OBEC LOZICE

Šestý den tábora

Poslední den našeho cirkusového dobrodružství patřil velkému finále – výběrovému řízení na nový cirkus, které bylo vyvrcholením celotýdenní táborové hry.

Po ranní rozcvičce a snídani čekal na všechny čtyři cirkusové týmy závěrečný úkol. Každý tým si připravil vlastní vystoupení, kterým se snažil přesvědčit městskou radu, že právě jejich cirkus si zaslouží získat povolení k vystupování ve městě. Na improvizovaném pódiu se střídala drezura, akrobatická čísla, klaunská vystoupení, kouzelnická představení i další originální nápady. Děti do svých vystoupení vložily spoustu fantazie, humoru i týmové spolupráce a bylo vidět, jak se během týdne sehrály.

Po obědě následovalo slavnostní vyhodnocení celotýdenní hry. Městská rada rozhodla o pořadí jednotlivých cirkusových týmů a proběhlo předávání cen. Odměnu si však odnesli úplně všichni účastníci, protože každý tým přispěl k vytvoření skvělé atmosféry a celý týden předváděl obrovské nasazení, spolupráci a chuť soutěžit.

Závěr tábora patřil rozloučení, společnému balení a posledním fotografiím. Domů si děti odvezly nejen zasloužené odměny, ale především spoustu nových zážitků, kamarádství a vzpomínek na týden plný smíchu, her a cirkusového dobrodružství.

Pátý den tábora

Předposlední den našeho cirkusového dobrodružství je za námi!

Ráno nás opět probudila temperamentní hudba, která nekompromisně vytáhla děti z postelí na tradiční rozcvičku pod vedením Tomíka a Míši. Tentokrát jsme ale budíček posunuli o něco později. Noční hra předchozího dne se totiž protáhla téměř do dvou hodin ráno, a tak jsme dětem dopřáli zasloužený odpočinek. Díky tomu jsme museli dopolední program trochu zkrátit.

Po snídani, kde největší úspěch opět slavila marmeláda, dostaly děti slíbenou odměnu. Protože se při návštěvě aquaparku téměř nic neprodávalo a do supermarketu jsme je záměrně nechtěli brát, vyrazili jsme společně do místního obchodu. Každý si mohl koupit něco dobrého podle své chuti.

Po návratu už začaly dopolední týmové soutěže.

První disciplína prověřila nejen rychlost, ale i souhru dvojic. Děti stály zády k sobě, měly zaháknuté ruce a v ústech držely kelímky. Do nich musely nabrat vodu, překonat překážkovou dráhu a co nejvíce jí přelít do připraveného kbelíku. Nebylo to vůbec jednoduché a o mokré obličeje rozhodně nebyla nouze. 

Ve druhé soutěži čekal na týmy kbelík plný balónků, který byl umístěný tak daleko, že na něj síťkou nikdo sám nedosáhl. Jedinou možností byla spolupráce – děti musely svého spoluhráče se síťkou naklánět tak, aby mohl balónky postupně vylovit. Bylo krásně vidět, jak už se dokážou domluvit a společně hledat nejlepší řešení.

Třetí disciplína přinesla spoustu smíchu. Dva členové týmu drželi cvičný kruh a postupně jím museli protahovat běžícího závodníka. Jakmile doběhl do cíle, oba držáci kruhu běželi pro dalšího člena týmu. Každou disciplínu nejprve předváděli vedoucí, kteří se při ukázkách bavili snad ještě víc než samotné děti. Smíchu bylo tolik, že jsme úplně ztratili pojem o čase a na oběd jsme málem dorazili se zpožděním.

Po obědě následoval polední klid. Děti odpočívaly a jednotlivé cirkusové rodiny ještě dokončovaly názvy svých týmů.

A protože si občas potřebují odpočinout i vedoucí, došlo během úklidu dopoledních rekvizit k jedné neplánované akci. V kýblech zůstalo trochu vody a od jednoho nevinného cáknutí byl jen krůček k pořádné vodní bitvě. Během několika minut létala voda ze všeho, co ji dokázalo udržet, a někteří vedoucí byli promočení od hlavy až k patě. Naštěstí všechno stihlo uschnout dříve, než děti vstaly z poledního klidu. 

Odpoledne následovala hra „Sestav si svou sekanou“. Po vymezeném prostoru byly rozházené kartičky s jednotlivými ingrediencemi – sekaná, houska, kečup, hořčice, cibule, paprika, rajče, tácek a další. Každý závodník musel najít všechny kartičky ve své barvě a složit z nich kompletní porci. Na hřišti se v jednu chvíli rozběhlo všech 26 dětí najednou. Pohled na pobíhající děti připomínal malé mravenečky a byla radost je sledovat.

Po návratu do tábora čekala děti kreativní část programu. Každý si vystřihl svou podobiznu, domaloval vlasy, klobouk nebo jiné detaily a podle vlastní fantazie ji dozdobil fáborky a dalšími materiály. Vznikla krásná tabla jednotlivých cirkusových rodin, která budou letošní tábor ještě dlouho připomínat.

Poté přišlo na řadu společné focení na obří traktorové pneumatice. A právě tady vznikla jedna z nejveselejších historek dne. Náš dvorní fotograf Tom se při zaostřování fotoaparátu natolik soustředil na správný záběr, že zapomněl sledovat, co má za zády. Udělal několik kroků vzad a s velkou elegancí přepadl přes sušák na prádlo, který při svém artistickém výkonu kompletně rozložil. Naštěstí se nikomu nic nestalo a kromě povedené fotografie jsme si odnesli další nezapomenutelnou táborovou historku. 

Samozřejmě nemohla chybět ani naše tradiční večerní schovka, která má i po letech obrovský úspěch.

Mezitím už Radek roztápěl gril a Zuzka připravovala večeři. Tentokrát na děti čekala grilovaná sekaná. Každý si pak mohl do housky přidat sekanou i všechny ostatní ingredience přesně podle své chuti. Krásně se tak propojila odpolední hra se skutečnou večeří. A podle prázdných talířů bylo jasné, že chutnalo opravdu všem. 

