Jeho snaha byla odměněna tím nejlepším možným způsobem – svou kategorii vyhrál.

Následně běžela Markétka v kategorii mladších dívek. Bohužel se jí nepodařilo správně zapojit rozdělovač, který zapojila přes zub, a protože se soutěž běžela pouze na jeden pokus, znamenalo to neplatný pokus. Přesto si odvezla pamětní list a další cennou zkušenost do budoucna.

V kategorii mladších chlapců nastoupil Cvrček, který běžel doslova jako o život. Jeho výkon byl fantastický a přinesl mu 1. místo. Bylo to jeho vůbec první vítězství v životě a bylo vidět, jak obrovsky ho tento úspěch povzbudil – po zbytek soutěže rozdával úsměvy na všechny strany a svou radost vůbec neskrýval.

V kategorii starších dívek nastoupily Dominika Šilerová a Anička. Tato dvě děvčata spolu dlouhodobě soupeří o lepší umístění a je vidět, že mají do budoucna opravdu skvěle našlápnuto. Jejich další napínavý souboj tentokrát dopadl tak, že Dominika obsadila 2. místo a Anička 3. místo.

Bylo to zkrátka naprosto úžasné odpoledne. Domů jsme vezli krásnou sbírku medailí, nadšené děti, spoustu zážitků a další motivaci do tréninků i závodů.

Protože vedoucí Marcela Votroubková byla v té době s juniory na okresním kole, zajišťovaly tuto soutěž maminky Jana Svobodová a Jitka Šilerová. Pomocnou ruku přiložili také tatínek Mirek Šiler a tatínek Kopecký. Celou organizaci zvládli skvěle, se vším si poradili a vše dopadlo přesně tak, jak mělo.

Jako vedoucí bych jim za jejich ochotu, pomoc a nasazení chtěla upřímně poděkovat. Díky moc!

                                                                           Marcela Votroubková

Dne 31. května se naši junioři zúčastnili okresního kola požárního sportu v Otradově, kde obhajovali své umístění z předchozího roku. Soutěž provázelo krásné slunečné počasí a hned od začátku bylo jasné, že o napínavé okamžiky nebude nouze.

První disciplínou byla štafeta 4 × 100 metrů. Na jednotlivých úsecích nastoupili Matyáš Votroubek (domeček), David Bačík (bariéra), Vítek Hrnčál (kladina s hadicemi) a Aleš Svoboda (hasičský přístroj). Matyáš Votroubek svůj úsek zvládl, avšak při seskoku z domečku si nešťastně poranil rameno. I přes bolest svůj úsek dokončil. Následně se však VítekHrnčál včas neodpojil proudnici a pokus byl hodnocen jako neplatný.

Druhou disciplínou byly běhy na 100 metrů s překážkami. Do této části soutěže nastoupili již pouze Kopy Kopecký, Vítek Hrnčál a David Bačík, neboť Matyáš Votroubek byl s vykloubeným ramenem převezen do nemocnice a do dalších disciplín již nemohl zasáhnout. Ani přes oslabení se naši závodníci neztratili a v disciplíně obsadili celkové třetí místo.

Následovala královská disciplína požárního sportu – požární útok. Našim chlapcům zde vyšlo prakticky vše podle představ a předvedli výborný výkon. Koš Macek(narychlo zapůjčená z žen), náběr Marek, stroj Aleš, béčka David, dělič Vojta, útoky Kopy a Vítek. Toto družstvo vyběhlo další třetí místo.

Celkově tak junioři důstojně reprezentovali okrsek Luže a na okresním kole požárního sportu obhájili bronzovou medaili.

Dalším významným úspěchem byl výkon Davida Bačíka, který současně soutěžil také v kategorii starší dorostenec. Časy ze stovek se mu započítávaly z disciplín dospělých a následně nastoupil do dvojboje, zahrnujícího překonání okna a přenášení hasicího přístroje. V této disciplíně předvedl skvělý výkon, vybojoval zlatou medaili a zajistil si postup na krajské kolo v Hradci Králové, které se uskuteční 13. června.

