POVODNĚ A EVAKUACE
POVODNĚ září 2024 (perem Marceli Votroubkové ml.)
Čtvrtek:
Náš první den přípravy na povodně v podobě napytlování cca 100 pytlů. Trošku jsme zmokli, ale nic hrozného. Měli jsme přeci každý buď pláštěnku nebo nepromokavou bundu.
Pátek:
Od obyvatelů přicházely dotazy na pytle ke vchodům či branám. Ty, co jsme si připravili den předtím, byly fuč a tak jsme museli plnit další. Rozváželi se na požadavky a problémová místa. Voda sice ještě byla v korytu řeky, ale pomalu a jistě stoupala. Rozdělení dohledu přes noc u mostů a splavu nás tedy neminula.
Sobota:
Od brzkého rána, jsme se sešli za místním JZD, u činnosti o které se všem už i zdálo. Ano, opět tam na nás čekali pytle a násypka. Voda stále stoupala a stoupala. Z okolních vesnic se sjížděli návštěvníci, kteří se pouze dívali, jak se tam honíme jako nadmuté kozy. Hladina dovršila takové výšky, že se nakonec z koryta vylila. Museli jsme uzavřít silnici, protože se přes vodu už nedalo projet. I my, kteří byli stále za JZD a stále…stále pytlovali, co nám ruce stačili jsme se na druhou stranu mohli dostat pouze pomocí traktoru nebo bagru. Už ani naše hasičské auto po silnici neprojelo. Ti, co nebyli u vázání pytlů pomáhali lidem u řeky zvedat nábytek nebo rozhazovat pytle k branám. Některé rodiny se museli evakuovat na evakuační místo nebo k příbuzným. Voda zakryla i značku povodně, která tu byla v roce 1997. Pytle došli, už jsme neměli do čeho sypat písek. Rychle nás převezli na druhou stranu a šli jsme pomáhat do domácností vytírat nebo čerpat vodu, ať jsou škody co nejmenší. Každý, kdo mohl se snažil pomoct. PS: až na novináře, kteří nás akorát zdržovali a chtěli neustálé rozhovory, ale i tuto činnost naše starostka s místostarostkou zvládli s přehledem. Z rána, kdy jsme se sešli se najednou stal večer, voda se konečně zastavila a dokonce začala i lehce opadat. Šli jsme se projít kolem řeky a objevovali „připlaváčky“. Oddychli se slovy, že jsme to skvěle zvládli a snad máme to nejhorší za sebou. Poté jsme se sešli už na obecním úřadě, protože naší původní základnu ve sklípku zaplavila voda. Rozhodili jsme si ještě noční směny na hlídání mostů a splavu, abychom nic nepodcenili.
Neděle:
Opět jsme se sešli hned ráno. Bohužel nám pršelo a voda v řece rychle stoupala. Znovu začal kolovat adrenalin. Nábytek stěhovat ještě výš než den předtím, znovu čerpat vodu, kde neměla být a vytírat do dalších domácností. Nakonec se vše semlelo tak strašně rychle a vlna byla v Lozicích. Nikdo nestihl ani mrknout a museli jsme evakuovat půlku vesnice. Lidi se vozili na bagru a valníku za traktorem. Naštěstí nám přijeli pomoct kolegové z Pardubic?, kteří mají hasičskou tatru. Druhá půlka hasičů stála na kamenném mostě a aspoň ten se snažila zachránit, modrý most už byl pod vodou. Odhazovali jsme dřevo a ostatní připlavané věci, jako byl například kontejner, včelí úly i se včelami nebo hromada nařezaného dřeva. Lidé byli v bezpečí na kopci na druhé straně vesnice. Někteří odjeli k příbuzným, někteří zůstali na evakuačním místě. Kdo opět nemohl chybět byli novináři a lidé, co se na nás byli dívat jako na veřejnou atrakci. Škody byly veliké, ale naštěstí všichni živí a zdraví, maximálně s nějakým menším zraněním. Když jsme si mysleli, že tedy už to trošku zvládáme, přišla další rána. V jednom z místních domů začalo hořet? Na štěstí v neštěstí v elektřině byla voda, takže se to „zatím“ pouze vypařovalo.
Hasiči stihli dojet včas a vše bylo v pořádku. Dnešní den byl opravdu úspěch, nikdo z nás asi nezažil takový zmatek, adrenalin a strach. Nedokážu ani popsat pocity, co v těle kolovaly. Stále nemohu pochopit jaká neskutečná spolupráce mezi lidmi byla…. byla naprosto vynikající. Večer jsme se opět byli podívat po vesnici, kde co zbylo a jaké „připlaváčci“ nás přijeli navštívit. Zkontrolovat prázdné evakuované domy, aby se tam nikdo nesnažil vloupat a ještě ukrást zbytek věcí, co zbyl. Na pomoc nám přijela pomoct Policie ČR a hasiči z ……, abychom se po 3 dnech mohli na chvíli prospat.
Pondělí - sobota:
Ráno jsme se šli podívat jak vypadá naše vesnice za světla a zjistit jak velké jsou škody (obrovské). Lidé se pomalu vraceli do svých domů a začali uklízet. My jsme chodili od domu k domu a snažili se jim pomoct jak fyzicky s úklidem, tak i psychicky. Každý den od rána do večera jsme měli v ruce košťata, hadry, savo a plno dezinfekce. Ale také odpadkové pytle rozmočený nábytek, který šel vyhodit do kontejneru. Čerpadla, hadice, vapky, mopy se nazastavili. Byli jsme rozděleny do skupinek, které chodili po domácnostech a snažili se pomoct každému. Neuvěřitelní byli dobrovolnicí a dárci, co nám vozili nejen dary ve formě materiálních nebo finančních potřeb, ale jezdili i pomáhat, což nám opět strašně moc pomohlo.
Byl to náročný týden, jak na psychickou stránku člověka, tak fyzickou. Všichni jsme si sáhli až na své dno. Nebyl nikdo, kdo by to vzdal nebo by se k vesnici otočil zády, prostě každý šel pomoct. Jsme úžasní, silní, že jsme to zvládli. Pracovali jsme jako jeden muž. Taková nesmírná spolupráce, jaká proběhla za období povodní jsem nikdy nezažila.
.jpg)