Závěr večera patřil diskotéce. Roztančili jsme úplně všechny a s úsměvem jsme se shodli, že jsme snad vytancovali všechna kila, která jsme během tábora poctivě nabrali. 

Táborové perličky

   Patří Míše. Večer, po večerce seděla v jídelně, když se jí jedno z dětí zeptalo:

                    „Míšo, proč držíš ten stůl?“

                     Míša bez mrknutí oka odpověděla: „Aby nespadl.“ . Přitom pod stolem schovávala                           otevřené pivo.

Hláška našeho nejmladšího táborníka Tobíka (6 let).

                  Před jednou z her jsme si všimli, že nemá ponožky.

                „Tobíku, proč nemáš ponožky?“

                 Tobík se na nás podíval úplně vážně a odpověděl:

                 „Abych když tak neměl mokrý dvoje.“ ❤️

 A ještě pár perliček z noční hry, na které jsme včera zapomněli…

        Tom versus strom.
Když se Tom za tmy rozběhl strašit děti(hysterický běh s mávajícími rukami), přehlédl strom stojící přímo před sebou. Strom souboj vyhrál a Tom skončil na zemi. Naštěstí bez zranění.

       Géčko versus Aleš.
Instruktorka Géčko se rozběhla strašit děti právě ve chvíli, kdy proti ní vyrazil Aleš. Následovala ukázková srážka dvou těles. Aleš vyhrál, Géčko bylo na zemi. Naštěstí oba vyvázli bez újmy a nakonec se celé situaci od srdce zasmáli.

      Den blbec pokračoval.
Mára si při dopolední hře lehce podvrtnul kotník, když se při běhu z kopce vyhýbal dítěti. Parakotoul a pád cca 20 m a zaseklé tělo pod zábradlím. Naštěstí stačilo ho vyprostit, kotník stáhnout a mohl pokračovat dál.

     A do třetice technika…
Někdo (silné podezření padá na naši programovou vedoucí Báru) omylem zapnul sklokeramickou desku, na které ležel kráječ. Ten se během chvilky proměnil v beztvarou plastovou hmotu. Teď jen doufáme, že to odnesl pouze kráječ a ne celá varná deska.

     Míša a ztracený reproduktor.
Vedoucí si na Míšu připravili malý žert. Namluvili jí, že se někde v lese ztratil malý reproduktor, a poslali ji ho hledat. Jakmile dorazila na určené místo, z reproduktoru se ozvalo hlasité chrochtání divočáka. Míšin úprk zpátky byl opravdu bleskový. 

A protože se žert povedl napoprvé, zkusili to na ni ještě jednou. A světe div se… nachytala se znovu. 

Před námi už zbývá jen poslední den. Ani se nám nechce věřit, jak rychle ten společný týden utekl. Je radost sledovat, jak se z původně nesmělých skupinek stala skvělá parta kamarádů, kteří si navzájem pomáhají, fandí si a užívají si každou společnou chvíli. ❤️

Čtvrtý den tábora

Čtvrtý den jsme tradičně odstartovali ranní rozcvičkou pod vedením Tomíka a Míši. Hlasitá hudba z reproduktoru se rozléhala celou hájenkou a připomínala opravdový vojenský budíček. Všichni rychle vyběhli ven a pořádně se rozhýbali, aby byli připraveni na další den plný zážitků.

Po snídani jsme vyrazili na dopolední týmové soutěže do obce Pohled, kam jsme se během tábora ještě nevydali. Na děti čekalo několik stanovišť, na kterých si vyzkoušely nejen rychlost, ale především spolupráci. Nechyběl hobby horsing, kutálení pneumatik mezi kužely, házení létajících talířů do vyznačených kruhů ani oblíbený „kalhoťák“, při kterém se děti snažily trefit míčkem do širokých kalhot běžícího rozhodčího. Velkou výzvou byl také přesun celého týmu pomocí pěti gumových kruhů, kde museli všichni táhnout za jeden provaz.

Na většině stanovišť měly týmy dva pokusy a bylo krásně vidět, jak se s každým dalším pokusem zlepšují. Dnes už bylo jasné, že z jednotlivců se stávají opravdové týmy a spolupráce jim jde čím dál lépe. 

Po výborném obědě v místním zemědělském družstvu, kde na nás čekaly řízky s bramborovou kaší, jsme si dopřáli jen krátký polední klid. Poté jsme nasedli do autobusu a vyrazili na návštěvu Hasičského záchranného sboru ČR – stanice Chrudim. 

Profesionální hasiči si pro nás připravili program, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Ukázali nám zázemí celé stanice, představili techniku i vybavení, se kterým každý den vyrážejí k zásahům. Děti si mohly prolézt hasičská vozidla, vyzkoušet si některé nástroje a zblízka si prohlédnout hydraulické vyprošťovací zařízení používané při dopravních nehodách. Největším zážitkem bylo vysunutí výškového žebříku, na který vystoupal náš fotograf Tomík až do výšky přibližně 30 metrů a pořídil nádhernou společnou fotografii. Velký úspěch sklidila také hasičská tělocvična, kde si děti mohly vyzkoušet různé překážky a další vybavení používané při výcviku.

Poté jsme zamířili do Aquaparku Chrudim.  Užili jsme si hodinu a půl plnou koupání, tobogánů, skluzavek a vodních atrakcí. Děti by nejraději zůstaly ve vodě mnohem déle. Nakonec je z bazénu dostala až pořádná zima. 

Po návratu do tábora čekalo na všechny další překvapení – voňavý hamburger pro každého účastníka. 

Po večeři následoval krátký odpočinek a večer jsme zakončili noční hrou.  Děti se po skupinkách vydaly na trasu kolem místního zemědělského družstva, kde už samotné bučení krav vytvářelo dokonalou kulisu napětí. Když se k tomu přidala tma a okolní zvuky, bylo o dobrodružství postaráno.