I přes zranění, oslabenou sestavu a náročný průběh soutěže předvedli naši mladí hasiči bojovnost, odhodlání a týmového ducha, za což jim patří velké poděkování i uznání.

   Marcela Votroubková - trenér, masér a řidič

Abychom nezaháleli, vyrazily naše děti na další soutěž – noční závody Ligy okresu Chrudim ve Skutči. Program byl tentokrát opravdu nabitý. Z Hošťálovic jsme v podstatě jeli rovnou do Skutče, přičemž jsme byli domluveni, že pokud dorazíme později, převezme děti na místě pod svá křídla teta Juliard.

Přesně taková situace nakonec nastala. Teta Juliard začínala být nervózní, protože podle našich informací jsme měli běžet předposlední. Bohužel se však tato informace nedostala k organizátorům a na startovní listině jsme figurovali jako devátí. Děti už byly na místě, ovšem mašina i veškeré vybavení zůstaly ještě v Hošťálovicích. Teta Juliard si však poradila skvěle – pohotově domluvila, že pokud bychom nestihli dorazit, zapůjčíme si potřebné vybavení od SDH Vinary.

Jako první nastoupila kategorie mladších, kde jsme měli jedno družstvo – Lozice A, složené převážně z našich benjamínků. Na útoku běžely Markét s Mašinkou, na rozdělovači pracovali Šíma s Matějem, „B“ vedení tvořili Dominik, přičemž Tobík běžel koš. Stále se společně sehráváme a učíme, ale i tak jsem na ně nesmírně pyšná – bojovali a běželi krásně.

Při prvním pokusu nás potrápilo „rozpadlé Bčko“. Macek totiž slíbila klukům připravit „křidélka“ – značku pro místo, kam mají položit rozdělovač. Jenže na to v zápalu příprav zapomněla, a tak kluci běželi, běželi… a stále hledali, kam vlastně dělič umístit.

Ve druhém pokusu došlo ke změně – role si prohodily Markét s Mašinkou, přesně podle předchozí domluvy. Mašinka, náš čtyřletý závodník, vyběhl statečně a všechno krásně zapojil. Jenže proudnice je pro jeho drobnou postavu stále pořádná výzva a už podruhé s ním na dráze pěkně zamávala. Přesto se trefil do terče, rozsvítilo se světýlko a jeho radost byla obrovská. Prostě čisté dětské nadšení – a my jsme nadšení společně s ním. Družstvo obsadilo 24. místo, bylo slavnostně vyhlášeno a následně jsme naše nejmladší poslali domů načerpat síly.

Následovala kategorie starších, kde už čas pokročil k deváté hodině večerní. Nastoupila dvě naše družstva – Ečko a Géčko, která běžela jako druhé a čtvrté v pořadí.

Družstvo Ečka překvapilo snad úplně všechny, včetně sebe samých. Zaběhlo požární útok v čase 16 sekund, což se jim v letošní sezóně podařilo vůbec poprvé. Za svůj výkon si vybojovali krásné 13. místo.

U Gustíků máme na stroji mladou Terezku a celý tým se stále sehrává, protože v této sestavě ještě neběžel. Ne všechno zatím vychází přesně podle představ, ale to vůbec nevadí – důležité je sbírat zkušenosti a posouvat se dál. Zaběhli svůj čas okolo 20 vteřin a obsadili 21. místo.

Na všechny naše děti jsme neskutečně pyšní. Za jediný večer předvedly odhodlání, radost ze soutěžení, schopnost poradit si s nečekanými situacemi a hlavně týmového ducha, který je pro hasičský sport tím nejdůležitějším.

Poděkování patří i vedoucím a instruktorům. Kamča, Aleš, Gabča, Marcela a Juliard

      Marcela - trenér, řidič, masér

Dne 30. května vyjeli naši junioři a juniorky do Hošťálovic, kde se zúčastnili soutěže v netradičních požárních útocích. Soutěž byla rozdělena do dvou pokusů – první probíhal standardně podle pravidel požárního sportu, druhý pak přinesl řadu neobvyklých podmínek a prověřil nejen rychlost, ale také souhru a pohotovost soutěžních týmů.