A aby toho nebylo málo, o pořádnou dávku strachu i smíchu se postarali vedoucí. Nechyběl hysterický řev Toma, kymácející se stromy od Matese, Alešovo mlácení stromů o sebe, Markovo strašení za stromy, Míša a Míša s pořádným vřískotem ani Vojtova tajemná ruka ze tmy.  Hlídači cest – Radek, Macek a Marcela – občas také přidali nějaký ten lek. 

Další den utekl neuvěřitelně rychle a děti opět usínaly plné zážitků. ❤️ Je radost sledovat, jak se z původně nesmělých skupinek stává skvělá parta, která si navzájem pomáhá, fandí a užívá si každý společný den.

Třetí den tábora

Dnešní den jsme odstartovali orientačním během po okolí. Děti během trasy hledaly texty známých písniček, ve kterých chyběla některá slova. Ta měly doplnit podle svých zkušeností a paměti. Pokud si nevěděly rady, nic nebylo ztraceno – v cíli si mohly chybějící slova „vybojovat“ několika dřepy, aby odpoledne měly vše připravené na další úkol.

Po dopoledním programu následovaly týmové hry plné smíchu. Nejprve si děti zahrály hru se žížalami připevněnými na zádech. Na jejich konci byly přidělané kelímky a úkolem bylo bez použití rukou shodit kelímek soupeři. Povzbuzování diváků bylo obrovské a o zábavu rozhodně nebyla nouze.

Druhou disciplínou byly netradiční piškvorky. Každý člen týmu postupně přibíhal na hrací pole a společně se snažili vytvořit čtyři symboly v jedné řadě. V zápalu boje ale děti často nestíhaly přemýšlet, a tak padala opravdu originální rozhodnutí. Smíchu bylo tolik, že jsme hru museli několikrát opakovat.

Třetí soutěží bylo přehazování nafouknutého balónku naplněného vodou přes síť. Balónky létaly vzduchem všemi směry a ne vždy dopadly tam, kam měly, takže ani tady o mokrá překvapení nebyla nouze.

Po sladké svačině v podobě melounu čekal na jednotlivé týmy kreativní úkol. Ze slov, která během dopoledne získaly z písniček, měly sestavit a natočit krátkou kriminální zápletku. Fantazie dětí opět nezklamala a vznikla spousta povedených a velmi vtipných příběhů.

Po výborné večeři, kterou nám připravila naše Zuzka, za námi přijel David z Vojtěchova. Připravil pro děti provazové překážky a rovnovážné úkoly. Děti si vyzkoušely, že udržet rovnováhu není vůbec jednoduché, a po zdolání všech překážek pokračovaly lesem zpět do tábora.

Večer jsme zakončili ukázkami jednoduché sebeobrany pro běžné životní situace. Děti si mohly některé techniky bezpečně vyzkoušet a přitom nechyběl ani čerstvý popcorn.

Na závěr dne si starší děti dokoukaly film Gladiátor 2, zatímco mladší čekala večerní hygiena a zasloužený spánek po dalším dni plném zážitků.

Druhý den tábora SDH Lozice 2026 patřil celodennímu výletu. Děti během něj získávaly další dovednosti, které by měl správný cirkusák ovládat. Trasa byla koncipována jako putování kočovného cirkusu po Pardubickém kraji a čekalo na ní šest stanovišť s celkem dvanácti úkoly.

První dvě stanoviště byla věnována zdravovědě. Naši kočovníci si nejprve zopakovali teoretické znalosti – tísňová telefonní čísla Integrovaného záchranného systému, obsah evakuačního zavazadla i lékárničky. Na dalším stanovišti si vše vyzkoušeli také prakticky. Procvičili si ošetření zraněných, správné obvazování, přenášení zraněné osoby i další situace, se kterými se mohou v běžném životě setkat.

Na dalších stanovištích děti poznávaly zajímavosti Pardubického kraje a zároveň plnily úkoly spojené s cirkusovým životem.

Druhé stanoviště bylo zaměřeno na přírodu. Děti si zopakovaly znalosti o stromech typických pro Pardubický kraj a vyzkoušely si také postavit a správně sbalit stan.

Třetí stanoviště patřilo významným památkám Pardubického kraje. Účastníci poznávali hrady a další historické stavby a poté si připravili krátkou drezuru s „koňmi“, při které nechyběla spolupráce ani fantazie.

Na čtvrtém stanovišti je čekaly logické a tvořivé úkoly, při nichž stavěli různé konstrukce a procvičovali vzájemnou spolupráci. Dále se děti dozvěděli podrobnosti o Pardubickém kraji, třeba kdo je hejtman, jaký je hrad u Seče a jaká přehrada…..

Páté stanoviště bylo věnováno vodstvu Pardubického kraje. Děti poznávaly místní řeky, prameny a další zajímavosti. Součástí úkolů bylo také sestavení rozstříhaného znaku města Pardubic.

Na posledním stanovišti využily přírodní materiály k vytvoření typického pardubického perníkového srdce a společně složily krátkou říkanku o Pardubicích.

Všechny úkoly děti zvládly na jedničku. Trasa jim sice zabrala více času než obvykle, ale o zábavu rozhodně nebyla nouze. Cestou si stihly odpočinout, osvěžit nohy v potoce a užít si spoustu dalších zážitků, které ke správnému táborovému výletu neodmyslitelně patří.

Po výstupu na rozhlednu Bára čekala všechny zasloužená odměna v podobě gulášové polévky s rohlíkem. Po krátkém odpočinku jsme se přesunuli do lanového centra, kde děti strávily více než čtyři hodiny. Lanové překážky je natolik bavily, že se jim vůbec nechtělo odcházet, a nakonec nás domů vyhnala až zavírací doba.

Večer patřil odpočinku a filmové zábavě. Mladší děti zhlédly pohádku Kouzelná výměna, po které se vykoupaly a spokojeně odešly do svých pelíšků. Na starší táborníky čekal film Gladiátor II, který si společně užili až do konce. Aby byla atmosféra jako ve skutečném kině, připravili vedoucí pro oba filmové večery voňavý popcorn, který měl u dětí velký úspěch a stal se příjemnou tečkou za dalším vydařeným dnem.

Druhý táborový den se mimořádně vydařil. Přinesl spoustu nových poznatků, zážitků, pohybu i společných chvil, na které budeme ještě dlouho vzpomínat.

JPOV(6): 29.6.-strom přes silnici u hřbitova

JPOV(5): 6.4.2026 - spadlý strom směr Bor

JPOV(4): 13.3.2026 - spadlý strom na dětském hřišti

JPOV(3) :čerpání vody ze sklepa – I. Stupeň povodní

JPOV (2): 23.2.2026 - čištění splavu

     Dne 7.6. 2026 jsme vyrazili na další ligovou soutěž v okresu Chrudim a to na šedesátky do Markovic. I dnes se nám celkem dařilo Markétka zaběhla krásný pokus, dala si pozor na zapojení hadic po zkušenosti ze Sněžného a povedlo se. Opět nám to cinkalo Tobík si vyběhal krásné třetí místo a o kousek ho předběhl Šíma, který byl druhý.

Ani Vojta nenechal nic náhodě a předvedl velmi krásné pokusy. Terka bohužel neměla svůj den v zapojování rozdělovače, ale i přesto běžela do cíle jako o život, aby měla co nejlepší čas. Aničce se sešla nemilá kombinace větru a padání hadic, v obou pokusech musela rychle posbírat hadice a běžet dál. Domča i přes nepěkné zranění v minulém roce přímo na jedné z kladin v Markovicích, bojovala a doběhla do cíle.

Markét Kopecká dívky 6-8let 7.místo Tobiáš Kučera chlapci 6-8let 3.místo Šimon Kučera chlapci 6-8let 2.místo Vojtěch Kuřík chlapci 9-11let 13.místo Tereza Svobodová dívky 12-13let 9.místo Anna Svobodová dívky 14-15let 11.místo Dominika Šillerová dívky 14-15let 7.místo

Dne 6.6. 2026 jsme vyrazili do Škrdlovic na TFA. Začalo to velmi zajímavě, když Janča vezla děti na závody, záhadně dojeli do Sněžného namísto do Škrdlovic a aby toho nebylo málo pár kilometrů před Škrdlovicemi měli defekt na voze.

Naštěstí jsme jeden tým, jiné auto pomohlo dopravit děti na závod a také se podařilo celou situaci s defektem vyřešit. Na závodech byla konkurence veliká, bylo zde celkem asi 200 závodníků, ale i přesto jsme bojovali a krásně se umístili. Závodníky čekala trať, která ověřila jejich fyzickou zdatnost- ležatý hammer box, proběhnutí pneumatik, přenesení kanystrů, otáčení pneumatiky, roztažení hadic, spojení koncovek a na konec motání hadice, to vše s dýchacím přístrojem na zádech.

Naše krásná umístění: Tomáš Kopecký Přípravka chlapci 1.místo Markéta Kopecká dívky 6-8 let 6.místo Tobiáš Kučera chlapci 6-8let 17.místo Šimon Kučera chlapci 6-8let 22.místo Vojtěch Kuřík chlapci 9-10let 15.místo Tereza Doskočilová dívky 11-12let 12.místo Dominika Šillerová dívky 13-15let 3.místo Anna Svobodová dívky 13-15let 9.místo

Obec Lozice - Dětský den 2026

Náš velký den se rychle blížil, a tak bylo potřeba vše pečlivě připravit. V pátek od 17:00 hodin se sešli členové SDH Lozice i další dobrovolníci, aby společnými silami nachystali areál na nadcházející Dětský den.

První pracovní skupinu tvořili Marek, Ondra, Aleš, Michal O., Michal R. a Kamil. Jejich úkolem byla stavba velkých stanů, které budou sloužit jako zázemí pro návštěvníky i organizátory akce. Práce jim šla doslova od ruky a během krátké doby vyrostlo na prostranství potřebné zázemí.

Druhá skupina ve složení Radka, Jitka D., Jitka P., Eva a Zuzka se pustila do přípravy kapličky. Důkladně uklidily a vymyly její prostory, aby byly připraveny na využití během celé akce. Jejich pečlivost byla na výsledku znát.

Třetí četu tvořily Katka, Naty a Bára, které se věnovaly malování kulis a dekorací. Díky jejich kreativitě začal celý prostor získávat pohádkovou atmosféru, která bude děti provázet po celý den.

Pomocnou ruku přiložili také Burák a Marcela, kteří se věnovali výzdobě šapita a dalším drobným pracím potřebným k dokončení příprav.

Díky obětavosti všech zúčastněných se podařilo během jediného podvečera připravit většinu potřebného zázemí. Brigáda probíhala v příjemné atmosféře a opět ukázala, že když se lidé spojí pro dobrou věc, jde práce nejen rychleji, ale také s úsměvem. Všem dobrovolníkům patří velké poděkování za jejich čas, energii a ochotu pomoci při přípravě jedné z nejočekávanějších akcí roku.

    V neděli 31. května obhajovali junioři své postavení na okresním kole požárního sportu, ale ani naše děti nechtěly zůstat znovu doma. Vyrazily proto na soutěž Sněžské šedesátky do vzdálené obce Sněžné. Na závody se vydala pětice našich závodníků – Cvrček, Domča, Anička, Mašinka v kategorii přípravky a Markétka.

Jako první nastoupil Mašinka v kategorii přípravky. Čekala na něj zjednodušená trať, kde byly hadice s proudnicí spojeny u rozdělovače až za kladinou. Do svého pokusu dal úplně všechno, bojoval statečně a s obrovským nasazením. Jeho snaha byla odměněna tím nejlepším možným způsobem – svou kategorii vyhrál.

Následně běžela Markétka v kategorii mladších dívek. Bohužel se jí nepodařilo správně zapojit rozdělovač, který zapojila přes zub, a protože se soutěž běžela pouze na jeden pokus, znamenalo to neplatný pokus. Přesto si odvezla pamětní list a další cennou zkušenost do budoucna.