V prvním pokusu, vedeném dle klasických pravidel požárního sportu, jsme byli překvapeni sami sebou, jak výborně se vše podařilo zvládnout. Druhý pokus měl upravená pravidla – veškeré zapojování muselo probíhat mimo základnu, hadice musely zůstat v kotoučích a savice musely být spojeny ještě před prvním ponořením do vody.

Za juniory nastoupili Matyáš Votroubek, Marek Novotný na pozici savce, Kamča na stroji, Marcela Votroubková na „B“ vedení, Vojta na rozdělovači a na útoku Vítek. Druhý útok tvořili Milda. Chlapcům se podařilo zaběhnout požární útok v čase 21 vteřin a velmi dobře zvládli také netradiční disciplínu. Za své výkony si vybojovali pěkné 5. místo.

Také juniorky předvedly výborný výkon. Za družstvo nastoupily Koš Hanka, Gabča na náběru, Kamča na stroji, Vráťa na „B“ vedení, Míša na rozdělovači a na útoku Macek s Domčou. Ve své kategorii měly konkurenci dalších tří družstev. Štěstí jim tentokrát přálo, vše do sebe perfektně zapadlo a děvčata předvedla skvělou souhru i rychlost. Výsledkem bylo krásné 1. místo.

Letošní sezóna je pro naše juniory mimořádně úspěšná. Zdá se, že se nám opravdu daří – z každé soutěže si přivážíme cenné zkušenosti, radost z výkonů a stále častěji také medailová umístění. Jeden úspěch střídá druhý a my jsme na naše mladé reprezentanty právem hrdí.

Marcela Votroubková st - řidič, maser a trenér

Před nedávnem jsme společnými silami kapličku vystěhovali, aby zde mohly proběhnout potřebné práce. Dělníci zavedli vodu a kanalizaci, obec zajistila výmalbu a nastal čas vše vrátit zpět na své místo. A protože starší děti už ledacos zvládnou, nechyběla u práce ani jejich pomocná ruka.

Celkem 17 malých mravenečků kmitalo mezi dvorem, kde byl uskladněn veškerý materiál, a kapličkou. S obdivuhodnou energií nosili věci tam a zpět, až se před kapličkou vytvořila pořádná hromada a pomalu už nebylo kudy projít.

Poté dorazily starší hasičky Jitka, Radka, Eva a Zuzka, které se společně s dětmi pustily do třídění, rovnání a vracení všeho na správná místa. Každý přiložil ruku k dílu a práce šla pěkně od ruky.

Stačila jedna poctivě odpracovaná hodinka, kaplička byla opět připravena k používání a nic už nebránilo tomu, aby mohl začít očekávaný Dětský den.

Velké poděkování patří všem dětem i dospělým pomocníkům. Je radost vidět, že když je potřeba, umíme táhnout za jeden provaz.

Jako každý rok jsme se i letos zapojili do celorepublikové akce Ukliďme Česko a rozhodli se přiložit ruku k dílu pro naši přírodu i okolí obce Lozice.

Naši mladí hasiči se rozdělili do dvou skupin. Starší děti vyrazily uklízet podél východní silnice, zatímco mladší zamířili na severní část okolí obce. Vybaveni pytli, rukavicemi a dobrou náladou se pustili do práce s velkým nasazením.

Brzy bylo vidět, že práce rozhodně nebude málo. Pytle se rychle plnily odpadky všeho druhu a rukavice dostávaly pořádně zabrat – některé dokonce nevydržely nápor práce a praskly. Přesto nikdo neztrácel chuť pokračovat a všichni pomáhali s odhodláním a dobrou náladou.

I letos jsme se bohužel přesvědčili, že lidská bezohlednost vůči přírodě stále nezmizela. O to větší radost však máme z našich dětí, které svým přístupem ukázaly, že jim na čistém prostředí záleží a že jsou ochotné věnovat svůj čas dobré věci.

Děkujeme všem malým i velkým pomocníkům, kteří se do úklidu zapojili. Díky jejich práci je okolí Lozic opět o něco čistší a příjemnější pro všechny.

Naše omladina vyrazila na své první letošní noční závody. A nebylo to vůbec špatné.