V kategorii mladších chlapců nastoupil Cvrček, který běžel doslova jako o život. Jeho výkon byl fantastický a přinesl mu 1. místo. Bylo to jeho vůbec první vítězství v životě a bylo vidět, jak obrovsky ho tento úspěch povzbudil – po zbytek soutěže rozdával úsměvy na všechny strany a svou radost vůbec neskrýval.

V kategorii starších dívek nastoupily Dominika Šilerová a Anička. Tato dvě děvčata spolu dlouhodobě soupeří o lepší umístění a je vidět, že mají do budoucna opravdu skvěle našlápnuto. Jejich další napínavý souboj tentokrát dopadl tak, že Dominika obsadila 2. místo a Anička 3. místo.

Bylo to zkrátka naprosto úžasné odpoledne. Domů jsme vezli krásnou sbírku medailí, nadšené děti, spoustu zážitků a další motivaci do tréninků i závodů.

Protože vedoucí Marcela Votroubková byla v té době s juniory na okresním kole, zajišťovaly tuto soutěž maminky Jana Svobodová a Jitka Šilerová. Pomocnou ruku přiložili také tatínek Mirek Šiler a tatínek Kopecký. Celou organizaci zvládli skvěle, se vším si poradili a vše dopadlo přesně tak, jak mělo.

Jako vedoucí bych jim za jejich ochotu, pomoc a nasazení chtěla upřímně poděkovat. Díky moc!

                                                                           Marcela Votroubková

Dne 31. května se naši junioři zúčastnili okresního kola požárního sportu v Otradově, kde obhajovali své umístění z předchozího roku. Soutěž provázelo krásné slunečné počasí a hned od začátku bylo jasné, že o napínavé okamžiky nebude nouze.

První disciplínou byla štafeta 4 × 100 metrů. Na jednotlivých úsecích nastoupili Matyáš Votroubek (domeček), David Bačík (bariéra), Vítek Hrnčál (kladina s hadicemi) a Aleš Svoboda (hasičský přístroj). Matyáš Votroubek svůj úsek zvládl, avšak při seskoku z domečku si nešťastně poranil rameno. I přes bolest svůj úsek dokončil. Následně se však VítekHrnčál včas neodpojil proudnici a pokus byl hodnocen jako neplatný.

Druhou disciplínou byly běhy na 100 metrů s překážkami. Do této části soutěže nastoupili již pouze Kopy Kopecký, Vítek Hrnčál a David Bačík, neboť Matyáš Votroubek byl s vykloubeným ramenem převezen do nemocnice a do dalších disciplín již nemohl zasáhnout. Ani přes oslabení se naši závodníci neztratili a v disciplíně obsadili celkové třetí místo.

Následovala královská disciplína požárního sportu – požární útok. Našim chlapcům zde vyšlo prakticky vše podle představ a předvedli výborný výkon. Koš Macek(narychlo zapůjčená z žen), náběr Marek, stroj Aleš, béčka David, dělič Vojta, útoky Kopy a Vítek. Toto družstvo vyběhlo další třetí místo.

Celkově tak junioři důstojně reprezentovali okrsek Luže a na okresním kole požárního sportu obhájili bronzovou medaili.

Dalším významným úspěchem byl výkon Davida Bačíka, který současně soutěžil také v kategorii starší dorostenec. Časy ze stovek se mu započítávaly z disciplín dospělých a následně nastoupil do dvojboje, zahrnujícího překonání okna a přenášení hasicího přístroje. V této disciplíně předvedl skvělý výkon, vybojoval zlatou medaili a zajistil si postup na krajské kolo v Hradci Králové, které se uskuteční 13. června.

I přes zranění, oslabenou sestavu a náročný průběh soutěže předvedli naši mladí hasiči bojovnost, odhodlání a týmového ducha, za což jim patří velké poděkování i uznání.

   Marcela Votroubková - trenér, masér a řidič

Abychom nezaháleli, vyrazily naše děti na další soutěž – noční závody Ligy okresu Chrudim ve Skutči. Program byl tentokrát opravdu nabitý. Z Hošťálovic jsme v podstatě jeli rovnou do Skutče, přičemž jsme byli domluveni, že pokud dorazíme později, převezme děti na místě pod svá křídla teta Juliard.

Přesně taková situace nakonec nastala. Teta Juliard začínala být nervózní, protože podle našich informací jsme měli běžet předposlední. Bohužel se však tato informace nedostala k organizátorům a na startovní listině jsme figurovali jako devátí. Děti už byly na místě, ovšem mašina i veškeré vybavení zůstaly ještě v Hošťálovicích. Teta Juliard si však poradila skvěle – pohotově domluvila, že pokud bychom nestihli dorazit, zapůjčíme si potřebné vybavení od SDH Vinary.

Jako první nastoupila kategorie mladších, kde jsme měli jedno družstvo – Lozice A, složené převážně z našich benjamínků. Na útoku běžely Markét s Mašinkou, na rozdělovači pracovali Šíma s Matějem, „B“ vedení tvořili Dominik, přičemž Tobík běžel koš. Stále se společně sehráváme a učíme, ale i tak jsem na ně nesmírně pyšná – bojovali a běželi krásně.

Při prvním pokusu nás potrápilo „rozpadlé Bčko“. Macek totiž slíbila klukům připravit „křidélka“ – značku pro místo, kam mají položit rozdělovač. Jenže na to v zápalu příprav zapomněla, a tak kluci běželi, běželi… a stále hledali, kam vlastně dělič umístit.

Ve druhém pokusu došlo ke změně – role si prohodily Markét s Mašinkou, přesně podle předchozí domluvy. Mašinka, náš čtyřletý závodník, vyběhl statečně a všechno krásně zapojil. Jenže proudnice je pro jeho drobnou postavu stále pořádná výzva a už podruhé s ním na dráze pěkně zamávala. Přesto se trefil do terče, rozsvítilo se světýlko a jeho radost byla obrovská. Prostě čisté dětské nadšení – a my jsme nadšení společně s ním. Družstvo obsadilo 24. místo, bylo slavnostně vyhlášeno a následně jsme naše nejmladší poslali domů načerpat síly.