U kluků na koši Patrik, náběr Mára, stroj Aleš, béčka Míša T. dělič Vojta, útoky David s Vítkem. Zde byla vidět nezkušennost Davida na útoky, kdy mu, jako každému nováčkovi, vyrazila voda proudnici. Nicméně se nenechal rozhodit a útok dokončili.

Ženy: Koš Hanka, Náběr Gabča, stroj Kamča, béčka Vinary, dělič Míša T., útoky Domča a Viky. I tady se s útokem Domča trochu prala, ale jinak to bylo dokonalé. Gratulujeme

Celý týden meteorologové strašili deštěm na sobotu 16. května a všichni jsme doufali, že se tentokrát spletou. Bohužel nespletli. Už v pátek jsme museli zrušit program pro mladší děti a od té chvíle v podstatě jen lilo a lilo.

Rodiče i dospělí účastníci byli předem informováni, že se poběží za každého počasí, protože nejsme z cukru. A tak navzdory vytrvalému dešti nechyběla dobrá nálada ani odhodlání. Deštivé počasí sice akci výrazně zkomplikovalo, ale o to víc ukázalo nasazení všech zúčastněných.

A tak jsme za soustavného pršení dorazili na Ovčín do Hroubovic. Na závody vyrazily čtyři dětské týmy a dva týmy dospělých. Po příjezdu jsme postavili dva stany, zabydleli se a začali chystat vše potřebné. Děti oblékly dresy přes nepromokavé bundy a navzdory počasí panovala od první chvíle skvělá nálada. Nikdo nesmutnil, nikdo si nestěžoval na déšť ani bahno – právě naopak. Atmosféra byla výborná a všichni si den užívali.

Z bezpečnostních důvodů měly dětské týmy pouze jeden pokus v požárním útoku. Jako první šli na start starší žáci.

Tým Lozice E nastoupil ve složení Domča, Ani, Burák, Supr, Tery, Niky a Tonda. Přestože je během pokusu potrápily neposlušné spojky, vše zvládli bravurně a s časem 26,21 s vybojovali krásné 1. místo.

Druhý tým starších žáků, Lozice G, ve složení Tegy, Burák, Ondra, Ani, Tery, Niky a Tonda, sice nenabral vodu, ale ani to je neodradilo. Svůj pokus dokončili v čase 35,05 s, který stačil na 2. místo.

U mladších žáků to byl ještě větší boj. Malé ručičky statečně zápasily s mokrými spojkami, košem i těžkými hadicemi.

Tým Lozice A tvořili Cvrček, Anet, Tobík, Markét, Myšák a Supr. Proudaři za to vzali tak rychle, že utekli i s rozdělovačem a Tobík už jen statečně dobíhal za nimi. Čas 45,56 s nakonec znamenal krásné stříbro.

Tým Lozice B ve složení Kuba, Daník, Míra, Mašinka, Myšák, Cvrček a Anet svedl velký boj hlavně s hadicemi. Ty se totiž rozhodly, že děti jsou ještě malé, a pěkně je po dráze povozily. Přesto se všichni nevzdali a s výborným časem 35,73 s vybojovali zlato.

Ještě před během dospělých proběhlo slavnostní vyhlášení. Každé dítě z Lozic si odváželo medaili a hlavně obrovskou radost. Všichni byli neskutečně spokojení a bylo vidět, že si závody navzdory nepřízni počasí opravdu užili.

V dospělácké kategorii se nejdříve postavily na start ženy. Lozické družstvo běželo až jako poslední, tedy čtvrté. Tým nastoupil ve složení Domča, Kamča, Míša, Marcela, Mates, Gábča a Hanka.

Novinkou letošního ročníku byly staré mašiny bez jakýchkoliv úprav. V našem případě se jednalo přímo o zásahovou mašinu, a tím dostaly závody úplně jiný rozměr. Najednou nešlo o techniku, ale hlavně o lidi, zkušenosti a sehranost týmů.

Ostatním ženským týmům se útoky příliš nedařily, a tak když doběhly naše holky, bylo jasné, že jejich čas je nejlepší. Radost byla obrovská, i když Míšu během útoku neposlušná hadice doslova odhodila do křoví. Ani to ale děvčata nezastavilo a s časem 27,30 s vybojovala Lozice 1. místo.