Následovala kategorie starších, kde už čas pokročil k deváté hodině večerní. Nastoupila dvě naše družstva – Ečko a Géčko, která běžela jako druhé a čtvrté v pořadí.

Družstvo Ečka překvapilo snad úplně všechny, včetně sebe samých. Zaběhlo požární útok v čase 16 sekund, což se jim v letošní sezóně podařilo vůbec poprvé. Za svůj výkon si vybojovali krásné 13. místo.

U Gustíků máme na stroji mladou Terezku a celý tým se stále sehrává, protože v této sestavě ještě neběžel. Ne všechno zatím vychází přesně podle představ, ale to vůbec nevadí – důležité je sbírat zkušenosti a posouvat se dál. Zaběhli svůj čas okolo 20 vteřin a obsadili 21. místo.

Na všechny naše děti jsme neskutečně pyšní. Za jediný večer předvedly odhodlání, radost ze soutěžení, schopnost poradit si s nečekanými situacemi a hlavně týmového ducha, který je pro hasičský sport tím nejdůležitějším.

Poděkování patří i vedoucím a instruktorům. Kamča, Aleš, Gabča, Marcela a Juliard

      Marcela - trenér, řidič, masér

Dne 30. května vyjeli naši junioři a juniorky do Hošťálovic, kde se zúčastnili soutěže v netradičních požárních útocích. Soutěž byla rozdělena do dvou pokusů – první probíhal standardně podle pravidel požárního sportu, druhý pak přinesl řadu neobvyklých podmínek a prověřil nejen rychlost, ale také souhru a pohotovost soutěžních týmů.

V prvním pokusu, vedeném dle klasických pravidel požárního sportu, jsme byli překvapeni sami sebou, jak výborně se vše podařilo zvládnout. Druhý pokus měl upravená pravidla – veškeré zapojování muselo probíhat mimo základnu, hadice musely zůstat v kotoučích a savice musely být spojeny ještě před prvním ponořením do vody.

Za juniory nastoupili Matyáš Votroubek, Marek Novotný na pozici savce, Kamča na stroji, Marcela Votroubková na „B“ vedení, Vojta na rozdělovači a na útoku Vítek. Druhý útok tvořili Milda. Chlapcům se podařilo zaběhnout požární útok v čase 21 vteřin a velmi dobře zvládli také netradiční disciplínu. Za své výkony si vybojovali pěkné 5. místo.

Také juniorky předvedly výborný výkon. Za družstvo nastoupily Koš Hanka, Gabča na náběru, Kamča na stroji, Vráťa na „B“ vedení, Míša na rozdělovači a na útoku Macek s Domčou. Ve své kategorii měly konkurenci dalších tří družstev. Štěstí jim tentokrát přálo, vše do sebe perfektně zapadlo a děvčata předvedla skvělou souhru i rychlost. Výsledkem bylo krásné 1. místo.

Letošní sezóna je pro naše juniory mimořádně úspěšná. Zdá se, že se nám opravdu daří – z každé soutěže si přivážíme cenné zkušenosti, radost z výkonů a stále častěji také medailová umístění. Jeden úspěch střídá druhý a my jsme na naše mladé reprezentanty právem hrdí.

Marcela Votroubková st - řidič, maser a trenér

Před nedávnem jsme společnými silami kapličku vystěhovali, aby zde mohly proběhnout potřebné práce. Dělníci zavedli vodu a kanalizaci, obec zajistila výmalbu a nastal čas vše vrátit zpět na své místo. A protože starší děti už ledacos zvládnou, nechyběla u práce ani jejich pomocná ruka.

Celkem 17 malých mravenečků kmitalo mezi dvorem, kde byl uskladněn veškerý materiál, a kapličkou. S obdivuhodnou energií nosili věci tam a zpět, až se před kapličkou vytvořila pořádná hromada a pomalu už nebylo kudy projít.

Poté dorazily starší hasičky Jitka, Radka, Eva a Zuzka, které se společně s dětmi pustily do třídění, rovnání a vracení všeho na správná místa. Každý přiložil ruku k dílu a práce šla pěkně od ruky.

Stačila jedna poctivě odpracovaná hodinka, kaplička byla opět připravena k používání a nic už nebránilo tomu, aby mohl začít očekávaný Dětský den.

Velké poděkování patří všem dětem i dospělým pomocníkům. Je radost vidět, že když je potřeba, umíme táhnout za jeden provaz.

Jako každý rok jsme se i letos zapojili do celorepublikové akce Ukliďme Česko a rozhodli se přiložit ruku k dílu pro naši přírodu i okolí obce Lozice.

Naši mladí hasiči se rozdělili do dvou skupin. Starší děti vyrazily uklízet podél východní silnice, zatímco mladší zamířili na severní část okolí obce. Vybaveni pytli, rukavicemi a dobrou náladou se pustili do práce s velkým nasazením.

Brzy bylo vidět, že práce rozhodně nebude málo. Pytle se rychle plnily odpadky všeho druhu a rukavice dostávaly pořádně zabrat – některé dokonce nevydržely nápor práce a praskly. Přesto nikdo neztrácel chuť pokračovat a všichni pomáhali s odhodláním a dobrou náladou.

I letos jsme se bohužel přesvědčili, že lidská bezohlednost vůči přírodě stále nezmizela. O to větší radost však máme z našich dětí, které svým přístupem ukázaly, že jim na čistém prostředí záleží a že jsou ochotné věnovat svůj čas dobré věci.

Děkujeme všem malým i velkým pomocníkům, kteří se do úklidu zapojili. Díky jejich práci je okolí Lozic opět o něco čistší a příjemnější pro všechny.

Naše omladina vyrazila na své první letošní noční závody. A nebylo to vůbec špatné.

U kluků na koši Patrik, náběr Mára, stroj Aleš, béčka Míša T. dělič Vojta, útoky David s Vítkem. Zde byla vidět nezkušennost Davida na útoky, kdy mu, jako každému nováčkovi, vyrazila voda proudnici. Nicméně se nenechal rozhodit a útok dokončili.

Ženy: Koš Hanka, Náběr Gabča, stroj Kamča, béčka Vinary, dělič Míša T., útoky Domča a Viky. I tady se s útokem Domča trochu prala, ale jinak to bylo dokonalé. Gratulujeme

Celý týden meteorologové strašili deštěm na sobotu 16. května a všichni jsme doufali, že se tentokrát spletou. Bohužel nespletli. Už v pátek jsme museli zrušit program pro mladší děti a od té chvíle v podstatě jen lilo a lilo.

Rodiče i dospělí účastníci byli předem informováni, že se poběží za každého počasí, protože nejsme z cukru. A tak navzdory vytrvalému dešti nechyběla dobrá nálada ani odhodlání. Deštivé počasí sice akci výrazně zkomplikovalo, ale o to víc ukázalo nasazení všech zúčastněných.

A tak jsme za soustavného pršení dorazili na Ovčín do Hroubovic. Na závody vyrazily čtyři dětské týmy a dva týmy dospělých. Po příjezdu jsme postavili dva stany, zabydleli se a začali chystat vše potřebné. Děti oblékly dresy přes nepromokavé bundy a navzdory počasí panovala od první chvíle skvělá nálada. Nikdo nesmutnil, nikdo si nestěžoval na déšť ani bahno – právě naopak. Atmosféra byla výborná a všichni si den užívali.

Z bezpečnostních důvodů měly dětské týmy pouze jeden pokus v požárním útoku. Jako první šli na start starší žáci.

Tým Lozice E nastoupil ve složení Domča, Ani, Burák, Supr, Tery, Niky a Tonda. Přestože je během pokusu potrápily neposlušné spojky, vše zvládli bravurně a s časem 26,21 s vybojovali krásné 1. místo.

Druhý tým starších žáků, Lozice G, ve složení Tegy, Burák, Ondra, Ani, Tery, Niky a Tonda, sice nenabral vodu, ale ani to je neodradilo. Svůj pokus dokončili v čase 35,05 s, který stačil na 2. místo.

U mladších žáků to byl ještě větší boj. Malé ručičky statečně zápasily s mokrými spojkami, košem i těžkými hadicemi.

Tým Lozice A tvořili Cvrček, Anet, Tobík, Markét, Myšák a Supr. Proudaři za to vzali tak rychle, že utekli i s rozdělovačem a Tobík už jen statečně dobíhal za nimi. Čas 45,56 s nakonec znamenal krásné stříbro.

Tým Lozice B ve složení Kuba, Daník, Míra, Mašinka, Myšák, Cvrček a Anet svedl velký boj hlavně s hadicemi. Ty se totiž rozhodly, že děti jsou ještě malé, a pěkně je po dráze povozily. Přesto se všichni nevzdali a s výborným časem 35,73 s vybojovali zlato.

Ještě před během dospělých proběhlo slavnostní vyhlášení. Každé dítě z Lozic si odváželo medaili a hlavně obrovskou radost. Všichni byli neskutečně spokojení a bylo vidět, že si závody navzdory nepřízni počasí opravdu užili.

V dospělácké kategorii se nejdříve postavily na start ženy. Lozické družstvo běželo až jako poslední, tedy čtvrté. Tým nastoupil ve složení Domča, Kamča, Míša, Marcela, Mates, Gábča a Hanka.

Novinkou letošního ročníku byly staré mašiny bez jakýchkoliv úprav. V našem případě se jednalo přímo o zásahovou mašinu, a tím dostaly závody úplně jiný rozměr. Najednou nešlo o techniku, ale hlavně o lidi, zkušenosti a sehranost týmů.

Ostatním ženským týmům se útoky příliš nedařily, a tak když doběhly naše holky, bylo jasné, že jejich čas je nejlepší. Radost byla obrovská, i když Míšu během útoku neposlušná hadice doslova odhodila do křoví. Ani to ale děvčata nezastavilo a s časem 27,30 s vybojovala Lozice 1. místo.

Kategorie mužů byla bojem doslova do posledního dechu. Rivalita mezi týmy byla veliká – kamarádská, ale opravdu obrovská. Na start nastoupili Kopy, Vítek, Vojta, David, Aleš, Mára a Patrik. Ani zde se nikdo nevyhnul drobným chybám, které však staré mašiny neodpouštějí. Přesto naši chlapi zvládli všechno ustát a dokázali předběhnout všechny soupeře. S výsledným časem 23,71 s vyhráli také oni a přidali další zlato pro Lozice.

Z Hroubovic tak odjíždíme se čtyřmi poháry – dvěma za první místa a dvěma putovními. Ale ještě cennější než poháry byla skvělá nálada, týmový duch a radost všech, kteří se navzdory dešti a bahnu postavili na start.

Osobáčky, osoáčky a spokojenost vedoucích i závodníků

Jako vždy to jsou první závody v šedesátkách po dlouhé zimní pauze.

Každý z nás nastoupil na trať s nadějí, že jeho výsledky budou lepší než poslední podzimní závody.

Někdo měl první pokus jako zahřívací a do druhého šel s nadějí, že bude lepší, nebo obráceně. Všichni jsme nakonec byli rádi, že jsme měli pokusy platné a bez zranění.

Závodníků bylo tentokrát přihlášeno hodně i jiné než naší ligy, takže stupně vítězů to nebyli. Nové rozdělení věkových kategorií a vyfiltrování, by některé z nás vyhouplo na stupně vítězů a všichni bychom se umístili max. udělat 5 míst.

Což je opravdu úspěch.

Ukázali jsme, že i když to jsou závody jednotlivců, tak jsme jeden tým a pomáháme si s přípravou i následným motáním hadit.

Co je důležité, užili jsme si to a těšíme se na další

                                                          Ani Svobodová

David Bačík a Viky Komárková se za velmi větrných podmínkách neztratili. David 23:16, Viky 20:91s.