Kategorie mužů byla bojem doslova do posledního dechu. Rivalita mezi týmy byla veliká – kamarádská, ale opravdu obrovská. Na start nastoupili Kopy, Vítek, Vojta, David, Aleš, Mára a Patrik. Ani zde se nikdo nevyhnul drobným chybám, které však staré mašiny neodpouštějí. Přesto naši chlapi zvládli všechno ustát a dokázali předběhnout všechny soupeře. S výsledným časem 23,71 s vyhráli také oni a přidali další zlato pro Lozice.

Z Hroubovic tak odjíždíme se čtyřmi poháry – dvěma za první místa a dvěma putovními. Ale ještě cennější než poháry byla skvělá nálada, týmový duch a radost všech, kteří se navzdory dešti a bahnu postavili na start.

Osobáčky, osoáčky a spokojenost vedoucích i závodníků

Jako vždy to jsou první závody v šedesátkách po dlouhé zimní pauze.

Každý z nás nastoupil na trať s nadějí, že jeho výsledky budou lepší než poslední podzimní závody.

Někdo měl první pokus jako zahřívací a do druhého šel s nadějí, že bude lepší, nebo obráceně. Všichni jsme nakonec byli rádi, že jsme měli pokusy platné a bez zranění.

Závodníků bylo tentokrát přihlášeno hodně i jiné než naší ligy, takže stupně vítězů to nebyli. Nové rozdělení věkových kategorií a vyfiltrování, by některé z nás vyhouplo na stupně vítězů a všichni bychom se umístili max. udělat 5 míst.

Což je opravdu úspěch.

Ukázali jsme, že i když to jsou závody jednotlivců, tak jsme jeden tým a pomáháme si s přípravou i následným motáním hadit.

Co je důležité, užili jsme si to a těšíme se na další

                                                          Ani Svobodová

David Bačík a Viky Komárková se za velmi větrných podmínkách neztratili. David 23:16, Viky 20:91s.

 Dnešní pohárová soutěž v Čepí byla opravdu jedinečná a přinesla zase trochu jiné závodění než obvykle. Za naše SDH se zúčastnil jeden tým mužů a dva týmy žen. Nechyběla skvělá atmosféra, týmový duch, podpora fanoušků ani obrovské nasazení všech soutěžících.

Marcela Votroubková ml chtěla zúročit zimní přípravu. Ze 147 závodnic skončila 33-tí. Myslím, že můžeme být spokojeni.

Pro změnu jsme vyrazili směrem na pardubicko. Absolutně jsme netušili, co nás čeká. 10 dětí  a 8 dorostenců, mužů a žen očekávalo, neočekávané. Ráno v 7:30 jsme vystoupili na sibiři. Ano, přivítali nás 4 stupně. Závod začal až v 9:30. Do té doby jsme několikrát procházeli trať, a vše si zkoušeli. Zima nám rozhodně nebyla. A pak začal masakr. Běželo se současně na 3 tratích. Mladší žáky jsi vzala na starost teta Juliard(Jaruška Matějková) s Térou, připravku a starší žáky Marcela Votroubková a dorostenci a dospělí si vše hlídali sami a i sami se vodili.

A myslím, že si to všichni naprosto užili. Překonávali sami sebe. A všichni si zasloužili medaile a náš respekt.

Dospělý to měli daleko horší, trať byla tak těžká, že cílem probíhali zcela vyčerpaní a padli na žíněnky.

Excelovali jsme ještě v jedné disciplíně. Měli jsme nejhlasitější fanoušky. Když běžel Lozičák, věděla to celá vesnice. Řvali jsme a podporovali každého.

20 hráčů se rozhodlo se utkat o velmi zajímavé ceny.  A opravdu jim to šlo…

Umíme překvapit, hlavně sami sebe....

I Kamila Šillerová nenechává nic náhodě a neustále se jako naše hasička vzdělává. Tentokrát v Hradci Králové.