 Dnešní pohárová soutěž v Čepí byla opravdu jedinečná a přinesla zase trochu jiné závodění než obvykle. Za naše SDH se zúčastnil jeden tým mužů a dva týmy žen. Nechyběla skvělá atmosféra, týmový duch, podpora fanoušků ani obrovské nasazení všech soutěžících.

Marcela Votroubková ml chtěla zúročit zimní přípravu. Ze 147 závodnic skončila 33-tí. Myslím, že můžeme být spokojeni.

Pro změnu jsme vyrazili směrem na pardubicko. Absolutně jsme netušili, co nás čeká. 10 dětí  a 8 dorostenců, mužů a žen očekávalo, neočekávané. Ráno v 7:30 jsme vystoupili na sibiři. Ano, přivítali nás 4 stupně. Závod začal až v 9:30. Do té doby jsme několikrát procházeli trať, a vše si zkoušeli. Zima nám rozhodně nebyla. A pak začal masakr. Běželo se současně na 3 tratích. Mladší žáky jsi vzala na starost teta Juliard(Jaruška Matějková) s Térou, připravku a starší žáky Marcela Votroubková a dorostenci a dospělí si vše hlídali sami a i sami se vodili.

A myslím, že si to všichni naprosto užili. Překonávali sami sebe. A všichni si zasloužili medaile a náš respekt.

Dospělý to měli daleko horší, trať byla tak těžká, že cílem probíhali zcela vyčerpaní a padli na žíněnky.

Excelovali jsme ještě v jedné disciplíně. Měli jsme nejhlasitější fanoušky. Když běžel Lozičák, věděla to celá vesnice. Řvali jsme a podporovali každého.

20 hráčů se rozhodlo se utkat o velmi zajímavé ceny.  A opravdu jim to šlo…

Umíme překvapit, hlavně sami sebe....

I Kamila Šillerová nenechává nic náhodě a neustále se jako naše hasička vzdělává. Tentokrát v Hradci Králové.

A pokračujeme ve vzdělávání našich hasičů. Po dětech a zdravotnících přišli na řadu vedoucí a instruktoři. Marcela ml a Matyáš Votroubkovi, Aleš Svoboda si prodloužili platnost vedoucovských zkoušek, Vojta Svoboda složil zkoušky instruktorské. Sobota byla věnována teorii a v něděli se již potili na hřišti a vše si osahali. 

Dne 28.2. 2026 vyrazilo 10 statečných do Nového Veselí na soutěž v TFA, která patří do TFA ligy Hasičská pětka. SDH Lozice reprezentovaly děti z kategorie mladší, straší a dorost. Pro některé to byla první zkušenost.Všichni bojovali až do konce a usilovali o co nejlepší čas. I přes to, že se nepovedlo dostat se na stupně vítězů, se všichni velmi dobře umístili a odjížděli nejen s cenami, ale i s úsměvem na tváři. V průběhu TFA si děti mohly zasoutěžit v uzlování v doplňkové soutěži Veselský uzlík. Zde jsme získali 3 dřevěné medaile. Jednu medaily za první místo v kategorii starší a dvě medaile na památku pro vedoucí.

Emily Richterová 20. (kat. 6-8let) Vojtěch Kuřík 23. (kat. 9-10let) Dominik Havlíček 31. (kat. 9-10let) Tereza Doskočilová 11. (kat.11-12 let) Dominika Šillerová 25. (kat. 13-15 let) + 1. uzlování Nikol Ondráčková 35.(kat.13-15let) Vojtěch Maixner 20. (kat.13-15let) Ondřej Havlíček 29. (kat. 13-15let) Michaela Teplá 7. (kat. 16-18let) David Bačík 12. (kat. 16-18let)

Další naši 3 členové si splnili odznaky specializací. Niky a Ondra jako kuchaříci oslnili zkušební porotu - fakt jim chutnalo. Domča jako zdravotník je zřejmě obvázala jako mumie a i ona splnila. Gratulujeme

Marcela Votroubková prohlubuje zvé znalosti ve výjezdové jednotce dalším školením. Nejprve on-line kurz následovaným dvoudenními praktickými zkouškami.

Při návratu z odznaků odbornosti jsme zaznamenali strom zasahující do komunikace. Tu jsme zabezpečili, strom s ostatními, kteří dojeli, rozřezali a komunikaci uklidili.

Nadace ČEZ nám věnovala novou elektrocentrálu. Stará se odporoučela po náročné misi o povodních. Martin Votroubek ji seskládal a rozpohyboval.

Anna Svobodová – kronikář

Tereza Svobodová – preventista

Tereza Doskočilová – preventista

Vojtěch Cvrček Kuřík – preventista junior

4 mušketýři splnili odznaky a doslova odzbrojili komisaře svými argumenty. Ti jim to nechtěli dát zadarmo, ale naši se nedali.

Světýlka osvětlovala naší kapličku celý advent, až do tří králů a nyní nastal čas vše sundat. Láďa Dolanský, Kamil Pešek a Ondra Zeman. 

A Odpoledne si to samé stříhli holky na našem stromečku a zastávce. Eva Doudová, Marcela Votroubková, Bára a Hanka, Ondra Sotona a Miloš s Láďou H.

Kamča a Mirek Šillerovi vyrazili na TFA brífink, kde se zhodnotil minulý rok a začal připravovat rok budoucí. Z toho vyvstali termíny na rok 2026. Díky

Na další spřátelenou "výročku" jsme vyrazili do Luže, kam jsme dostali pozvání za pomoct při oslavávh 150 let SDH Luže. Marcala Votroubková st., Matyáš Votroubek, Patrik Kubelka a Vítek Hrnčál a Martin Vesecký. Po nutných formalitách i volbách jsme společně strávili večer a rozvíjeli mezisousedské vztahy.

        Marcela a Matyáš Votroubkovi byli vyslanci na výročku k sousedům. Vše proběhlo v přátelském duchu a ke spokojenosti místních. Po pronesení zdravice na nás čekal už jen gulášek a cesta domů. No trochu jsme se zdrželi a vyměňovali si informace....do brzkých ranních hodin.