A pokračujeme ve vzdělávání našich hasičů. Po dětech a zdravotnících přišli na řadu vedoucí a instruktoři. Marcela ml a Matyáš Votroubkovi, Aleš Svoboda si prodloužili platnost vedoucovských zkoušek, Vojta Svoboda složil zkoušky instruktorské. Sobota byla věnována teorii a v něděli se již potili na hřišti a vše si osahali. 

Dne 28.2. 2026 vyrazilo 10 statečných do Nového Veselí na soutěž v TFA, která patří do TFA ligy Hasičská pětka. SDH Lozice reprezentovaly děti z kategorie mladší, straší a dorost. Pro některé to byla první zkušenost.Všichni bojovali až do konce a usilovali o co nejlepší čas. I přes to, že se nepovedlo dostat se na stupně vítězů, se všichni velmi dobře umístili a odjížděli nejen s cenami, ale i s úsměvem na tváři. V průběhu TFA si děti mohly zasoutěžit v uzlování v doplňkové soutěži Veselský uzlík. Zde jsme získali 3 dřevěné medaile. Jednu medaily za první místo v kategorii starší a dvě medaile na památku pro vedoucí.

Emily Richterová 20. (kat. 6-8let) Vojtěch Kuřík 23. (kat. 9-10let) Dominik Havlíček 31. (kat. 9-10let) Tereza Doskočilová 11. (kat.11-12 let) Dominika Šillerová 25. (kat. 13-15 let) + 1. uzlování Nikol Ondráčková 35.(kat.13-15let) Vojtěch Maixner 20. (kat.13-15let) Ondřej Havlíček 29. (kat. 13-15let) Michaela Teplá 7. (kat. 16-18let) David Bačík 12. (kat. 16-18let)

Další naši 3 členové si splnili odznaky specializací. Niky a Ondra jako kuchaříci oslnili zkušební porotu - fakt jim chutnalo. Domča jako zdravotník je zřejmě obvázala jako mumie a i ona splnila. Gratulujeme

Marcela Votroubková prohlubuje zvé znalosti ve výjezdové jednotce dalším školením. Nejprve on-line kurz následovaným dvoudenními praktickými zkouškami.

Při návratu z odznaků odbornosti jsme zaznamenali strom zasahující do komunikace. Tu jsme zabezpečili, strom s ostatními, kteří dojeli, rozřezali a komunikaci uklidili.

Nadace ČEZ nám věnovala novou elektrocentrálu. Stará se odporoučela po náročné misi o povodních. Martin Votroubek ji seskládal a rozpohyboval.

Anna Svobodová – kronikář

Tereza Svobodová – preventista

Tereza Doskočilová – preventista

Vojtěch Cvrček Kuřík – preventista junior

4 mušketýři splnili odznaky a doslova odzbrojili komisaře svými argumenty. Ti jim to nechtěli dát zadarmo, ale naši se nedali.

Světýlka osvětlovala naší kapličku celý advent, až do tří králů a nyní nastal čas vše sundat. Láďa Dolanský, Kamil Pešek a Ondra Zeman. 

A Odpoledne si to samé stříhli holky na našem stromečku a zastávce. Eva Doudová, Marcela Votroubková, Bára a Hanka, Ondra Sotona a Miloš s Láďou H.

Kamča a Mirek Šillerovi vyrazili na TFA brífink, kde se zhodnotil minulý rok a začal připravovat rok budoucí. Z toho vyvstali termíny na rok 2026. Díky

Na další spřátelenou "výročku" jsme vyrazili do Luže, kam jsme dostali pozvání za pomoct při oslavávh 150 let SDH Luže. Marcala Votroubková st., Matyáš Votroubek, Patrik Kubelka a Vítek Hrnčál a Martin Vesecký. Po nutných formalitách i volbách jsme společně strávili večer a rozvíjeli mezisousedské vztahy.

        Marcela a Matyáš Votroubkovi byli vyslanci na výročku k sousedům. Vše proběhlo v přátelském duchu a ke spokojenosti místních. Po pronesení zdravice na nás čekal už jen gulášek a cesta domů. No trochu jsme se zdrželi a vyměňovali si informace....do brzkých ranních hodin.